Téměř zapomenutý Nový zámek u Lanškrouna

Autor

Každý, kdo přijíždí do města Lanškrouna, nemůže si nevšimnout bílé věže s červenou střechou na blízkém vrchu, zvaném „zámeckém“. Málokdo však ví, že dnes do dálky zářící dominanta byla součástí nádherného, monumentálního a rozsáhlého barokního zámku. Stejně tak ne každý ví, že jen díky několika málo nadšencům ona věž, připomínka dechberoucího umu našich předků stojí a že Zámeček (jak místní Novému zámku říkají) nezmizel z očí ani mysli lidí v podzámčí žijících.

Před dávnými a dávnými lety, tak můžeme určitě začít, se majitel lanškrounského panství Jan Adam Ondřej z Lichtensteina rozhodl nechat si postavit nový zámek. Přesněji, v roce 1699 se započalo s přípravnými pracemi. Stavba byla realizována podle projektu významného italského architekta Domenica Martinelliho. Zdá se, že Martinelli patřil k oblíbencům Jana Adama, neboť jejich spojením vznikly i další, mnohem známější a doposud stojící zámky, jako je např. Lednice, Valtice nebo Koloděje u Prahy. Stavba trvala celých 13 let a v červnu r.1712, tedy přesně před 300 lety, byla předána k užívání majitelům . Skvostný barokní zámek měl tvar písmene H , průčelí zámku bylo čtyřpatrové, v každém patře 14 velkých sálů zdobených barokními štuky a nástěnnými malbami, další menší místnosti, v každém rohu stála třípatrová věž. Pod zámkem se nacházela rozsáhlá sklepení. A v okolí zámku se rozprostíral krásný park s 23 sáhů velkým jezírkem.

Nový zámek ale provázela od počátku neskutečná smůla. Při dokončovacích pracích dne 14.dubna r. 1714 kvůli nepozornosti tovaryše a špatně uhašenému ohníčku částečně vyhořel. Požár způsobil velké poškození, což dokumentuje i dochovaný dopis z října 1714 v němž mistr tesař žádá knížete o 1900 kmenů správně rostlých na opravu zámeckých krovů. Ačkoliv byl zámek roku do 1718 opraven, již o rok později do zvýšené střední části uhodil blesk a požár byl opět devastující. Následovala další rozsáhlá oprava, ovšem třetí požár roku 1754 (jehož příčina není prozatím známá) strávil znovu krovy a střechu.

Jelikož zámek působil zbytečné výdaje, dal jej roku 1756 Josef Václav z Lichtensteina zbořit. Bourání zámku trvalo samozřejmě mnoho let a cihly ze zámku posloužily jako stavební materiál pro většinu domků v okolí vč. rudoltického kostela. K velké škodě, tedy z dnešního pohledu, byly také z 3/5 sklepení strženy klenby a sklepy zasypány sutí. Z celé stavby se zachovala jen průčelní část pravého bočního výstupku – dnešní třípatrová věž, 2/5 sklepení a části základových zdí. I toto torzo dříve honosného zámku naštěstí zaujalo knížete Aloise z Lichtensteina, nechal je opravit a zřídil zde šenkovnu, jež sloužila pocestným a vozkům, v prvním patře později vznikl taneční sál. Nad vchodem byla osazena kamenná deska s latinským nápisem, připomínajícím tento jeho záslužný čin: „Zbytky tohoto velkého a starobylého zámku Lichteinsteinského zachovati a obnoviti nařídil kníže Alois r.1802“. Nyní je deska v městském muzeu v Lanškrouně. Proč? Byla totiž mnohými nenechavci odtesávána.

Nezasypaný zbytek původních sklepení byl využit k uskladnění piva z Lanškrounského Lichtensteinského pivovaru. Po roce 1818 se zde začalo i vařit a hostinec i Zámecký vrch se brzy stal velmi oblíbeným a navštěvovaným výletním místem. V r. 1848 byl vykácen zámecký park a později nahrazen lesním porostem. Zámeček sloužil jako hostinec až do roku 1953. Roku 1965 pak poslední majitelé prodali zemědělskou usedlost s barokní věží v dezolátním stavu za pět tisíc korun městu Lanškroun. Do roku 1970 se stalo toto místo útočištěm skautů, kteří se o něj v rámci svých sil starali. Po zrušení skautské organizace komunisty už věž jenom chátrala. I když se po roce 1989 uskutečnily pokusy o opravu, byly to počiny tak necitlivé, že zasáhly do celé statiky věže a hrozilo reálné nebezpečí jejího zhroucení. Příběh opuštěného Zámečku spěl ke svému konci.

A v tomto místě bych mohla navázat na pohádková slova v úvodu … kde se vzal, tu se vzal…architekt, MgA. Přemysl Kokeš, jehož i stavba na odpis, nebo možná její historie, zřejmě natolik okouzlila, že se roku 2004 stává jejím novým majitelem. Se svým společníkem Mgr. Jiřím Vávrou pak jasně prokazují, že zájem o tuto chátrající barokní památku je opravdový. Ve vzkříšení ale nevěří ani povolaný statik. Dá se říct, že doslova utekl s tím, že takový objekt je životu nebezpečný a hrozí zřícením. Nemožné se však stává skutkem. Věž dostává novou střechu, jsou vsazena nová okna – repliky původních barokních, obnovena okna zazděná a brzy do dálky svítí nová omítka. Nový obvodový plášť věž dokonale chrání proti vlivům přírodních živlů. Bez zajímavosti není ani to, že je „přezděno“ schodiště ve věži do opačného směru než původně. Původní pravotočitý směr okolo středového sloupu nebyl z estetického (schodiště šlo přes boční okna ) ani statického hlediska vhodný, ale zato měl údajně svůj opodstatněný význam (o tom v závěru).


Zbytek původního dřevěného schodiště

Impozantní a tajemné je i současné zámecké sklepení o rozloze cca 1000 m2, kde dva nejvyšší sklepy mají klenbu až 7.40 m od země.

Pamětníci, senzibilové a další zdroje hovoří o tom, že v podzemí by se měla nacházet dokonce 2 sklepní patra nad sebou, schody do druhého patra jsou však zřejmě zasypané. Stejně tak se zmiňují o tom, že právě ze sklepení vede tajná podzemní chodba, nebo chodby až do 3km vzdáleného města Lanškrouna, či dokonce ještě dál. Věříme tomu, ale na průzkumy, které by mohly vnést světlo do této temnoty, prozatím nejsou finanční prostředky. Nachází se zde i skutečný poklad, chrání jej však zámečtí skřítci i nová zámecká strašidýlka.

Všichni zainteresovaní jistě už přáli Novému zámku jen a jen štěstí. Nebo snad věřili v magii čísel? Jak jinak si vysvětlit, že pro slavnostní zpřístupnění veřejnosti zvolili majitelé datum 7.7.2007 a čas 7 hodin, 7 minut a 7 vteřin? A já myslím, že to konečně funguje. Hned v roce 2008 se přes zámecký vrch přehnal ničivý orkán, polámal stromy, ale věž vydržela.Ve stavu před opravou by se jistojistě změnila v hromadu sutin.

Život Zámečku však nedal pouze nový majitel. Doslova duší zámku se stala od první chvíle paní kastelánka s téměř pohádkovým jménem, paní Krasava Šerkopová. Je to právě ona, kdo hledá nové a nové indicie, dokumenty a listiny a krůček po krůčku, nebo spíš slovo po slově odkrývá dlouhou a zajímavou historii Nového zámku. Je to ona, kdo shání finanční prostředky (např. každé jednotlivé slovo překladu z kurentu stojí 2,50 Kč), kdo postupně sestavuje a stará se o nevšední expozice v zámecké věži i ve sklepení, kdo organizuje, pořádá a hledá sponzory pro zajímavé akce, navíc se silným charitativním podtextem. Je to ona, kdo svým zasvěceným výkladem nadchne další a další návštěvníky, je to ona, kdo se snaží, aby Nový zámek nebyl zapomenut, ale naopak, stal se nezapomenutelným.

Škoda jen, že se zámek nedochoval v celé své kráse. Musela to být opravdu nádhera. Ale kdo ví, snad to tak má být. A nebo možná jednou dosáhne své původní monumentálnosti, plány pana architekta jsou smělé.


Lanškroun v ranní mlze – pohled ze zámecké věže

P.S. Zavítají-li vaše kroky do těchto vzdálených míst, vyškrábete-li se na kopec zámecký i do samého vrchu věže , pak těšte se na výhled úchvatný do okolí širého. Snažení vaše odměnit můžete dobrým jídlem i pitím, neb šenkovna zámecká opět otevřena jest.

Foto archiv Krasavy Šerkopové

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na