Za vláčky do Zbýšova a na zámek do Náměště nad Oslavou

Autor

Nejsem zastáncem dovolených u moře. Někde se rozplácnout a nechat své tělo smažit na slunci. Nemám ráda dlouhé cesty autem a ani autobusem. Ba naopak! Zato miluji naši vlast. Vždyť u nás je tak krásně a pořád je co objevovat.

Toulek jsme si užili s mámou a tátou a i s mými brášky až až! Pamatuji si na výjezdy naším autíčkem, které nám sloužilo jako nocležiště pro mne a bráchu, zatímco máma s tátou a mladším bráškou používali stan. Takto jsme objeli několik hradů, zámků, ale i krásných měst. Ty toulky mi zůstaly. Opravdu ráda vyrazím na krásný zámeček, na hrad, nebo jen tak do přírody, ale i do historií dýchajících měst.

Jižní Moravu máme „sjetou“ opravdu hodně, a tak letos jsme se vydali trochu jinam. Nejprve jsme jeli navštívit vláčky v muzeum ve Zbýšově kousek od Brna (http://www.mpz.cz/ ). Nedávno o nich byla reportáž v Toulavé kameře a to mne zaujalo. Vítek má vláčky dost rád, a tak jsem hledala informace o tomto muzeu. Po zjištění otevírací doby a hlavně přesného místa, jsme se tam jednu sobotu vydali. Škoda, že jsme nejeli parním vláčkem, ale elektrickým.

Pokud se do muzea vydáte, zjistěte si, kdy jede parní vláček. Myslím, že neprohloupíte. Ale i tak prohlídka vláčků vzbuzovala nadšení u dětí a také u tatínků Kdo chtěl, mohl si do mašinky vlézt, pohýbat páčkami, očuchat i o mašinku se zašpinit. Vítek váhal, do které spíš vlézt, a tak jsme mašinky střídali podle Vítkova přání.

Na jízdu vláčkem po okolí jsme měli chvíli čas, a tak jsme nepohrdli občerstvením a opravdu čistým WC! Samotnou jízdu jsme si vychutnali. Jeli jsme v otevřených vagónkách a nasávali tu zvláštní atmosféru. Supění vláčku do mírného kopce, přehazování mašinky, abychom mohli jet zpět, to vše bedlivě pozorovali malý i velcí nadšenci včetně mne. Zbýšovské muzeum doporučíme všem vlakovým nadšencům.

Po obhlédnutí muzea a projížďce po okolí, jsme se rozhodli, že sjedeme do nedaleké Náměště nad Oslavou. Kdo ví co jsme tam obdivovali? Ano, zámek. (http://www.zamek-namest.cz/)

Tamní zámek je na mírném vršíčku a je viděn zdaleka. Na dveřích mne upoutala cedule, že při svatebním focení se nesmí používat rýže, jinak budou ze zámku a jejich prostor vykázáni. Takže budoucí manželata, bacha na to!!!

Prohlídku zámku jsem volila bez Vítka. Přeci jenom se mi zdá uštěbetaný brouček jako možný narušitel, ostatní návštěvníci zámku by mohli být rušeni při výkladu. Já tak zvolila a dobře jsem udělala, ne tak ostatní „rodičové“. UF! Výklad rušil jakýsi chlapeček cca 5ti letý, pořád vykřikoval, něčeho se domáhal až i paní průvodkyně musela široké rodině pomoct s uklidněním a zaujetím jejich potomka. I nadále „brouček“ skákal do řeči, a nedal se odbýt.

Ale i tak jsem si zámek užila na 99% a míním se tam ještě jednou podívat.Tentokrát na jiný okruh. A co mne zaujalo nejvíce v zámku? KNIHOVNA! Měla tak zajímavě malovaný strop, že bych v té velké místnosti postála i hodinu a pořád by bylo co obdivovat. A pak čítárna – sousedící místnost s knihovnou. Ta měla výmalbu stropu také překrásnou. Obávám se, že bych v těch místnostech nemohla vybírat knihu a posléze ji číst, koukala bych jen a jen do stropu Škoda, že se v zámku nesmí fotit. Ale na jejich oficiálních stránkách je knihovna vyfocená. Mrkněte se na fotečky a dáte mi za pravdu.

Zámecký park je krásný, škoda, že už jsem neměla čas jej obejít celý. No tak někdy příště NASHLEDANOU! Však na krásná místa se vracím ráda. A vy, pokud jste milovníci historie, nebo milujete procházku parkem, vy neváhejte a vydejte se v tato místa. Uvidíte že neprohloupíte.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na