Protože už se blíží prázdniny, posílám tip na výlet na Slovensko. U Liptovského Mikuláše vedle aquaparku Tatralandia se nachází kontaktní ZOO, což je výborné místo pro děti, které si rádi hladí zvířátka. Naše čtyřčlenná rodina tuto ZOO navštívila loni v létě. A takto o cestě píše manžel…
Na dnešní den hlásila předpověď hodně srážek a tak jsme nechtěli nic náročného plánovat. Domluvili jsme se, že navštívíme kontaktní ZOO. Předpověď se trefila, lilo jako z konve. Nejprve jsme navštívili terária s všemožnými potvorami. Martínek se hned ptal, co si může pohladit a tak mu jeho rukama postupně prošla agama, krajta a madagaskarský šváb. Byl to pořádný macek, já bych něco takového do ruky nevzal, brrr.
Pak jsme šli do výběhu k malému lvíčeti, ale ošetřovatel nás upozornil, ať se k němu moc nepřibližujeme a nehladíme ho. Zřejmě nebylo zrovna dobře naložené. Pokračovali jsme ke králíkům a morčeti. Jeden pán vytáhl z výběhu malého králíčka, z čehož byl Marťa nadšený, na rozdíl od králíčka a jeho maminky. Po chvíli nás jedna ošetřovatelka upozornila, že malí králíčci se nesmějí brát do ruky, ke hlazení tady volně pobíhali jiní dospělí králíci a morčata. Ten pán byl pouze návštěvník, a tak to, stejně jako my, nevěděl. Po nějaké době jsme přešli do zajímavé expozice s americkými veverkami. Ošetřovatelka nás zavřela do velikánské klece s veverkami, kde jsme mohli jen sedět a případně je zkusit krmit semínky. Veverky nám co chvíli po zádech či hlavách zběsile přeběhly, když se navzájem honily a občas si vzaly od nás nějaké to semínko. Byly fakt rychlé. Vašík se nejprve tvářil dost vyděšeně, ale po chvíli se začal smát. Měli jsme docela problém klec opustit bez veverek, které byly vlezlé a chtěly odejít s námi. Jedné se podařilo utéct z klece ven, ale ošetřovatelkám se po nějaké době podařilo nalákat jí zpět.
Šli jsme dál do výběhu drůbeže, ale protože stále cedilo, ptáci byli zalezlí, páv neměl ocas a nic se nechtělo nechat pohladit. Tak jsme přešli do mnohem zajímavější expozice s papoušky. Opět nás zavřeli do klece, posadili jsme se na lavici a každý postupně vyfasoval na ruku jednoho papoucha. Marťa dokonce dva, a byl z toho nadšený. Já jsem začal natáčet mobilem kluky, přičemž v průběhu natáčení mi bez předchozího upozornění hrcla ošetřovatelka na ruku velkého papoucha. Trochu mi i podělal ruku, no nic moc. Vaškův papouch mu pil z pláštěnky dešťovou vodu, Martínkovi se zase jeden snažil sezobnout z pláštěnky knoflík. Martin byl velmi smutný, že jsme museli klec opustit, abychom se vystřídali s dalšími návštěvníky.
Rychle jsme do sebe nacpali chleba s lovečákem a šli jsme do výběhu k půlročnímu medvědovi a čtyřměsíčnímu bernardýnovi. Psa jsme mohli hladit, medvěda ne. Pes olizoval Martinovi ruku a mou taky očichával. Byli jsme mu sympatičtí. Aby ne, cítil salám. Vypadalo to, že by si nás dal k sváče, ale naštěstí si to rozmyslel. Posledním navštíveným výběhem byl výběh s kozami, které měli být, v porovnání s přechozími zvířaty, mírumilovné. Martínkovi ožužlávala jedna koza ruku, ale na rozdíl od bernardýna ho rafla a to docela hodně. Marťa začal ječet, v tu ránu ho přestala všechna zvířata zajímat a nebyl k utišení. Zuzka ho vzala na ruku, ale ani to nepomáhalo. Nakonec ho vzala k pokladně, kde byla vyznačena ošetřovna a požádala je o dezinfekci a náplast. Až potom se Marťa trochu uklidnil.
Takže určitě doporučujeme ZOO navštívit, ale pozor, nejnebezpečnější zvířátka v kontaktní ZOO jsou podle našich zkušeností kozy.
Úvodní foto: pixabay.com