Zoo v Schőnbrunnu

Autor

Tenhle výlet jsme si naplánovali už v Čechách, a tak jsme čekali jen na ideální počasí, které si pro návštěvu zoo představuji teplotně okolo 25°C a bez deště. To nakonec nastalo a tak jsme vyrazili. Využili jsme prázdninovou nabídku rakouských drah, která v sobě zahrnuje jak zvýhodněné jízdné, tak i vstup do zoologické zahrady. Celý výlet nás tak pro tři dospělé a tři děti vyšel na nějakých 50 euro.

Zábava začala hned při cestě na nádraží. Naše dvě mladší děti totiž ještě nikdy nejely prostředky veřejné dopravy. Když jsme tedy nastoupili do autobusu a ten se rozjel, bavili se všichni spolucestující, neboť prťata nadšeně povykovala jako by byla na nejlepší pouťové atrakci a tak se do jejich hlasitého smíchu občas ozývaly výkřiky jako „Super!“, „Skvělý“, „Husťárna!“ a „To je jízda!“

Po příjezdu do Vídně jsme nasedli na metro a vystoupili ve stanici Hietzing na trase U4, což vás prakticky vyhodí kousek od Schőnbrunnského komplexu. Zoo je totiž jednou z jeho součástí a tak, pokud byste měli víc času, můžete si zakoupit vstupenku na celou jeho prohlídku. V průvodcích upozorňují na to, že celé to prohlédnout trvá cca 2 dny.

Součástí takového povyražení je prohlídka zámku, kde se vydáváte na cestu do různých historických epoch a zjistíte něco ze života Habsburků jako třeba Františka Josefa a jaho ženy Alžběty či Marie Terezie. Dalším zastavením je zahrada korunního prince, vyhlídková terasa Glorieta, zahradní bludiště, dětské muzeum, kde zjistíte, jak se žilo tehdejším dětem u dvora, muzeum kočárů, dvorní pekárna s ukázkou pekařského umění a bezplatnou ochutnávkou. Dále trasa zahrnuje palmový skleník, pouštní skleník a samozřejmě zoologickou zahradu. My si vybrali jen tu, ale ráda bych se někdy vrátila, až budou děti starší a prošla si to celé, neb to vypadá nádherně

Samotná zahrada sestává ze tří okruhů. Žlutého, který je hlavní, červeného Tyrolského okruhu a modrého Neptunova okruhu. My přes hlavní okruh zamířili nejprve k tomu Neptunovu, kde na nás mj. čekal lední medvěd, jak říkávala naše Mína „mražený medvěd“. Jak tak nervózně přecházel po kameni, i za tím ochranným sklem budil respekt. Co naplat, je to zkrátka největší suchozemská šelma.

Hned vedle dováděli lachtani. Jsou to prostě boží zvířata. Bavili všechny a co chvíli se tu ozýval hlasitý smích nejen dětí, ale i dospělých. Je fakt, že i my u nich postáli docela dlouho.

Další, kdo mě fakt bavil byli tihle makakové. Byla to máma s dítětem a to pořád lumpačilo, takže máma ho stále chytala za nohy a tak, aby nikam neutíkalo. Fakt jsem s ní soucítila. Navíc to byla maximální frajerka při kojení. Pověsila se za ruce a tak visela s nohama a tělem volně v prostoru, mládě se jí chytlo a už pilo. Schválně, dámy, která z vás už takovou kojící polohu zkoušela?

Žirafy, na které se tak moc těšila Mínka, jsme zastihli zrovna při obědě.

A protože jedli snad všichni, zasedli jsme také k jídlu. To jsme si přivezli s sebou díky radě, kterou nám dala jedna domorodkyně a fakt jsme udělali dobře. Ceny jídla jsou tu docela našponované (třeba jedna wafle za 3,50 euro), takže, pokud sem vyrazíte, také radím přivezte si baštu s sebou. Mína se o tu svou jako správný zvířátkomil dělila s hejnem vrabců.

Při obědě jsme seděli naproti slonům, kteří nám celou dobu krásně pózovali.

Pak jsme zamířili do akvárií. Tady jsme pobyli docela dlouho, neb děti byly nadšené z Nema a Dory, kteří se tu ve vodě proháněli stejně jako třeba mořští koníci či perutýni ohniví. A samozřejmě velké lákadlo byly piraně. Jen mě mrzí, že jsme neviděli jejich krmení, to musí být asi zážitek. V té tmě a proti sklům se špatně fotilo, ale tak alespoň jedno foto těchhle kousavých rybiček.

Tunelem s mořskými rybami se pak přecházelo k teráriím.

Tady měli všechny ty potvory, které já fakt nemusím jako třeba anakondy nebo vážně velké chřestýše. Takové jsem ještě neviděla. Ochotně nám zapózovala i tahle malá Godzilla či jak se to jmenuje.

Tenhle samec si mohl být svou pozicí absolutně jistý, protože ve výběhu byl už jen jeden mladý, který ještě neměl ani pořádnou hřívu a zbytek byly lvice. Zrovna začalo mírně mrholit a vypadalo to, že si to náležitě vychutnává. No řekněte sami, není to opravdový král zvířat?!

Jinak tu mají ale šelmy krotké, že i dítě jim může strčit ruku do tlamy. Mimochodem já jsem vznik této fotky propásla a když jsem potom doma v klidu projížděla fotky ve foťáku, úplně ve mě hrklo, kam to ten náš synek vlez. V tom malém formátu to vážně působilo jako opravdový tygr.

Viděli jsme volání přírody milostné. Všimněte si, jak jsou želvy ohleduplné a taktní. Ta třetí nadpočetná se ve vší slušnosti otočí, zatímco lidé bezostyšně fotí i takto intimní chvilky.

A také jsme zažili volání přírody vražedné. Ten tygr totiž právě cupuje králíka, což nemohli přenést přes srdce Miky s Mínou a byli hrozně naštvaní, proč jim jako místo toho králíka nedali nějaké maso. Byl tu hrozný nával, jak vidno, krmení šelem je velká atrakce a tak jsme rádi i za tuto skromnou fotku. Ve vedlejším výběhu byla ještě puma a gepard a k těm jsme se nedostali vůbec.Takže doporučuji chodit k šelmám mimo čas krmení.

No a nakonec zlatý hřeb, na který jsem se tak moc těšila. Páreček pandy velké. Jsou to úžasná, neskutečně líná stvoření. Chodí pomalu, hýbají se pomalu i pomalu jedí. Tihle dva jedinci se jmenují Long Hui a Yang Yang a už se jim povedlo i vyvést mládě, které se však vrátilo už zpátky Číně.

Vídeňská zoo je pěkná a zajímavá. Když jí však srovnám třeba s trojskou, tak mě se ta pražská líbí víc. Myslím, že alespoň co se týče zoologických zahrad jsme již na světové úrovni.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na