Procházka minulostí – rok 1931

Autor

K svázaným výtiskům časopisů Jas se stále vracím. Cosi nepopsatelného mne táhne k listování zažloutlými stránkami. Snad je to úcta k historii a to, že se díky těmto výtiskům dostávám do zvláštního světa, v němž žili moji předkové, například moje babička, kterou si pamatuji už jako hodně nemocnou. Bohužel je tomu spousta let, co zemřela, tedy se nemohu ptát a nenapadá mě nikdo z pamětníků, kdo by mi byl nějak blízký a koho bych se zeptat mohla.

Mohu se přenést pomocí literatury, díky pokladu z půdy – časopisům Jas z třicátých let. Jsou plné fotografií a zajímavých sdělení. Byla by škoda zacílit pouze na módu a nezavadit o všechno to kolem…

Dnes tedy trochu jinak, odbočíme z módního seriálu napříč časem. Budeme se procházet ulicemi Prahy, budeme sportovat, relaxovat, zavítáme na film… Myslela jsem si, že do tohoto článku zahrnu víc, než jen výtah z pouhého jednoho svazku z roku 1931. Ovšem, jak mi možná sami potvrdíte, milí čtenáři Rodiny21, přeskočit některou z níže uvedených zastávek by asi byla škoda.

Projížďka starou Prahou

Nasedááát, je-libo projet se po Praze třicátých let? Račte přisednout do vozu firmy, která dodnes úspěšně provádí turisty v podobě známé cestovní kanceláře.

„Lepším pánem a osobou, která dodává našim ulicím rázu velkoměsta, také zpravidla nejkvalifikovanějším pracovníkem našich ulic je průvodčí cizinců. Pěkně si projíždí městem a vykládá česky, německy, francouzsky, anglicky a bůhvíjakými ještě jazyky pamětihodnosti a krásy matičky Prahy. Vykládá-li s láskou a porozuměním, budiž mu za to obzvláště dík, protože nejen že koná kus dobré práce, ale také kus propagace, která ještě stále tolik je Praze potřebí.“ (Jas 1931)

Nevím jak vy, ale já bych se tímto vozem po Praze moc ráda projela. Po tehdejší Praze ještě raději, než současnou pražskou autostrádou.

Ale popojeďme, vystupme z narvaného auťáku a protáhněme svá ztuhlá těla.

Ve zdravém těle zdravý duch

Pohybu není nikdy dost. Třicátá léta nám dnes nepředstaví žádná „béčka“. Naopak, vztah ke sportu se tehdy utužoval už od mládí.

„ Pěstujeme-li různé sporty s měrou, je nám to všem ku prospěchu, neboť každý rychlejší pohyb přinucuje srdce ke zvýšené činnosti, je tím krevní oběh rychlejší, výměna látek častější a prospěšnější.“

„Obrázek velmi pěkně ukazuje, jak se učí děti skákat do výše lehce a zábavně. Je to průskok obručí, při němž se hrou dítě naučí nejen vyskočit, ale také složit při skoku, kteréhožto výkonu potom dobře vhodně užije, když vyspěje, při skutečném skoku do výše o závod.“ (Jas 1931)

Třicátá léta, to jsou sokolské slety, prostředí zajímavých cvičebních sestav a precizních výkonů. Samozřejmě také léta pravidel a dodržování určitých společenských psaných (i nepsaných) předpisů. Obzvláště pro slečny, dívky a děvčata je dodržování pravidel zrcadlem výchovy…

“…Různé křiklavé výstřední části obleků nevolí opravdu slušné děvče. Jest vždy přiměřeně, čistě a prakticky oblečeno, netoulá se daleko od vody v koupacím úboru a dbá všech společenských předpisů.” (Jas 1931)

Hvězdy promlouvají

Časopis Jas nezapomíná na milovníky filmu, seznamuje obdivovatele stříbrného plátna s obrovskou novinkou – herci a herečky, star a idolové tehdejší společnosti, bohatých i chudých už nejsou “němí”, ale promlouvají na diváky svými podmanivými a charismatickými hlasy.

Promluvila Gréta Garbo – žena, která ztělesňovala dokonale všechny hříšné vášně lidstva i veškeré umění milovat.:

“Gréta Garbo mluví – a obraz přestává být mrtvou fikcí, na stříbrné ploše kin ožívá žena, kterou nejen vidíme, ale i slyšíme. Teprve nyní, když slyšíme Grétu Garbo hovořit, přibližuje se nám její tajemná bytost a její sugestivní kouzlo slaví nové triumfy.”

Tolik nových emocí a pocitů ve skutečnosti “být přitom”. Ještě, že nám historie zanechává svá svědectví v dokumentech z tehdejší doby.

Pereme velké prádlo

Ale pojďme z vznešených míst mezi prosté lidi vykonávající prosté pracovní úkony. Třeba praní prádla. Jste schopni přenést se do atmosféry této fotografie? Prát, máchat a ždímat prádlo takhle v řece, venku? Musela to být pořádná dřina. Samozřejmě, že v třicátých létech minulého století už existovaly prádelny, ovšem ani tomuto způsobu praní prádla se tehdy nikdo nepodivoval. “Den prádla” byl velkým a významným dnem v týdnu.

Švadlenka

Dost možná je sličná švadlenka z další fotografie něčí babičkou nebo prababičkou…

“Naše krasavice se při svém šití usmívá – že to bude asi nějaké šibalstvo, na které myslí?” (Jas 1931)

Kdo se skrývá v kočárku?

Poslední fotografie mě velmi pobavila svým komentářem. Zamýšlí se nad tím, jaký člověk z miminka vyroste. Kdybychom znali bližší osobní údaje, mohli bychom dnes vypátrat. Možná bychom byli velice překvapeni. Jestlipak se komentátor některou svojí domněnkou trefil?….

“Mladá maminka či opatrovnice čte při tom nějaký poutavý román a děťátko spí. Ale kdo to tu spí? Snad mudrc, snad geniální obchodník, vědec, básník, president, politik – či ztroskotaná existence. To vše je tu a to vše žije a chodí po pražské ulici.” (Jas 1931)

Jaký máte pocit z procházky historií, která se skutečně odehrávala, před rovnými osmdesáti léty? Nakolik se běžný lidský život za tu dobu proměnil? Bavilo by vás sekat trávu kosou, prát prádlo venku, cvičit na sokolských sletech, chodit do kina na němé filmy?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na