Běžně ji používáme, takže už se vůbec nepozastavujeme nad tím, jak je pro nás důležitá a že k češtině neodmyslitelně patří. Jsou ale lidé, pro které je obzvlášť důležitá a kteří za ni vehementně bojují. Ptáte se o čem je řeč? O diakritice přece. O háčcích a čárkách a o tom, jak jejich absence mění významy slov i vět. Proto jsem oslovila PhDr. PaeDr. Jiřinu Čárovou Csc., která je předsedkyní Českého klubu diakritiky (dále jen ČKD).
Paní doktorko, jak vůbec ČKD vznikl a co bylo prvotním impulsem pro jeho založení?
Náš klub vznikl už před deseti lety, v době, kdy se začaly masivně využívat mobilní telefony a rozmohlo se psaní krátkých textových zpráv. Pamatuji se, že když mi přišla první tato zpráva, musela jsem ji číst několikrát, abych vůbec pochopila, co mi chce pisatel sdělit. Mluvila jsem o tom s několika známými, kterým tato okleštěná nesrozumitelnost také vadila, a z toho tak nějak přirozeně vznikl náš klub.
Jsou SMSky to jediné, co vám vadí?
Samozřejmě, že nejsou. V dnešní přetechnizované době je toho mnohem víc. Emailové adresy, názvy internetových domén, dokonce leckdy i vytištěné adresy na dopisech jsou ochuzeny o diakritiku. Když mi přijde takovýto dopis, nikdy vlastně pořádně nevím, zda je určen opravdu mně. Já se přeci nejmenuji Jirina Carova, ale Jiřina Čárová. Všimněte si, jak bez diakritiky má i obyčejné jméno zcela jiný význam, nezasvěcený by se mohl domnívat, že jde o jakousi Jirinu, jež náleží carovi.
Další věcí, která nám vadí, je přejímání cizích slov bez jejich počeštěného psaného tvaru. Všichni třeba píší „image“ místo, aby využili diakritiku a česky psali „imič“. A takových slov jsou desítky, možná i stovky.
To ale trochu zavání obrozeneckým počešťováním slov, která zapadla. Nikdo přece dnes nepoužívá čistonosoplena apod.?
My ale v počešťování slov nevidíme překážku, ale naopak výzvu. Obrozencům se také vysmívali a učíme se o nich dodnes.
A váš klub má internetové stránky?
Z výše napsaného vyplývá, že bychom používali něco, proti čemu sami bojujeme, takže ne, nemáme. V našem názvu jsou háčky i čárky a ty bychom museli z naší internetové adresy odstranit.
Internet je ale masové médium, které by vám mohlo pomoci v šíření vašich postojů. Jak tedy o sobě dáváte vědět?
ČKD je vlastně podzemní hnutí. Vzhledem k tomu, jaké nadnárodní korporace za internetem a mobilními technologiemi stojí, jsou naše názory a apelace na používání diakritiky velmi nepohodlné. Už nám bylo několikrát vyhrožováno, mně třeba osobně přišel anonymní dopis s dost hrubým textem, že jestli nepřestaneme, natrhnou nám čárky. Mému kolegovi zase napsali jako odpověď na jeho dopis o používání diakritiky v internetových doménách, že mají nějaké háčky na háku.
Neustále mluvíte jen mlhavě, kdo konkrétně „oni“ jsou?
Nezlobte se, ale opravdu nebudu konkrétní. Jsou to nebezpeční lidé a jde o životy nás všech. Jak mám zůstat v klidu proti lidem, kteří mi na mou poznámku, že bez diakritiky se lidé nedomluví odepíše, že na to, aby napsal „Polibte si pr…“ žádné háčky a čárky nepotřebuje.
Dobře tedy, opustíme vaše nepřátele a vrátíme se zpět ke klubu jako takovému. Jak se tedy sdružujete?
Jsme Češi, takže využíváme to, co je české. Vybrali jsme si pro naše schůzky restaurace a hospůdky, které mají ve svém názvu náš národní strom – lípu. A protože „U lípy nebo „Pod lípou“ je téměř v každém městě, městečku i obci, máme míst pro naše jednání dost. Jsme domluvení, že každý, kdo s naším hnutím souhlasí přijde každý první pátek v měsíci po páté hodině do těchto míst.
Kolik členů ČKD přibližně má?
To není těžké zodpovědět, protože máme propracovanou databázi našich členů, aby se mezi nás nedostal nikdo, kdo by chtěl ven vynášet informace o naší činnosti. Díky tomu máme také přesný přehled o počtu členů. V současné době je nás pět – já a můj manžel, můj kolega z práce a jeho dva synové.
To není moc. Nemyslíte, že je problémem i to, že o vás téměř nikdo neví?
Vidíte, to nás nenapadlo. V tom případě je dobře, že vyjde u vás tento rozhovor, který by mohl počty našich členů rozšířit.
Náš portál se jmenuje Rodina21. Jaká je podle vás rodina 21. století?
Myslím, že rodina 21. století spolu hůř komunikuje, protože zapomíná používat diakritiku. Ale my věříme, že se to zlepší.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně háčků a čárek.