Přípravu na miminko považuju za moc příjemnou záležitost. Člověk se přitom krásně duševně chystá na nového člena rodiny. Nabízím vám takový nadhoz toho, co zhruba je třeba pro novorozence připravit, na co si dát pozor, co nezapomenout. K tomu se, jak je u nás na webu u článků již zvykem, vyptám tzv. přímo u zdroje. Vyzpovídala jsem pro vás těhotnou Janu, která má s přípravami zcela čerstvé zkušenosti.
Patřím k typu pověrčivějších a opatrnějších rodičů, takže věci jsem začala kupovat až po konci prvního trimestru. A i to jen pro radost. Stejně tak kočárek mi nestál doma, ale měli jsme ho u rodičů. Některé zvyky se prostě z opatrnosti drží. Nevěděla jsem, zda jsem ojedinělá, tak jsem se zeptala těhotné Jany:
Jakou první věc jsi miminku koupila a kdy to bylo?
Dlouho jsme se v nakupování drželi, nechtěli jsme nic zakřiknout. První věcičku jsme koupili asi ve 22. týdnu těhotenství, byl to dárek k Vánocům – krásné modrobílé bodíčko a čepička (úsměv). Od té doby jsme náhodně nakupovali oblečeníčko. Systémově jsme vše začali dávat do kupy asi od 30. tt. Nyní už máme v plánu jen dokoupit šátek na šátkování.
Vzhledem k tomu, že každé miminko je jiné a každí rodiče jsou jiní, tak nebudu vypisovat přesné počty jednotlivých kusů. Některé miminko stále blinká a maminka je nucena jej převlíkat několikrát denně z praktických důvodů. Některé děťátko neblinká, ale maminka ho/ji ráda „stajluje“, takže pořídí více věcí. Jiná maminka se spokojí se základními potřebnými věcmi, jiná má to štěstí, že hodně věcí podědí (mezi tyto šťastné patřím i já) a tím opravdu hodně ušetří. (Omlouvám se případným akčním tatínkům, že oslovuji jen jejich drahé polovičky. Ale asi uznají, že na přípravách mají budoucí rodičky větší podíl – a většina je za to jistě ráda).
Funguje u vás v rodině funkce dědění?
Moc miminek zatím v rodině nemáme. Moje sestřenka má skoro dvouletého chlapečka, takže máme také napůjčováno – hlavně oblečení. Ale stejně jsme toho dost museli a hlavně chtěli (úsměv) pokoupit.
V postýlce (nebo košíku či kolíbce) bude pro miminko s největší pravděpodobností trávit na začátku života nejvíc času. Na jiných věcech ušetřit lze, ale u spinkání bych to rozhodně nedoporučovala. Hlavní je kvalitní matrace! Je to otázka do diskuze, nicméně za jednu z nejlepších variant je považována například „polokokosová“ matrace. Povlečení je dnes k sehnání v nepřeberném množství, při jeho vybírání se lze opravdu vyřádit. Hlavně si dejte pozor na správné rozměry. Děti dnes často spávají v tzv. dětském spacím pytli. Je to praktická záležitost, ale například moje děti s takovýmhle spaním nesouhlasily. Při vybavování postýlky nezapomeňte na ochranný límec do postýlky. Z hraček na začátku miminko nejvíc ocení například zavěšený kolotoč (může hrát, svítit, točit se). Plyšáci a další větší množství všech možných roztomilostí se nedoporučuje: miminko to ani nedocení a naopak jej to může i ohrozit. Stejně tak se nedoporučuje minimálně do tří let věku dítěte polštář, a to nejen kvůli bezpečí, ale i kvůli správnému vývoji páteře.
V čem bude spinkat Vojtíšek?
Do začátku jsme pořídili krásnou dřevěnou kolíbku, je menší než postýlka a pojízdná, takže budeme dobře drandit po bytě, Vojtíšek bude pořád s maminkou (úsměv).
A až nám šmudla povyroste, pořídíme klasickou dětskou postýlku.
Další nezbytnou záležitostí je autosedačka a kočárek. Nečekejte, že vám nadiktuji značku (ačkoliv mám svoji oblíbenou, asi jako každý), jen několik rad pro výběr. U autosedačky je důležitá v první řadě bezpečnost, o tom není pochyb. Sledujte testy, čtěte bezpečností potvrzení. První autosedačka je ve stylu „vajíčka“, kdy dítě jezdí v autě připoutáno obráceným směrem. Autosedačky mají dnes často i adaptér na kočárek, pokud se s dítětem chystáte hodně po-pojíždět, je tato varianta určitě minimálně k zamyšlení. Kočárek je opět diskusní téma, v diskuzích si většina hájí ten svůj (zcela pochopitelně!). Před koupí si rozmyslete, v jakém terénu se budete nejčastěji pohybovat, vyzkoušejte si jízdu na vlastní kůži (myšleno jako „řidička“), zkuste si kočárek složit (zjistěte, zda se vám vejde do auta). Kočárek by opět měl splňovat bezpečnostní kritéria.
Otázka potřeb pro hygienu je většinou o zkušenosti. Nejlepší je ptát se v okolí, okukovat, vyzvídat, zkoušet. Někdo upřednostňuje koupání v kyblíku, jiný ve vaničce. Ve vaničce je zase na rozmyšlenou tip lehátka (klasické, pěnové, tvarované atd). Myslete na to, že obzvláště zde platí, že to nejdražší nemusí znamenat nejlepší. Hodně (někdy podle mě opravdu zbytečně) se platí za značku. Ať už jde o plenky, ubrousky, kosmetiku. U kosmetiky je nejlepší je na začátku si nekupovat velké zásoby, nevíte, jak vašemu potomkovi ta která značka sedne.
Je spousta dalších věcí, co děťátko a/nebo maminka může chtít/potřebovat. Ať už je to klokanka, šátek, elektronická chůvička, hlídač dechu, odsávačka (mléka i nudliček), kojenecká váha, lehátko, cestovní postýlka a spousta dalšího. A oblíbenou diskusní záležitostí je takové z velikostního pohledu taková drobnost jako dudlík. Osobně si myslím, že na něj není nic špatného (ba naopak), pokud se ho po nějaké době včas a zdravě zbavíte. Nicméně maminka míní, miminko mění, a ač některá maminka by ráda dudlíka nabídla, některé děti jsou odmalička „dudlíkoví odmítači“. Než to zcela vzdáte, vyzkoušejte několik typů těchto šidítek – dělají se dnes v mnoha tvarech a miminko může být „jen“ vybíravé.
Budete používat dudlík?
Pokud bude Vojtík chtít, dudlíkovat budeme. Nechceme ho hned od malička frustrovat neuspokojením nějaké potřeby, v tomto případě sání – i když už bude nabaštěnej a ještě si bude chtít zadudat! Lepší, než aby visel u prsu (úsměv) – tedy aspoň pro maminku.
Děkuji moc Janě za odpovědi, Vojtíšek se má narodit každým dnem (oficiální termín má na konci dubna), tak držíme palce!