Je podzim a s ním i svátek všech svatých – Dušičky. Už počasí nám oznamuje, že je to svátek trošku smutný, i počasí bývá plačtivé a nevlídné. Vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi: naše blízké, kamarády, přátele, spolužáky.
Ve svém životě jsem přišla o hodně dobrých lidí: babičky, dědečky, tety, strýce, bratrance. Ale nikdy jsem nenesla toto období tak těžce, až když jsem během dvou let přišla o rodiče. Vím, že měli vysoký věk, ale stejně to pořád hodně bolí. A tak v tuto dobu vzpomínám na chvíle, které jsme spolu prožili, co všechno pro mě udělali, jak se starali, i když se mi to hlavně dospívání nelíbilo. Co všechno mě naučili. Na neshody, které jsme někdy měli, se pomalu zapomíná a objevují se jen hezké vzpomínky, kterých je opravdu hodně. Vzpomínám na tatínka, který pro mě hodně hodně znamenal. Naučil mě naslouchat přírodě, poznávat houby, květiny, zvířata. Vždy mi kladl na srdce, abych byla slušná, měla ráda lidi, ochotná pomáhat. Byl pro mě víc než táta, byl to kamarád, kterému jsem se mohla svěřit s radostmi i trápením. Maminka byla hodně přísná, ale i to jsem jí časem odpustila, že mi nedovolila všechno, co jsem chtěla. Dnes už vím proč, ale bohužel jsou to jen vzpomínky.
Teď se chystám na jejich hrob, kam zanesu věneček a zapálím oběma svíčku, pak projdu hřbitov a zavzpomínám na své známé. Doma si opět popláču a život půjde dál. Tímto chci jen říct, aby všichni, kteří rodiče ještě mají, si jich vážili, měli je rádi, obdivovali je, pomáhali jim. Jednou přijde čas, kdy už toto všechno nepůjde vrátit zpět. Najděte si chvilku v této uspěchané době, přijďte na návštěvu, třeba jen krátkou a potěšte své rodiče. Určitě pro Vás udělali hodně, stejně jako vy děláte pro své děti.
Přeju všem krásný dušičkový čas, Vladimíra Komendová aneb Jednadvacítková aduja
Foto: pixabay.com