Toulky po Slovácku

Autor

Neodolám a připojím se k vám také se svým tipem na bezva výlet. První srpnovou sobotu jsme hodili práci za hlavu, sedli do auta a jeli směrem na jih do malebného kraje Slovácka. Cílem se nám měl stát archeoskanzen Modrá u Velehradu a přilehlá Živá Voda – areál prošpikovaný expozicemi o životě pod vodou i kolem ní s koupacím biotopem.

V archeoskanzenu se můžete naopak podívat, jak žili Slované v době Velkomoravské říše. Malé chýše vždy poodhalí, čím se zabýval jeho obyvatel. Tu leží hliněné hrníčky a hrnčířský kruh, jinde ohniště uprostřed, spousta kleští a kladiv napovídá, že tu žil kovář… K vidění tu jsou i domácí zvířata jako prasátka, osli, slepice, kozy. Vedro ale bylo ten den tak neúprosné, že jsme tuto vyprahlou zem záhy opustili a přesunuli se do vedlejšího areálu Živé Vody.

Doslova nás uchvátil obrovský akvarijní oblouk, kde vám nad hlavou proplouvají rybičky, rybky, ryby i pořádní sumci.Pokud vás zajímá život kolem vody určitě si místní expozice nenechte ujít, dozvíte se zde mnoho zajímavého. Děti si mohou prohlédnout nejen živé ryby, ale také zvířátka od vody, které u nás žijí, ve vycpané variantě. Od volavky přes vydru nehybně stojící exponáty doslova lákají k podrobnému prostudování.

A nakonec koupací přírodní biotop, ten přitáhl děti dřív, než jsem jim stačila doběhnout do auta pro plavky. Chuť smočit si zatím aspoň ťapičky než se vrátím zpátky, způsobila, že při stoupnutí na první kámen pod hladinou, jim jeho kluzký povrch vzal okamžitě rovnováhu a koupali se i bez plavek. Naštěstí v tom vedru bylo vše během chvilky suché a mohli jsme pokračovat v cestě. Ale z vody jsme je museli doslova tahat. Všude bylo plno drobounkých rybiček a pro děti znající koupání maximálně na koupališti byl tohle ten největší tahák.

Chtěli jsme se podívat ještě do vedlejší obce Salaš a vystoupat k místní rozhledně. Ale v obci bylo tak rušno, že jsme místo k rozhledně šli za hlučným halasem a došli k místní hasičské nádrži, kde se právě konala neckyáda. Takové veselí jsme nemohli opustit a hned jsme se vmísili mezi místní a se soutěživostí sobě vlastní se mi dcerka hned šla zapsat do soutěže o nejlepšího dětského plavce, kde obdržela krásné třetí místo. Po takovém úspěchu hned nahlásila své jméno také ke spanilé jízdě na kole přes lávku. Možná by i na kole lávkou projela, ale to by si moderátor musel před jízdou odpustit komentář, že se má snažit za každou cenu udržet kolo na lávce…

Karolínka, jak je jejím dobrých zvykem, dělá totiž vše obráceně. Takže jako první poslala kolo pod hladinu a sama spadla přímo na lávku. Její pád jsem nemohla ani vidět, ale ona se k nám vrátila se smíchem na tváři: „To bylo, co?“

Na nádrž vypluly krásně podomácku vyrobená plavidla. Naše děti fandili hokejistům, mě se zalíbila postýlka na obláčku, kde si hověl sotva roční andílek, tatínek zase tleskal místnímu fitku a je pravda, že řezník s čuníkem v neckách neměl taky chybu. Nemohlo to dopadnout jinak než, že si cenu odnesli všichni.

A aby diváci jen tak nekoukali, měli za úkol zúčastnit se místní ochutnávky kvašáků a nakládaných hermelínů a zvolit jeho krále. Bodujeme jako ve škole – jednička je nejlepší a pětka neprošel. S radostí jsme obodovali všechny soutěžící, za odměnu si dali ještě nanuka a rozloučili se s místními a jejich super akcí u hasičů a jejich stříkáním z hadice na terč.

Páni, to byl ale skvělý výlet. Pojďme se nakonec ještě vyštrachat k Salašské rozhledně. Kopec je to pořádný, auto vám tady nic neulehčí, musíte stoupat po svých. Ale ten výhled…. Určitě z ní dohlédneme tam, kam pojedeme příště.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na