…po šesti letech

Autor

Chci vám vyprávět, co se stalo právě dnes 8.8., ale v roce 2008, tedy přesně před šesti lety. A jak to souvisí s mou rodinou. Ale nejdřív musím vylíčit některé informace, které jsou důležité pro pochopení celého děje.

Už delší dobu jsem zaměstnaná v jedné textilní továrně, která se rozkládá přímo uprostřed naší vesnice. Ale nevyrábí se zde oblečení, jak byste si mohli myslet. Jejím výrobním sortimentem jsou hlavně šnůry a lana různého druhu. Od tenkých šňůrek a šnůr na prádlo, přes horolezecká lana, až po lodní lana opravdu silných průměrů. A za ten čas jsem už tam zažila různé situace. Nejdřív jsem pracovala 10 let jako skladnice, pak mě propustili pro nadbytečnost, avšak po krátké době (asi půl roku) jsem se do továrny zase vrátila, sice už ne do skladu, ale do výrobního provozu.

Práci jsem se rychle naučila, a bavilo mě to. Dělal tu i můj manžel jako elektromechanik. Ten se pohyboval po celém závodě, kde bylo třeba. Asi po půl roce přijali novou paní, kterou jsem zaučila, protože šla na moje místo. Mimochodem od té doby je to moje nejlepší kámoška – prajzulka. Já jsem se přesunula na místo kolegyně, která odcházela na mateřskou. Pracovala ve stejné hale, hned vedle mého dosavadního pracoviště, a ta mě zas zasvětila do obsluhy těch jejích strojů. Sice jsem z toho měla trochu obavy, ale taky jsem se naučila těch 8 mašin ovládat.

Za krátký čas hledala práci moje dcera, a protože zrovna přibírali, dostala se tam. A dokonce na stejný provoz jako já. Dělala ve vedlejší hale z úplně tenoučkých pěti až šesti vláken už o něco hrubší šňůrku, pak se to vozilo ke mně, a já jsem je znovu stáčela. Ze tří těch šňůrek ještě silnější provázek.

Měli jsme tam šikovného mladého mistra. Myslím, že provoz řídil dobře a celkem jsme s ním vycházeli. Ale když se jednalo o to, že někdo chtěl volno, tak to byl obvykle problém. Většinou neměl zástup, a potřeboval mít zakázku hotovou, tak se stávalo, že smlouval, jestli by to nešlo posunout o den nebo dva. Nám to ani už nepřišlo divné, protože to tam bylo běžné.

Tehdy byl čas dovolených a prázdnin. Moje dcera a moje kámoška se bavily, že pojedou na dovolenou, a protože měly jet obě směr Praha, tak se domluvily, že pojedou společně, aby jim cesta ve dvou lépe uběhla. Dcera už volno měla, ale kamarádka šla teprve za mistrem o volno požádat. Ten jí však řekl, jestli by ještě nemohla přijít na jednu ranní. Volno jí tedy hned nedal. Takže holky musely odjezd odložit na odpoledne.

Na druhý den přišla do práce a v poledne jí mistr přišel říct, co se stalo. Byl zrovna v jídelně na obědě, když tu zprávu hlásili v rádiu. Železniční nehoda. Ve Studénce spadl most na trať a rychlík do něj narazil. Zrovna TÍM vlakem by holky jely, kdyby kámošku mistr pustil. Tak to byla šťastná náhoda. Tehdy se to opravdu vyplatilo, že volno nedostala hned. I dnes po letech, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.

Citováno z wikipedie: „Železniční nehoda ve Studénce se udála 8. srpna 2008 v 10:30 hodin. Mezinárodní vlak EC 108 Comenius jedoucí na trase Krakov – Praha narazil v železniční stanici Studénka do konstrukce opravovaného silničního mostu, která se několik sekund před tím zřítila na železniční trať. Zemřelo 8 lidí (5 žen a 3 muži), asi 95 dalších bylo zraněno. Úmrtí osmé oběti bylo oznámeno v médiích 30. září 2008.“

Ani nechci domyslet, jak by to s nimi dopadlo, kdyby tím vlakem jely. Nikdo neví, ve kterém vagóně by seděly. Mohly být mrtvé, zraněné, nebo mít trauma na celý život. Díky Bohu a mistrovi to dobře dopadlo. Odjely odpoledne. Sice byla objížďka, zpoždění a jely Pendolinem, ale DOJELY tam, kam chtěly. Tento den by měly slavit svoje druhé narozeniny.

Mistr byl taky veselá kopa. O prázdninách brali na brigádu studenty. Dostala se sem i moje mladší dcera. A kam jinam, než na náš provoz. Někdy jsme se sešli všichni – celá moje rodina. Já a mladší dcera jsme měly ranní, starší ještě neodešla z noční a manžel zrovna přišel něco opravit. Mistr na to: To je divné, dnes vidím po ránu samé Drastíky!

P.S. Tak toto se bohužel už nikdy nebude opakovat. Teď už tam pracuji jen já, ale už na jiném provoze. Prajzulka užívá zaslouženého důchodu, mladší dceři skončila brigáda po měsíci, starší dceru propustili, když začala krize, ani mistr už tam nepracuje a na jeho místě se mění mistři jako ponožky. Co těch už tam bylo! A manžela propustili po 15 letech loni v září. Ale nebojte, měl štěstí a práci si hned našel.

Úvodní foto: pixabay.com

3
Komentujte jako host

2 Počet komentářů
1 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
2 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Mačka

Des je tomu právě 10 let.

Mačka

Osudové osmičky
Tragédie se stala 8. 8. 2008, nepřežilo 8 lidí. Tehdy krátce po půl jedenácté se rychlík Comenius blížil k opravovanému silničnímu mostu. Strojvedoucí Jiří Šindelář jel rychlostí víc než 130 kilometrů v hodině. Asi čtyři sta metrů před mostem si všiml, že se jeho konstrukce řítí. Díky pohotové reakci stihl vlak zpomalit na devadesát kilometrů v hodině a zabránit ještě horšímu neštěstí. Šindelář vyvázl s lehkými zraněními a na místě pomáhal dalším obětem nehody.

Jindra

Jednou tragédií je samotná nehoda a tou druhou „schopnost“ českých soudů.