Miluji kabelky a tenhle článek bude jenom o nich! Výborně, právě jsem se, myslím, zbavila devadesáti procent mužských čtenářů. A zbylých deset? No, pánové, zřejmě i vy máte tajně v oku nějakou tu kabelku, ať už to přiznáváte veřejně, nebo je to ještě tajemství a coming out vás teprve čeká. Zvědavci se urazili a zbytek už je jen vítán. Kabelky sem, závistivci pryč a pojďme okouknout příznaky závislosti!
Závislost je IN. Zbavování se závislosti je extraIN!
Není nad to hned v úvodu odehnat nějaké to čtenářstvo, ať už mužského pohlaví, nebo žen, kabelkových nemilovnic. Ale bylo to nutné, protože – řekněme si to popravdě – přeci jenom je to nějaká naše ouchylka. Kabelky. V mé oblíbené sarkastické a celkem drsné, ale vážně vtipné knížce „Jak být ženou“ mají samostatnou kapitolu s tím, že tento módní doplněk máme rády proto, že v nich nikdy nebudeme příliš tlusté, vždycky nám padnou a při zkoušení nehrozí pláč či záchvat úzkosti z vlastního vzhledu. Ale ne, ouchylka je ošklivé slovo. Říkejme tomu jinak… závislost. Je to taky ošklivé, ale tak nějak moderní. Je moderní být na něčem závislá. A ještě modernější je se závislosti zbavovat. A u toho všeho muži nemusí být. Ještě by si začali myslet, že jsme nedokonalé! A navíc, přestali by nám kabelky nejen kupovat, ale třeba i tolerovat!
ZANEDBÁVÁNÍ RODINNÝCH, PRACOVNÍCH A SOCIÁLNÍCH AKTIVIT
Kdepak, u mne to bylo všechno právě naopak. Zhruba šest let byly kabelky zanedbávány kvůli rodinným, pracovním a sociálním aktivitám! Je třeba, je až nutno toto zanedbávání dohnat. A nemusíte teď šidit ony další aktivity, vždyť jde tak krásně spojit výlet, pracovní cestu či společenské setkání s pořízením nového kousku do kabelkošatníku. Však ta propast a zanedbávání bylo pěkně dlouhé! Cesty s kočárkem, to je období velké kabelkové pauzy. Většinou máme kabelu, připevněnou na rukojeti, ale ač název je podobný, s kabelkou se moc srovnávat nedá. A není to jen o velikosti. Pěkná kabelka může být i velká. Ale nemá tam co dělat náhradní plenka, přesnídávka a tři opatlané lžičky. A protože mateřská s kočárkem to byl vlastně absťák, pro někoho dohromady třeba i pětiletý, po odložení tohoto antikabelkového stroje je zcela přirozené a až zdravé honem se začít zásobovat novými kousky. Ať je jaro, léto, podzim či zima.
UŽÍVÁNÍ I PŘES POVĚDOMÍ O ŠKODLIVOSTI
Ale no tak, pánové…
No dobře, tak pár nevýhod množství kabelek může mít. Je zapotřebí zvýšený dohled na to, jestli v té, s kterou odcházíte z domu, nechybí peněženka, doklady a klíče. Známý kabelkový mišmaš, prostě se vyskytuje na vícero místech. A případná závist nad dokonalostí ze strany okolí? Nad tím jen mávnout rukou. Anebo se pyšně dmout! To občas neškodí.
RŮST TOLERANCE a POTÍŽE S KONTROLOU DÁVEK
Na zadání slova „kabelka“ se během 19 vteřin ukázalo na googlu přes tři miliony odkazů. Zas tolik kousků bych doma mít nechtěla (respektive nemohla), ale stejně mě baví si je občas prohlížet. S dalšími vlastními novými kousky jsem se musela tvářit spíš nenápadně, než se s nimi – jako na začátku – nadšeně chlubit. Jednoduše proto, že se začaly nápadně vršit. Nešlo o to, že bych si pořizovala cenově nedostupné – nebo dostupné, ale za dost peněz – kabelky, ale o to, že jsem si pořídila zase další. A zase další. Když už mně samotné došly argumenty typu „tenhle odstín ještě nemám“ a „potřebuju malinkou na pohřby“, ještě „doladěnou k novým botám“ či „slavnostní na společenskou událost“, tak jsem byla sama sebou nad sebou nucena se zamyslet. Pak jsem pořídila ještě nějakou tu opravdu nezbytnou a došlo mi, že už by to fakt pomalu stačilo. Nenápadné přiznávání závislosti, pochopení nutnosti snížení dávky?
VÝSKYT ABSTINENČNÍCH PŘÍZNAKŮ PO VYSAZENÍ
Když jsem už byla v odvykačce, šla jsem po ulici a zahlédla ji. Krásnou, neokoukanou, dokonalou. Můj doprovod šel kousek přede mnou a telefonoval. Zoufale jsem volala od výlohy, ať počká a odtáhne mě. Nedoslechl. A od té doby mám kabelku na úvodní fotografii. Nelituji. Možná se trochu stydím, že jsem se neovládala, ale je vážně báječná i osobně, víc než za sklem. Někdy se člověk, míněno žena, prostě od kabelky neudrží. Také čekání na vyplacení honoráře bývá někdy dlouhé a člověk začíná být netrpělivý, ale to, co jsem zaslechla, coby návrh v nedávné době, mě málem položilo. „Potřebuješ hotovost? Tak prodej pár svých kabelek!“ Tak prodej pár svých kabelek?!?! Konec přátelství, konec lásky, konec všeho. Tohle je důvod pro naprostý konec! Pche, kdo nechápe kabelky, nechápe ani mě. Někdo při životních změnách mění účes, někdo hubne/tloustne, někdo si kupuje kabelky. A někdo všechno najednou. Životních změn se naštěstí děje mnoho. Malých i velkých. Veselých (barevných) i smutných (decentních). A podle toho vybíráme i kabelky. Nějaká situace si zaslouží obyčejnější kousek, jiná nějaký exkluzivnější. Úplně vysadit prostě nelze. Není nutno, jsem chtěla říct.
Je tak krásné být povrchní! Kabelka náhodou ale dokáže i víc, než nás jen zdobit, ladit a případně v lepším případě být i praktická. Může vypovídat o naší náladě, o stavu mysli, těla i ducha. Já třeba kabelku víceméně nespustím z očí nebo z doteku, když jsem na veřejnosti. A když na ni někdy náhodou zapomenu, jsem natolik zaujatá, že ji klidně nechám ležet v nedohlednu, tak to už musí být Něco. Nicméně stává se to tak maximálně jednou, dvakrát za deset let. Politováníhodné nedopatření. Většinou. Jsou vám kabelky ukradené? Lituji vás. A zároveň vám závidím. O tolik přicházíte!
P.S. A o čem vypovídá vnitřek našich kabelek? No, tak o tom možná zase někdy jindy, to už je přecijen přespříliš intimní záležitost…
Jak moc máte rády kabelky? Jak moc jich máte? Jak moc jste bez nich bezmocné?