Módní abeceda: C/Č

Autor

Další díl našeho seriálu je zde. Tentokrát zabrousíme k pojmům jako je číro, cvočky, capri kalhoty nebo casual styl. Lidé se zdobili vždy a právě v tomto díle zjistíme, že věci, které se nám jeví jako módní výstřelky nebo nové objevy, mohou mít kořeny až hodně hluboko v historii.

Capri kalhoty

Jsou to tříčtvrteční kalhoty s délkou, která končí pod koleny až do délky v polovině lýtek. Jako první je v roce 1948 představila módní návrhářka Sonja de Lennart. Těsné kalhoty s malým rozparkem na vnější straně spodního lemu nohavic se staly součástí její Capri kolekce, kterou pojmenovala po svém oblíbeném italském ostrově v Neapolském zálivu.

Kalhoty se ihned staly hitem a oblékaly je hvězdy jako Marilyn Monroe, Bridget Bardot, Kim Novak, Jacqueline Kennedy, Gina Lollobrigida nebo Elizabeth Taylorová. Nesmíme zapomenout ani na Audrey Hepburn, která si je oblékla ve filmu Sabrina. Ostatně pro tuto herečku bylo oblečení do jednoho z nejslavnějších filmů všech dob Prázdniny v Římě inspirováno právě Capri kolekcí Sonji de Lennart, kterou se nechala ovlivnit kostymérka Edith Head. Capri kalhoty si svou oblibu udržely dodnes.

Cardin

Pierre Cardin je francouzský návrhář italského původu, který se narodil 02. července 1922 v italském San Biagio di Callalta. Již v roce 1939 pracoval jako krejčí v módním domě Vichy. Svůj první módní dům pak otevřel v roce 1950. Hlavním prvkem jeho oděvů jsou geometrické tvary. Rád ignoruje proporce ženské postavy a zabíhá do unisex módy, kde se stírají rozdíly mezi pohlavími. Jeho experimentování s liniemi a tvary působí často až futuristicky. Slavné jsou jeho bublinové šaty, které poprvé představil v roce 1954.

Pierre Cardin však nezůstal jen u módy, ale spolupracoval také na designu automobilů s americkou automobilkou AMC a dalšími průmyslovými subjekty. Podílel se také na návrzích svého „bublinového domu“ v jižní Francii. Během 2. světové války působil Cardin v řadách Červeného kříže a jeho sklony pomáhat trvají dodnes. V roce 1991 se stal vyslancem dobré vůle UNESCO a v roce 2009 vyslancem dobré vůle pro výživu a zemědělství při OSN.

Casual

Možná jste už někdy na tento pojem nebo také na spojení casual style narazili. Za tímto anglickým slovem se přitom skrývá jednoduše neformální oblečení. Jde tedy o veškeré odívání, které na sebe hodíte ve všední dny, kdy nemusíte dodržovat žádná pravidla v oblékání. Spadají sem džíny, trika, mikiny i svetry, v létě pak šortky, sukně nebo šaty mimo ty společenské. Jde o styl ležérní, kopírující aktuální tep ulice. Máte se v tomto oblečení cítit pohodlně, proto se do tohoto volnočasového oblečení stále častěji promítají sportovní linie i materiály.

Cvočky

Jde o dvojici kovových dílků, které do sebe vzájemně zapadají. Na oblečení se přidělávají buď pomocí razníku a kladiva nebo nýtovacích kleští. Z principu zapínání cvočků jsou odvozeny také patentky, které se na oblečení přišívají. Nejčastěji se cvočky používají na kožené oblečení a také na oděvy pro děti, protože jejich rozepínání a zapínání je snazší než manipulace s knoflíky. Ač by se mohlo zdát, že jde o poměrně nový typ zapínání, vědci zjistili, že cvočky používali již ve staré Číně, konkrétně byl tento způsob spoje nalezen na ohlávkách koní ve slavné terakotové armádě.

V novodobější historii pak přišel v roce 1807 s nápadem knoflíku bez šití Bertel Sanders z Dánska, jeho nápad se však neujal. O pár desítek let později v roce 1885 si nechal cvok zapatentovat Němec Heribert Bauer. Cvočky se však používali již před zapatentováním, konkrétně se tímto oborem zabývali cvočkaři, kteří vyráběli i hřebíky. Cvočky, kterým se také říkalo slováčkové, se používali při výrobě obuvi a byly to pevné spoje. Toto řemeslo bylo velmi náročné a zaniklo na počátku 20. století.

Tehdy Ing. Hynek Puc vymyslel stroj, tzv. zakladačku, který celý proces výroby zjednodušil, včetně zakládání pružiny, která právě z cvoků dělá rozepínatelný spoj, který však bez použití určité síly drží pevně u sebe. Inženýr Puc byl přitom společníkem Jindřicha Waldese, kterého všichni známe coby zakladatele firmy na patentky Koh-I-Noor s jejich slavným logem od Vojtěcha Preissiga. V oleji namaloval výjev, který k logu inspiroval, také František Kupka a svůj obraz nazval Dívka s patentkou.

Číro

Jde o typ účesu, kdy jsou vlasy po stranách hlavy zcela vyholeny tak, aby vznikl pouze pruh vlasů uprostřed hlavy, ten se pak tuží do různých tvarů. Čím delší vlasy jsou, tím je více náročné i jejich česání. K tužení se kromě klasických tužidel používá i kukuřičný škrob, cukrová voda, vaječné bílky, pivo atd. Někteří lidé si navíc vlasy i barví, ať už jednou nebo více barvami.

U nás je název číro odvozený od indiánského kmene Čerokézů, v angličtině pak od kmene Mohykánů, odtud tedy název tohoto účesu Mohawk. Mezi indiánskými kmeny jich však bylo víc, jejichž příslušníci si vyholováním do různých tvarů a tužením zbylých vlasů zdobili hlavu.

Také v jiných částech světa byl tento účes populární již před tisíci lety. V irském Clonycavanu byl při vykopávkách nalezen dva tisíce let starý muž, který měl vlasy natužené rostlinným olejem a borovicovou pryskyřicí. Dalšími byli třeba příslušníci kočovného kmene Skytů, kteří obývali východní Evropu od 6. století př.n.l. nebo ukrajinští kozáčtí bojovníci v 16. století. Ve 2. světové válce pak tento účes nosili někteří američtí výsadkáři. Počátkem 50. let 20. století začal pronikat účes i do kultury, když ho začali nosit někteří jazzový hudebníci, ovšem největší boom zažilo číro s nástupem punku v 70. letech minulého století.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na