Blanka Matragi

Přemýšlíme-li o krásných šatech plných něhy a ženskosti, o těch, které vyzvednou osobnost svojí majitelky, jsou to zcela jistě kousky z dílny Blanky Matragi. V modelech z její dílny bychom našli také hrdost, energii a snad všechny odstíny našich duší. V dnešním rozhovoru mluvíme s Blankou Matragi o českých ženách, ambicích a o tom, co znamená kritika. Nechejte se inspirovat ženou, která realizovala svůj sen.

Blanka Matragi

Dobrý den, co je pro Vás osobně ztělesněním krásné ženy? Jakou roli v osobním kouzlu hraje velikost, kterou žena obléká? Umí se česká žena přijímat, jak ji příroda stvořila?

Za krásnou ženu považuju tu, která si sama sebe váží a nestydí se za svou ženskost. Může to znít jako otřepané klišé, ale krása každé ženy tkví skutečně v tom, co z ní vyzařuje. Jistě, sebeúcta je také o tom, že pečujete o své tělo a snažíte se žít zdravě, ale mám mnoho zákaznic, které nemají míry modelek, a jsou, v dobrém slova smyslu, natolik sebejisté, že na nich mé róby vypadají skvěle! Českým ženám dělá problém spíše ten druhý aspekt, tedy přiznání ženskosti. Podpatky jsou vyhrazeny podnikatelkám, šaty herečkám a rtěnka je tabu. Ale proč? Než se mé libanonské švadleny vydají po práci domů, vždy se krásně oblečou, nalíčí a navoní. Nepovažují to za rozmařilost či zbytečnost, nýbrž za svou výsadu. Problém bude asi v tom, že zatímco ony k tomu byly odmala vedeny, v Česku tomu tak nebylo.

Jste úspěšná žena, která realizuje svoje sny, ambice… Je dítě překážkou pracovního úspěchu v tomto rozsahu?

Děti bych si nikdy nedovolila nazvat překážkou. Jde ale o to, že se dítěti při takovémto pracovním nasazení nemůžete věnovat naplno, a proto myslím, že by bylo sobecké jej přivést do rodiny, kde by se s rodiči vidělo jen brzy ráno či pozdě večer. Ani ta nejlepší chůva na světě totiž nemůže suplovat rodiče.

Řemeslo, realizované představy a umění prodat svoje téma – kdy jste poprvé během Vaší kariéry pocítila, že jsou všechny tyto složky v rovnováze?

Jsem perfekcionistka a žádám stále víc od sebe i od okolí. Proto je v mém případě těžké mluvit o nějakém bodu, kdy bych dosáhla dokonalé vyrovnanosti. Ale myslím, že za podobný okamžik by se dal označit konec 90. let, kdy jsme si s manželem pořídili vlastní byt. Až do té doby jsme žili v malém bytečku, který byl součástí salonu na Hamře. Tímto krokem jsme konečně alespoň částečně oddělili soukromý život od toho pracovního a začali jsme si užívat plody naší tvrdé dvacetileté práce.

 >

 

Jaké jsou reakce na otevření Vašeho butiku v Praze? Které zboží je nejrychleji prodáváno?

Reakce lidí jsou velmi pozitivní – v butiku totiž mohou najít kousky, které nikde jinde neseženou. V dnešní době, kdy je trh přímo zaplaven nepřeberným množstvím zboží, lidé hledají něco unikátního. A jelikož kolekce Ready-to-Wear S/S 2012 obsahuje kus mé ruční autorské tvorby, mohu jim toto unikum nabídnout. A co se prodává nejrychleji? Na to neumím odpovědět, protože některé zákaznice přijdou a nakoupí si volnočasové oblečení jako legíny, mikiny a tuniky, jiné si zase domů odnesou krajkové večerní šaty. Řekla bych, že je to přibližně padesát na padesát. Velmi oblíbené jsou ale mé tuniky, které jsou skutečně multifunkční a dají se nosit doslova všude!

Je pro Vás kritika podkladem pro růst? Jak eliminujete škodolibé falešné vztahy?

Za konstruktivní kritiku jsem vždy ráda, protože mi pomáhá zlepšovat se a odstraňovat nedostatky, kterých bych si jinak nevšimla. Co mě však vždy zamrzí je nezasvěcené rozumování, na které tu často narážím nejen v diskusích na internetu, ale i v tisku, kdy článek napíše někdo, kdo danému oboru vůbec nerozumí. Když uspořádáte módní přehlídku na světové úrovni za několik milionů korun a jediné, co tisk napíše, je, že modelky padaly jako hrušky… Co na to mám říct?

Móda je hra, žena má být ozdobou pro svět… Souhlasím, ale jak si udržet ženskost v životním období, které není zrovna lehké (samoživitelky, aj. ženy bez pomoci druhých)? Z čeho čerpáte svůj klid?

Neznám slovo „nemožné“ a neuznávám odpověď: „To nelze.“ I v čase, kdy byl Libanon ostřelován, bortily se budovy a umírali lidé, se žilo dál. Mimo jiné se též konaly i svatby, kdy nevěsta, ženich i všichni hosté byli krásně oblečení a nikdo by neřekl, že venku zuří válka. Je to vždy o pevné vůli a odhodlání. Máme v sobě více sil, než si často připouštíme.

Ve kterém mladém českém návrháři vidíte potenciál budoucího úspěšného obchodníka s módou? Záměrně volím slovo obchodník, protože umění je nutné umět i mediálně nabídnout a prodat…

V Čechách pobývám intenzivněji až poslední půlrok a za tak krátkou dobu jsem ještě nestihla zmapovat zdejší nové talenty. Ráda bych je ale poznala skrze své nové studio v Obecním domě, kde dávám mladým talentovaným lidem příležitost ukázat, co v nich je. Občas mě jen překvapuje, jaká módní tvorba je vyzdvihována v českém tisku, protože ve světě by takové nedotažené pokusy absolutně neobstály. Chybí mi tu odborná porota, která by zdejší tvorbu erudovaně posoudila v globálním kontextu.

Jakou radu byste dala ženám, které chtějí začít podnikat, změnit kariéru nebo si jen obhájit svůj život před ostatními? Co Vám dává sílu jít dál?

Pokud věříte, že jste přišla s něčím novátorským a neotřelým, jděte do toho. Půlka úspěchu je totiž přijít s něčím, co lidé potřebují, ale nevědí o tom. A pak už je to „jenom“ o tvrdé práci a disciplíně, bez které uspět nejde. Je důležité, mít něco, co vás dobije a dodá vám sílu pokračovat v práci. Pro mě jsou to odezvy od mých zákazníků a příznivců. Týdně mi chodí desítky e-mailů, ve kterých mi lidé píší, jak je má tvorba ovlivňuje, motivuje a mnohdy i pomáhá přečkat těžká období v jejich životě. Po náročném dnu na dílnách, kdy šijeme několikery nákladné šaty a já padám únavou, mě podobné zprávy vždy potěší.

 

Po jaké době jste si našla v Libanonu skutečné přátele? Lidi, kteří vás o půlnoci odvezou na pohotovost, kterým záleží na tom, kdo jste jako člověk? Existuje v Libanonu komunita krajanů, kteří jsou Vám milí nebo čerpáte spíše z mezinárodních vod?

Myslím, že nejvěrnější přátele jsem našla, respektive si oni našli mě, hned zpočátku mého působení v Libanonu. Z mých prvních zákaznic se postupem času staly mé dobré kamarádky. A právě čas některá z těchto přátelství nemilosrdně prosel a odplavil, jiná zase upevnil do dnešní podoby. Žije zde i velmi milá komunita krajanů, se kterou se ale bohužel nemám čas vídat tak často, jak bych si přála.

Co Vás osobně přitahuje na Beirutu? Al Hamra, kde sídlí Vaše dílna, je jedna z nejfrekventovanějších ulic, nepřemýšlela jste někdy o jiném umístění – třeba v Jbeil?

Miluju jeho kosmopolitní atmosféru! Je to město, které přímo tepe životem, prolíná se zde Východ se Západem, díky čemuž jsou zdejší lidé velmi tolerantní a otevření všemu novému. Na Hamře sídlím od roku 1982, kdy jsem zde založila svůj salon Blanka Haute Couture. Přečkala jsme zde válečná běsnění a vybudovala si svou kariéru. Nevidím důvod, proč bych se měla stěhovat. A já sama jsem takový uragán, že mi ruch centra přímo vyhovuje. Od založení ateliéru v Obecním domě mi všichni říkají, že to tam konečně ožilo a dostalo jiskru. Takže pokud bych přesídlila do nějaké klidnější čtvrti, asi by mě tamější starousedlíci příliš nadšeně nevítali. (smích)

Kterou chybu v životě byste doporučila ostatním ženám nedělat?

Nerada ostatní poučuju, ale když jinak nedáte: neudělejte tu chybu, že se z té předchozí nepoučíte a zopakujete ji.

Děkujeme za rozhovor

Další informace na www.blanka.com
Text: Blanka Matragi
Foto: Blanka Matragi via Filip Šimoník

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na