„Přeji pěkné pondělí!“ prohlásila pokrčená Pavlínka pod přepychovou, prostornou, památeční postelí. Přicházející pan Patrik Pavelec překvapeně, poděšeně, polkl. „Panno Pavlínko, panno Pavlíno,“ pořád poplašeně pokřikoval. Pavla položená příčně pod postelí prostě prohlásila: „Při poklízení pokoje patrně přehlédla pokrčenou podložku položenou přes pravou parketovou, přeleštěnou podlahu, potom podložka podklouzla, pak pamatuji pouze prudký, příkrý pád, po padání pouze pusto, pustou prázdnotu.“
Patrik Pavlínku pořádně, pozorně prohlížel. Poté předklonil prkennou postavu, protáhl pravou paži, pevně přitiskl prsty Pavlínce přesně pod pasem. Pavla postavila pevně paty před pletenou, purpurovou, prošlapanou podložku – příčinu pádu, pořád položenou přes přeleštěnou parketovou podlahu, protáhla prsty pod pestrými, pletenými puntíkatými ponožkami… prostě právě přímě postavila překrásnou postavu. Patrik podpírající přenádhernou Pavlu pravil: „Pěkná, přepěkná, paní, posaďte prosím….pohodlná pohovka.“
Pavla potřebovala Patrikovi povědět podrobnosti prožitého, přímo pekelného pádu. Popisovala podvrknutí pravé pately, pohmožděnou paži, pobolívající prsty, převážně pravé palce. Patrik pozorně poslouchal. Poté prohodili pusy. Patrik povídal, Pavla poslouchala. Patrik prve popisoval prožité pikantní příhody, posléze popisoval povolání pilota: přistávání, přelety, přílety, poruchy, Prahu, Paříž, Peking, Phnompenh, Peru, Paraguay, Panamu, panorama, přírodní památky, pahorky, pamětihodnosti. Prostě příjemnou, poutavou, přitažlivou profesi.
Panovala příjemná, primová, přívětivá, pondělní pohoda. Přitom pozorovali pestré prozpěvující ptáky, převážně pěnkavy, poletující, případně poskakující pod pořádnou prastarou, popukanou pinií. Poté poznali pyšné pávy, promenádující pod pinií před pátým platanem podél plaňkového, prkenného plotu. Popíjeli pitnou, perlivou, pramenitou PETku, příchuť plody pomeranče, potom přišlo první pivní připití, přičemž pojídali pistácie, pálivé pečené papriky, pečenáče, pečivo potřené pravou paštikou poozdobené parádní pažitkou (pardon petrželkou).
Posléze pokračovali povídáním. Povídali, povídali…., pravdivé příběhy, příhody prožité, pořád pouze povídali. Po prosluněném pondělí pomalu přišel přívětivý, poklidný podvečer. Pomalu plápolající plamen petrolejky podkresloval příjemnou pohodu prostorného, parádního přijímacího pokoje. Podvečer plynul příjemným poklidem. Patrik pořád pomáhal Pavlínce poraněné – pořádně potlučené po prudkém pádu. Pomáhání přišlo Patrikovi posláním.
Poté přišla půlnoc. Patrik podával Pavlínce přenádherný památeční platinový prstýnek. Prsten provlečený Pavlínčiným prsteníčkem, první pusa, posléze první polibek…Patrik přinesl překrásný pestrobarevný pugét pomněnek, pěnišníku, pivoněk, petúnií, Pavlínka podarovala Patrika perníkovými pralinkami. Patrik Pavlínce pořád pomáhá, prostě paráda, přímo pravá pohádka.
Pokračování? Proč?
Prosím připomínky, poznámky, případně podotknutí pište pouze písmenem P