Strassenfest

Autor

Jak už jsem zmiňovala posledně, budu se snažit si užívat. Už při zdobení traktorů jsme se bavily, že za týden v osadě Borové pořádají strassenfest. Že nevíte, co to je? Možná někteří tuší, ale přesto to vysvětlím. Přeloženo z němčiny to znamená uliční slavnost. Ve skutečnosti se jedná o to, že se domluví lidé z jedné ulice, a připraví pro všechny pohoštění. Dohodnou se, jaké dobrůtky kdo připraví, aby byl sortiment co nejpestřejší. Takže někdo prodává pečené makrely, jiný uzená žebra, další třeba sekanou, játru na topince, jitrnice, bramborové placky, utopence, někde mají zase kávu a koláče nebo zákusky. Od nápojů nealko, přes pivo, víno, griotku, vodku a různé pálenky. Určitě si každý vybere, co má rád. A to vše za lidové ceny. K tomu hraje hudba k poslechu i k tanci. Někdy bývá i ohňostroj nebo hoří nádherná vatra. Ještě je k tomu důležité, že zde silnice prostě končí. Proto se osada dá uzavřít, a nic se neděje.

Této akce jsem se doteď účastnila docela často, mám to moc ráda. Je to vždy poslední víkend o prázdninách – v sobotu. Někdy se však stalo, že mi vyšla odpolední (když jsem dělala v práci kolotoč). Přesto jsme vyrazili s manželem v 11 hodin večer, a užili jsme si to. Akce začíná ve čtyři odpoledne a trvá ještě dlouho po půlnoci. Občas se stává, že se vše balí, až když už se rozednívá. Je to zajímavé, ale počasí snad vždy vyšlo.

A tentokrát vyjde řada na ulici, kde bydlí naše kamarádka. Zmínila se, že nemá nikoho k ruce do stánku. Nabídla jsem se, že bych to zkusila. Myslím, že byla ráda, že jsem jí vytrhla trn z paty, a už nemusí nikoho shánět. Jen mi řekla, v kolik hodin mám za týden přijet.

A je další sobota. Ve dvě hodiny odpoledne ujíždím na kole do osady. Příjemně mě překvapila, jako ostatně vždy při této akci, nádherně vyzdobená celá ulice, začínající uvítací bránou. Dojela jsem k ní domů, kde jsme si daly kávu a buchtu a zároveň jsme probraly všechny podrobnosti, ohledně prodeje, a organizace kolem toho. Když jsem viděla ten přehled, co všechno prodáváme, tak jsem si v duchu řekla: Uff.

Hlavním tahákem byla uzená žebra, samozřejmě s křenem, hořčicí , kečupem a kyselou okurkou , a ještě utopenci, plnění kyselým zelím, s chlebem. Kromě toho k pití nealko: voda, kofola. Alko: sudové víno, horká griotka, višňovice, hruškovice. Káva, k ní buchta zdarma jako pozornost. Ještě na stolech naservírované ovoce – sladké, velké ryngle a hroznové víno, opravdu skvělé chuti, obojí z domácí zahrádky. Pro děti lízátka.

Ale rychle se to zaběhlo. Vše začíná vtipným ceremoniálem, kdy ulice, pořádajíci předchozí ročník, předá letošní ulici klíč a povolení k zahájení akce. Už během toho přišel první zákazník, malý chlapec, pro kofolu. To jsem si řekla: první počinek od dítěte, to dopadne dobře. (To jsem viděla v nějakém filmu pro pamětníky.)

Po chvíli přišli moji přátelé a můj manžel. Pojedli, pobavili se. Musím říct, že dostali všichni tři porci skvělých žeber, a moje „zaměstnavatelka“ nechtěla o placení ani slyšet. Pak si chlapi zašli kousek dál na pivo, obešli všechny stánky, a podle chuti se ještě něco dali.

Nebyl žádný nával, lidi chodili průběžně. Vše běželo v klidu. Taky jsme zažili zajímavé situace. Přišla skupina dětí, asi kolem 10 – 13 let. Chtěly osm kofol. Že prý přijely z tréningu. A ten kluk, co to objednával, řekl: “ A dejte nejdřív holkám“. Ten nás tak mile překvapil! Hned jsme ho chválily, jaký je pozorný a galantní. A dostal od nás za odměnu lízátko. Hned ho předal „ségře“. Tak to jsme žasly ještě víc. To se dneska moc často nevidí!

Chvilkami byl i čas, užívat si nádherný, letní večer. Konečně si to dneska užiju. Tento celý týden jsem měla noční. Když jsem jela večer do práce, pokaždé jsem si říkala: “ Kdybych tak nemusela, to bych ráda poseděla venku, tak krásně je teplo, a vnímala tu nádheru všemi smysly.“ Protože jsem byla na směně i včera, vůbec se mi nechtělo spát, jelikož za týden už mám převrácený režim. Taky jsem zažila (u mě) novinku. Poprvé jsem ochutnala želé panáka. Přišlo mi to zajímavé a dobré. Asi zkusím někdy vyrobit.

Akce končí asi ve tři v noci. Pak ještě všechno uklízíme. Domů přijíždím asi v půl čtvrté. Uléhám s dobrým pocitem, že všechno bylo fajn. Utopence jsme prodaly všechny, žebra skoro. I tak to bylo asi 25 kg. Kamarádka byla s tržbou spokojená, chtěla mi zaplatit. No, to ani náhodou. Pojedli jsme všichni. A na druhý den jí to nedalo, a přivezla mi ještě naturálie. Ta žebra, uzenou polévku z nich, to skvělé hrozno a ryngle, ještě bonboniéru, a děkovný dopis. To jsem se chytala málem za hlavu. Všechno jsme s chutí pojedli, a ten dopis si schovám na památku.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na