Módní abeceda: K

Autor

V dnešním díle se podíváme do historie kalhot či kardiganu. Zjistíme něco o kašmíru, kloboucích i krep. Nevynecháme ani malou zastávku u kožešin a kůže.

Kalhoty

Již u figurek v období paleolitu je patrné, že lidé i tehdy nosili něco jako kalhoty. Jednalo se o dvě nohavice, které si naši předkové řemínky vázali k opasku tak, jak to známe třeba od severoamerických indiánů. Teprve nedávno objevili vědci v čínském Turpanu , v oblasti Xinjiang mumifikované ostatky z období 13. – 10. století před naším letopočtem, které na sobě měly kalhoty i s širokým rozkrokem a byly pravděpodobně vyrobeny pro jízdu na koni. Od 6. Století před naším letopočtem se kalhoty začaly nosit stále více, a to u asijských národů. Římané považovali kalhoty za barbarské oblečení, ale jak se říše rozšiřovala na sever, postupně se kalhoty začaly nosit i v římské říši, protože poskytovaly větší teplo než tuniky apod. Ve středověku už byly rozšířeny po celé Evropě.

Kalhoty byly ale pouze výsadou mužů. Mezi prvními ženami, které je začaly nosit, byly v polovině 19. století dělnice z anglického městečka Wigan, které si je oblékaly pod sukně při práci v dolech. Na počátku 20. století se začaly kalhoty rozšiřovat i do ženských šatníků, ale pouze jako volnočasové oblečení a při sportu. Do společnosti se kalhoty začaly nosit až ve 30. letech, šlo o většinou široké kalhoty coby součást kalhotových kostýmů. Při práci v kancelářích, školách atd. byly ale ještě hodně dlouho u žen tabu. Například první žena v Americe, která si na sebe vzala kalhoty do úřadu, byla kongresmanka Charlotte Reidová v roce 1969. Díky emancipaci v odívání, tak pořekadlo Je vidět, kdo v rodině nosí kalhoty, zcela ztratilo svůj význam.

Kardigan

Jde o pletenou vestu, která se vpředu zapíná buď na knoflíky nebo na zip. Jeho název pochází od Jamese Brudenella, sedmého hraběte z Cardiganu, který byl generálmajorem britské armády a bojoval v krymské válce (1853–1856). Jeho vojáci údajně začali tento typ oblečení nosit během této války. Původně se kardiganem označovaly pouze vesty bez rukávů, dnes už je to pojem pro všechny propínací svetry i s rukávy. Nosí se jako volnočasová i společenská část oděvu a oblíbená je jak mezi ženami, tak i muži.

Kašmír

Pokud si chcete dopřát něco opravdu luxusního, pak cokoliv kašmírového je tou pravou volbou. Vlna, ze které se poté dělá také kašmírová látka, se získává z plemene kašmírová koza. Jak už název napovídá, pochází z Kašmíru, tedy oblasti na pomezí Indie, Pákistánu a Číny. Toto plemeno se sice dá chovat i jinde ve světě, ale pouze v kašmírské oblasti má jejich vlna tu nejvyšší kvalitu. Z jedné kozy se dá získat pouze cca 200-400 g vlny ročně, a to na jaře, kdy se vyčeše tzv. zimní vlna. V některých oblastech kozy také stříhají. Kašmírové vlákno je jemné na dotek, ale zároveň pevné a silné a oproti ovčí vlně má až třikrát lepší izolační vlastnosti. Zpracovává se dále do tkanin, ze kterých se následně vyrábí vše od ponožek, přes šály až po klobouky.

Klobouk

Klobouk je pokrývka hlavy. Na rozdíl od čepice je propracovanější a často i zdobenější. Horní část tvoří okruží zakončené střechou, někdy tyto dvě části splývají v jeden půlkulatý celek, další částí je krempa, která bývá různě široká, občas je to jen přední nebo přední a zadní štítek. U některých klobouků je krempa otočená směrem dolů, takže je klobouk kónický a hladký, jako například u starořeckého pileusu. Jako materiál se využívá plsť z ovčí vlny, kašmír, ale třeba i sláma, lněné plátno nebo tyly a organzy. Vlastně každé období mělo svůj oblíbený materiál a tvar.

Pileusy jsou první historicky doložené klobouky a objevují se v antickém Řecku a Římě. Už od středověku bývaly klobouky znakem společenského postavení, zatímco prostý lid používal klobouky především k ochraně před sluncem nebo naopak deštěm, šlechta je měla na ozdobu a zdobila je vším možným od zlatých spon až po rajčí pera. Dodnes je například ve Velké Británii prestižní záležitostí výběr klobouku na významné společenské akce.

Kožešiny

Již od pravěku se lidé halili do kožešin. Bylo to praktické. Lovili zvířata na maso, a když už zvíře ulovili, tak ho zpracovali a využili celé. Později se zvlášť některé kožešiny začaly stávat znakem luxusu. V dnešní době moderních technologií ve zpracovávání vláken je chov nebo lov zvířat pro kožešinu již přežitkem, protože výrobci umí vyrobit uměle jakoukoliv kožešinu, která je od pravých téměř k nerozeznání.

Krep

Krep je látka z hedvábí, vlny, bavlny nebo syntetických vláken, která je tkaná tak, že vytváří buď velmi jemné, nebo naopak výrazné zvlnění v látce. Díky této vazbě se krep téměř nemačká a dobře se udržuje. Látek v krepové vazbě je velké množství a patří mezi ně třeba i šifon, krepdešín nebo žoržet. Krepové látky se nejvíce používají na šaty, halenky nebo sukně.

Kůže

Stejně jako kožešiny i kůže provází lidi od pradávna. Zpracování kůže zahrnuje mnoho kroků od prvotního nasolení, přes zbavování srsti až po barvení. Podle jejího zpracování existuje velké množství variant, i semiš je jedním z druhů kůže. Nejčastěji se využívá kůže hospodářských zvířat jako je skot – teletina nebo vepř – vepřovice. Velmi jemná je pak jelení kůže, tzv. jelenice. Lidé však používají i kůže exotických a někdy dokonce ohrožených druhů – hadi, krokodýli, rejnoci… Z kůže se vyrábí nejen oblečení, ale také boty, doplňky, šperky, nábytek nebo sportovní náčiní. Tak jako u kožešin, i kůži můžete nahradit velkým množstvím umělých kůží.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na