Prokopské údolí

Autor

Těch třináct let života mimo město mě poznamenalo natolik, že i plánovaný výlet do Prahy jsem si toužila užít stranou hluku, turistům a dopravní autostrádě. O radu, kam si udělat v našem hlavním městě výšlap s kamarádkou, jsem požádala redaktorku trz. Svou představu jsem jí vylíčila asi podobně, jako vám v úvodu, „někam, kde si Prahu užiji a přesto se nebudu prodírat tlačenicí turistů. Někam, kde je třeba i trochu příroda.“ Obratem mi přišel od trz návrh : „A co Prokopské údolí, tam by se vám nechtělo?“

Přiznám se, že jako Východočešce mi název pražské přírodní rezervace vůbec nic neříkal. Tedy jsem zkontaktovala svou kamarádku a společně jsme kuly plány, jak se na tohle doporučené místo dostat.

Nebylo těžké dopravit se autobusem do Hlubočep. A odtud už pěkně po svých. Nějak mi cíl cesty nekorespondoval s Prahou. Žádný hluk, žádné přelidnění. Jen tu a tam turista s batůžkem nebo cyklista. Zpevněné cesty se zužovaly do malinkatých vyšlapaných stezek, okolo vás stromy, tráva, skály a pak ten nádherný výhled. Praha jako na dlani. Ani odpadků pohozených u cest tu skoro nebylo. Neskutečné.

 

Pokud se Prokopským údolím vydáte cestou necestou skrz vápencové a vulkanické skály, můžete vystoupat od Radlic či Zlíchova až k Dívčím hradům. Zde nepřehlédneme vodárenskou věž Děvín. Ze starověkého hradu Děvín se dodnes již mnoho nedochovalo, ale určitě si vzpomenete na hodiny dějepisu. Údajně jej vystavěly ženy po smrti kněžny Libuše. Zmínka o Děvínu je i v Kosmově kronice.

Po cestě Prokopským údolím jsme objevily Prokopské jezírko. Vzniklo v roce 1905 zatopením vápencového lomu po odstřelu skály.

Okolí Prokopského údolí je zastavěné pražskými sídlišti. Vede zde železniční trať do Rudné u Prahy. Nad tratí lze procházet prastarými lomy, na jednu skálu se před námi šplhal horolezec. Prokopské údolí je bohatým nalezištěm zkamenělin, zdržuje se zde teplomilný hmyz a spousta rostlin, zasluhující pozornost.

 

Skutečně jsme chvílemi zapomínaly, že se nacházíme v Praze. Okolo nás posedávalo v trávě jen pár lidí, byla příležitost si povídat a zároveň se kochat ojedinělou krásou tohoto místa. Tu a tam se našla lavička, na níž jsme si mohly odpočinout a občerstvit se svačinou, která na správném výletě nesmí chybět.

Trochu nám zde scházelo značení, tápaly jsme, kam nás cestičky dovedou a dokonce se stalo, že jedna stezka, po níž jsme se vydaly, najednou slepě skončila. Situaci jsme braly s humorem a vycouvaly jsme k nejbližší křižovatce cest, kde jsme se vydaly zase nějakou jinou.

Podle legendy, která se ve zdejším kraji traduje, žil v jedné jeskyni svatý Prokop, proto zde mají kostel svatého Prokopa, Prokopské údolí, lom…

Náš jednodenní výlet jsme zakončily v hlubočepské venkovní restauraci. Jídlo výborné, milá obsluha a ceny, jako kdybychom nebyly ani v Praze, „za hubičku“. Už teď se těším, až se sem někdy vrátím. Pokud toužíte poznat Prahu z netradičního úhlu, jako klidné místo, kousek čisté přírody a mimo hluk a špinavý vzduch, doporučuji zavítat do Prokopského údolí. Jsem si jistá, že nebudete litovat. Prokopské údolí, to je Praha, jak ji možná neznáte.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na