Právě je to sedmdesát sedm let od vypálení obce Lidice. Záležitost, na kterou nezapomněl celý svět. Rozhodně by neměl a i já se k tomu snažím přispět. Každý rok přináším články a rozhovory s lidmi, úzce spjatými s Lidicemi. A to vše i díky mé kamarádce dobrovolnici Kateřině, která je s Lidicemi spjata už odjakživa a dostávám od ní doporučení a tipy přímo z Lidic. Tentokrát Vám tak přináším rozhovor s Mgr. Martinou Lehmannovou, která je od 1. dubna 2017 ředitelkou Památníku Lidice.
Jaká byla Vaše pracovní cesta, než jste se stala ředitelkou Památníku Lidice?
Prošla jsem několika muzejními institucemi a spolupracovala na řadě pozoruhodných projektů. Začínala jsem v Moravské galerii v Brně v roce 2001. V roce 2006 jsem dostala výjimečnou příležitost starat se o dva domy významných pánů architektů Josefa Hofmanna a Dušana Jurkoviče. Rodný dům Josefa Hoffmanna je v pohádkovém městě Brtnici na Vysočině a sám je jako truhla s pokladem. Barokní stavba ukrývá interiér upravený v roce 1907 v duchu nejprogresivnějších trendů vídeňské geometrické moderny. Dobrou polovinu návštěvníků každý rok tvoří právě Rakušané, kteří sem jezdí poznat místo, jež Josef Hoffmann tolik miloval. Muzeum je společným pracovištěm Moravské galerie v Brně a MAK – muzea užitého a současného umění ve Vídni. Vlastní vila Dušana Jurkoviče v Brně má dokonce pohádku na štítě. Slovenský příběh o bačovi a drakovi se stal hlavním motivem fasády domu postaveného v roce 1906. Skleněná mozaika navržená Adolfem Kašparem byla zničena a při obnově domu v letech 2008-2010 se nového zpracování motivu ujal současný tvůrce Josef Bolf. Pak mé kroky vedly do Muzea hlavního města Prahy a do Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Mezitím jsem se ale v roce 2005 přichomýtla k výstavě sdružení ARCHiNET o vzniku památníku Ležáky. Architekt Vlasta Koupal tehdy poprvé podrobně zpracoval historii památníku navrženého architektem Ladislavem Žákem. A to mě o několik let později asi přivedlo do Památníku Lidic, který zároveň pečuje i o Ležáky.
Jaké byly Vaše první kroky a plány v Lidicích? Co jste chtěla změnit, co naopak nechat?
Památník Lidice má přepestrou škálu aktivit, které poskytnou poučení i potěšení, vzbudí respekt i naději. Není důležité věci měnit, ale najít ty dobré a rozvíjet je. Památník Lidice má spoustu kvalit, mnohdy světově unikátních. Samotné pietní území patří jedinečným příkladům krajinářské architektury. Jeho tvůrci ho v letech 1945-1947 navrhli tak že dodnes budí silné emoce. Zachovali totiž to, co nejvíce vyděsilo lidické ženy po návratu z koncentračního tábora v Ravensbrücku – prázdnotu. Nacisté se 10. 6. 1942 rozhodli Lidice úplně srovnat se zemí, vygumovali ho dokonce i z map. Místo obce nezbyly jako svědci války rozvaliny, ale vzniklo nekonečné pole s mírově povlávajícími klasy ve větru. Architekti okolo prázdnoty po obci vysázely stromy. Ohraničili tuto historickou prázdnotu, která při procházení místem nutí návštěvníky ke spontánnímu kladení otázek, jaká obec vlastně byla?, jaké byly domy?, jací v nich žili lidé? Lidská mysl vybičovaná k otázkám pracuje mnohem intenzivněji. Z Památníku Lidice si pak návštěvníci odnášejí nezapomenutelné zážitky. Procházku pietního území tak řada lidí ráda doplní návštěvou emotivní muzejní expozice. Rozjitřenou mysl pak ukonejší krása růží v sadu, který patří mezi deset největších rozárií na světě.
Uprostřed obce Lidice má Památník Lidice ještě jednu budovu, která je věnovaná výtvarnému umění. V roce 1967 vznikly dva unikátní počiny. Byla založena lidická sbírka moderního umění, do níž hned v následujícím roce darovali svá díla tehdy mladí, dnes světově proslulí, umělci jako Gerhard Richter, Sigmar Polke, Joseph Beuys a dodnes se sbírka rozrůstá dary dalších umělců. V roce 1967 se také konala první výstava dětského výtvarného umění, jež dala základ Mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice pořádané pravidelně od roku 1973. Každoročně do ní přispívají tisíce dětí z desítek zemí světa. Rekordní počet téměř 30 000 prací ze 79 zemí světa byl do Památníku Lidice zaslán vloni, kdy děti malovaly na téma Voda. Letos se stala hlavním tématem Chemie, protože si celý svět na doporučení organizace UNESCO připomíná výročí 150 let od prvního publikování periodické tabulky Chemických prvků. Děti, které třeba neumí kreslit, ale náramně je baví historie mohou soutěžit v mezinárodní vědomostní soutěži Lidice pro 21. století. A sportovně založené děti nesmí vynechat některý z memoriálů, který pořádáme v Ležákách.
Já osobně pak mám velkou radost, že se podařilo dotáhnout projekt započatý mým předchůdcem a totiž otevřít expozici Stavíme nové Lidice v jednom z rodinných domků postavených po válce pro lidické ženy, které se navrátily z koncentračního tábora v Ravensbrücku a děti, jež byla navráceny do Československa po poněmčení. Domy jsou unikátní. Zvenku působí jednoduše: dvě okna, dveře, sedlová střecha s taškami. Uvnitř ale zažijete překvapení, protože se ocitnete ve velkorysé vile městského charakteru vybavené nábytkem toho nejprogresivnějšího poválečného designu. Lidické ženy musely dostat to nejlepší, co tehdy v Československu bylo možné vytvořit.
Co všechno se bude letos dít v rámci výročí?
Hlavní výstavní sezónu zahájíme v Lidicích slavnostním otevřením Mezinárodní výtvarné výstavy Lidice dne 28. května. S ohledem na zmíněné téma Chemie jsme letos navázali spolupráci s Národním Technickým muzeem a část obrázků vystavujeme v blízkosti jejich stálé expozice Chemie. O týden později 5.června budeme slavnostně vyhlašovat výsledky Mezinárodní vědomostní soutěže Lidice pro 21. století a to proběhne v Opavě ve spolupráci se Slezským zemským muzeem, které v památníku II. světové války na Hrabyni pečuje o sádrový model Pomníku dětských obětí válek navrženého sochařkou Marií Uchytilovou. Jeho bronzový odlitek se nachází na okraji pietního území v Lidicích. Soutěže se v letošním roce zúčastnilo 2282 dětí ze 145 škol z čehož 18 škol bylo z Polska a 7 ze Slovenska. V sobotu 15. června si připomeneme 77. výročí tragického vyhlazení obce Lidice. Týden na to se bude v Ležákách konat Memoriál Karla Kněze a v neděli 23. června si připomeneme tragické vyhlazení osady Ležáky.
Jaké další akce a aktivity chystáte v rámci tohoto roku?
Zmínku si zaslouží také přečetné aktivity probíhající v Památníku Ležáky. Už jsem zmínila memoriál Karla Kněze 21. června. Toho se účastní děti soutěžící ve družstvech v běhu a odpovídání otázek. Běžet začínají z louky, na níž se zastřelil strážmistr Karel Kněz, aby při mučivých výsleších neprozradil jména dalších osob z odboje. Dále se bude konat soutěž Ležáky poselství ukryté v květech. Děti budou připravovat do 25. května květinovou vazbu k nedožitým 100 narozeninám Jiřího Potůčka, radisty, který za války udržoval právě z Ležáků rádiové spojení s exilovou vládou v Londýně při přípravě atentátu na Heydricha. Nelepší kytice bude 24. Června položena u pomníku v Pardubicích, kde byl Jiří Potůček 2. července 1942 zastřelen. V létě pořádáme výtvarné a dramatické dílny. Na podzim proběhne setkání veteránů Lidický okruh. V zimě pak konference o letcích RAF, mezi něž patřili i dva lidičtí muži Josef Horák a Josef Stříbrný. Těsně před Vánoci 12.12. budeme otevírat výstavu Cypřiše a sakury, která návštěvníky seznámí s krajinářskými řešeními pietních území památníků událostí druhé světové války v Lidicích, Ležákách, Pardubicích nebo na Ploštině.
Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Vám i nadále daří lidickou vzpomínku rozvíjet.