Užij si to!

Autor

Nastaly prázdniny. Děti se těší na volno, sluníčko, koupání a na to, až pofičíme k tetě na chaloupku. Ostatně tak jako každý rok. Já odpočítávala den za dnem a nedočkavě jsem se těšila, až za námi zůstane Ostrava, a my z dáli uvidíme Pálavu a poté moji rodnou vísku Ivaň. V práci jsem slyšela několikrát slovo „Užij si to.“ Užijte si dovču!!“ Sbaleno jsem měla pár dní před dovčou. To kudy chodím, tudy dávám na kupičku, později na kupu, kde jakou „potřebnou“ věc. Při balení sice něco vypustím, ale i tak je toho kvantum. Letos poprvé jela s námi Lucinka. Náš mazlíček, morčátko, co teprve rok našeho spolužití oslaví 13. prosince. Do auta vše natahat a nastrkat, to byla opravdu velká fuška. Ještě že Renault Scénic Mégané je tak velké auto. Není to kombi, ale i tak větší než Felicie. Dětské kolo, kolečkové brusle, taška Vítka, moje, společná, věci do kuchyně, klec s morčátkem, Vítek a já. Tak. Vše na svém místě a mohli jsme vyrazit. Andrea, kamarádka a zároveň spolurodačka, vyjede až druhý den. Ten den (pátek) měli na odpočinek.

Lednický minaret

Práskly poslední dveře a tradáááá.. Jedem! Jen co se vymotáme z Ostravy, po dálnici pofičíme. Zapnula jsem klímu, aby Vítkovi nebylo šoufl a morče jsme neuvařili. No však bylo dusno, před bouřkou. V levém rychlém pruhu jsme minuli Klimkovický tunel a odbočku na Nový Jičín. Když v tom začalo hvízdat a lítat morče, a najednou rána jak hrom, jakoby jsme poskočili ve 130km/hodině zpět a opět nás to postrčilo vpřed. Najednou z motoru i z výfuku se vyvalil ohromný kouř. Černošedý a vlítl i do kabiny. Ten smrad nejde ani popsat. Motor přestal fungovat a vypnula se i celá elektrika. Vítek pištěl spolu s morčetem, odepínal se, chtěl vyskočit za jízdy!!! Plynule jsem sjela do pravého odstavného pruhu. Zaplať Bůh za to, že v tu chvíli mne do toho pruhu ostatní řidiči pustili. Měla jsem strach že volant se zasekne a my zůstaneme v levém pruhu. Auto dojelo ke krajnici a zhaslo. Jednou rukou jsem se odepínala, druhou otvírala dveře. Vytáhla jsem řvoucího Vítka a odvedla jej dál od auta. V případě výbuchu. Vrátila jsem se pro 2 vesty a pro morče, lapla jsem po trojůhelníku. Vítek plakal, nechtěl abych k autu šla. Nedalo se nic dělat. Morče, Vítek a trojúhelník už signalizovali ostatním řidičům, že se něco děje. taktéž auto to dávalo najevo. Nešlo přehlédnout hustý dým. Volala jsem kamarádce, ať urychleně sežene číslo na odtahovku. Poslala mi číslo obratem.

Vítek ztroskotancem

Mezitím jsem vytáhla kufr s nejdůležitějšími věcmi (jídlo a pitný režim také) a hasičák. Jen pár dnů předtím jsem jej dostala od kamaráda. Prozíravé. Volala jsem na Českou pojišťovnu, aby mi okamžitě pomohli odtáhnout vozidlo. Stála jsem na D1, na mostě… nebylo možnost se někam schovat. Auta místo aby jeli do levého pruhu , najížděli těsně na nás, aby se mrkli, co se stalo! Nezastavil nikdo. I poté co jsem při volání na pojišťovnu stopovala ostatní řidiče. S pojišťovnou bylo těžké se domluvit Stále dokola mi nabízela servis na místě, kde mám nárok snad na 2 hodiny práce mechanika, nebo na odtahovku do nejbližšího smluvního servisu. Chtěla jsem odtáhnout a hned! Po každém telefonu jsem byla nervóznější a docela vyděšená. Pokaždé mi něco operátorka plácla do telefonu s tím, že se na to podívá a opět zavolá. Trvalo hodinu, než se rozhodla mne nechat odtáhnout!! Po půlhodině děsu a běsu nám zastavil mladý pár. Nabídli pitný režim i jídlo, případné svezení do nejbližšího města či vísky. Odtáhnout auto nemohli. Stále čoudilo a tím, že nešla elektrika, bylo seklé řízení, nešly brzdy… Po hodině a kousek jsme se dočkali odtahovky. Nechala jsem se odtáhnout až do Ostravy, sice mě to stálo balík. Po odjezdu odtahovky jsem zjistila, že mi pan „převozník“ zasekl páté dveře a do kufru jsme mohli jen vnitřním prostorem přes zadní sedačky.

Kaplička v Ivani

Kamarád, který bydlí až ve Vsetíně a kterého jsem (mimo jiné) informovala o dění na D1, mi nabídl odvoz na mou „vysněnou“ dovolenou. Přijel pro nás, přeložil věci z našeho auta do jeho a sice jsme museli skládat věci jak puzzle, vešlo se to tam skoro všechno. Na jih Moravěnky jsme dorazili skoro o půlnoci. Teta zažila ten den infarktové stavy. Měla nám předat klíče a chudák čekala na nás až do té „skoropůlnoci“. Informací měla poskrovnu.

Pálava

Tak nevalně nám začala dovolená. Jeden den jsem s Vítkem jela na kolách na projížďku. Najeli jsme hezkých pár km. Udělali něco pro své zdraví. Kamarádka Andrejka mi nabídla odvoz jejich autem, kam budu potřebovat. Hlavně na nákup, protože v naší vísce je vše tak předražené, až hanba! Teta mne obeznámila s jízdním řádem autobusu (jezdí v úterý a v únoru) a dokonce i vlakem, který je cca 5 km od naší vísky. Měla jsem v plánu jet do brněnské ZOO, do Židlochovic (zámecký park, zámek je nepřístupný), ale i do Mikulova.

Lednice

Jaké bylo překvapení když přijel bratranec a za ním v druhém autě jeho žena. Nechali nám jeden vůz (tu by Vítek doplnil že to byla Dácia) prý abych mohla na výlety. A tak, naše výlety se konaly. Tu jsme byli v Lednici, tam zase v Mikulově, pak jsme sjeli do Židlochovic do zámeckého parku, ale i na rozhlednu, jeli jsme i na brněnskou přehradu, hrad Veveří, do ZOO.. Prostě jsme si dovolenou řádně UŽILI!!

 

Hrad Veveří                                                    Výhon rozhledna

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na