Španělská tabule

Autor

Klára Bachurková je jednou z mých radostí internetu. Našla si mě tu totiž po nějakých deseti letech, kdy jsme nebyly v kontaktu. Seznámily jsme se na literární akci pro nadějné náctileté „spisovatelky“, a poté jsme si nějakou dobu ještě psaly dopisy. Když jsme se teď našly, zjistila jsem, že Klára je ve Španělsku, kde není na studijním pobytu, jak by se dalo čekat. Je „na druhé straně barikády“, vyučuje zde češtinu a literární předměty. Nemohla jsem si tuto zajímavou činnost nechat ujít a vyptala jsem se jí nejen o učení, ale hlavně na pobyt a život ve Španělsku. A protože by to jistě mohlo zajímat i ostatní, přináším rozhovor i pro Vás.

Jak jsi se ve Španělsku ocitla?

Po studiu magisterského studijního programu španělské a portugalské filologie na Univerzitě Palackého jsem se rozhodla pokračovat v interním doktorském studiu oboru Románské jazyky. Katedra romanistiky Univerzity Palackého má bilaterální smlouvu s Katedrou slavistiky Univerzity v Granadě o výměně lektorů. Tato smlouva je primárně určena zaměstnancům Univerzity Palackého, ale jelikož se ten rok nikdo nepřihlásil, dostali se na řadu doktorandi. Tak jsem toho využila a přihlásila se.

Kde přesně a co konkrétně učíš?

Na Univerzitě v Granadě vyučuji český jazyk a dva literární předměty: Literatura a České literární texty. Kromě předepsané látky se snažím studentům přiblížit Českou republiku, její historii a kulturu.

Co ve volném čase, jak se tam lidé baví?

Granada je nádherné multikulturní město ve španělské Andalusii. Kromě komplexu paláců Alhambra se zahradami Generalife je známé také historickou čtvrtí Albayzín s křivolakými bílými uličkami plnými květin, centrem s katedrálou a královskou kaplí, kde jsou pohřbeni katoličtí králové, či čtvrtí Sacromonte, kde dodnes bydlí lidé ve vyhloubených jeskyních. Můžete se tam toulat celé měsíce, přičemž snad vždy narazíte na něco nového, čeho jste si do té doby nevšimli. Říká se, že Granada je nejorientálnější město Evropy. Kromě maurské architektury se tam prodává spousta orientálních artefaktů a kolem ulice Elvíra je možné navštívit některou z nádherných čajoven, které na Vás dýchnou atmosférou Pohádek Tisíce a jedné noci.

Odpočinek nabízí nespočetné bary, které jsou v Granadě typické svými „tapas“, což jsou chuťovky, které dostanete zdarma k objednanému pivu, vínu či nealku. V některých barech vám dají „tapas“ bez možnosti výběru, v jiných vám nabídnou menu, ze kterého si můžete vybrat z bohaté nabídky ryb, plněných baget, různých mas, pizz, mořských plodů až po zákusky. Když se vám omrzí město, můžete si vyjet městským autobusem k vesnici Monachil kousek od Granady, kde je několik nepříliš náročných turistických stezek vedoucích krásnou krajinou s visutými mosty. Přes týden je Monachil relativně klidný, o víkendu se zaplní výletníky s dětmi a horolezci. Větší dobrodruzi se mohou vypravit dál, například do městečka Güejar Sierra, kde je také hodně turistických stezek (i když velmi špatně značených) nebo vystoupat až na Sierru Nevadu, kde jsou, kromě stezek pro vysokohorskou turistiku, jedna z nejznámějších lyžařských středisek ve Španělsku. V Granadě není možné se nudit. Na své si přijdou milovníci architektury, umění, hudby, nočního života i přírody. Jediné, co zde chybí, je moře. Ale ani to není daleko. Po dálnici se k němu dostanete za necelou hodinu.

Jací jsou Španělé, jak se chovají k „cizincům“ a v čem jsou proti nám jiní?

Španělé jsou k cizincům velmi vstřícní a trpěliví. Pamatuji si na několik úsměvných situací. Pro některé lidi bylo nemyslitelné neposkytnout pomoc, proto se mi nejednou stalo, že než by mi řekli, že nevědí, něco si rychle vymysleli a já pak byla ještě víc ztracená. Nebo jsem se ptala na cestu asi osmdesátileté čiperné babičky a jelikož bylo vysvětlení poněkud složitější na to, abych si to všechno zapamatovala, vzala mě za ruku a na to místo mě dovedla. V Granadě jsou na cizince zvyklí. Kromě toho, že je po Katalánsku nejnavštěvovanějším místem Španělska, je zde také jedna z největších univerzit, kam každoročně míří řada studentů z nejrůznějších zemí. Do Granady také odedávna míří imigranti z Afriky (Maroko, Alžírsko), Latinské Ameriky (Kolumbie, Bolivie, Ekvádor, Brazílie, Paraguay), Asie (Čína), Evropy (Rumunsko, Portugalsko) i jiných koutů světa, kteří sem přináší kulturní bohatství své země. I když tato otázka je poněkud choulostivá, protože zrovna Andalusie je jednou z nejchudších oblastí Španělska s velkou nezaměstnaností.

Zaujala tě španělská kultura?

Kromě flamenca, býčích zápasů a fotbalu, které není třeba zmiňovat, protože je každý zná, bych ráda zmínila procesí, která se konají při důležitých náboženských svátcích. Ten den procházejí městem průvody, v jejichž centru se objevují krásně ozdobená nosítka se sochou světce, jehož jméno slavnost nese. Granadští hudebníci doprovázejí průvod pro mě exotickou hudbou, která pomáhá vytvořit velmi autentický a silný pocit. Je-li průvod naplánován po setmění a vydává se cestou například na Alhambru, což se mi podařilo zažít, vrátíte se jakoby o několik staletí zpět a cítíte se být jedním z poutníků, kteří toutéž cestou kráčeli již ve středověku. Velmi zajímavou oslavou je také tzv. Corpus Christi, kdy se během procesí objevuje velká figura tzv. tarascy, aneb velké mytologické obludy připomínající draka, kterou doprovázejí konkrétně v Granadě velké figury obrů či hlavounů.

Co by člověk, který jede do Španělska jen na omezenou dobu, určitě neměl promeškat?

Španělsko je nádherná země plná zajímavých míst. Je škoda, že hodně turistů skončí u moře v Katalánsku. Kdo má rád přírodu, určitě by neměl vynechat Pyreneje nebo právě Sierru Nevadu. Kdo má rád architekturu či umění, může cestovat po Španělsku roky a bude pořád nacházet nové a nové skvosty. Pokud se ale vydá do Španělska jen na jedno místo a na omezenou dobu, měl by zajít na nějakou místní slavnost, protože právě tam se setká s místními usedlíky a bude moct vychutnat nad sklenkou vína pravou španělskou atmosféru.

 

Co se ti „tam“ nejvíc líbí a co si přivezeš domů?

Ve Španělsku jsem si užila zejména tamní gastronomii. Prodávají se tam vynikající čerstvé ryby a mořské plody, sýry, sušené šunky, choriza, sladkosti i výborné víno. Určitě něco z toho přivezu domů jako dárek pro mé nejmilejší. A co si přivezu já? Optimismus ze sluníčka, kterého bude teď v zimě ještě potřeba.

Děkuji za rozhovor a krásné fotografie, a protože nyní se již budeš přesouvat na rozhodně neméně zajímavé místo na světě, přeji, ať se ti zase líbí!

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na