Tak se vám, milá rodino, musím přiznat, že si letošní prázdniny konečně i já užívám. Byť jsem máma od dvou dětí po mateřské dovolené, konečně jsem se od nich dokázala trochu odpoutat a nadechnout se. A najednou jsem se našla i v tom nadechnutí a přišla na Svěrákova slova, aby bylo vítání, musí být i loučení. Abych mohla dětem něco dát, musím někde brát. A to neznamená jen vydělávat a chodit do práce, ale opravdu načerpat i trochu jiné energie než jen z dětského smíchu. Tak jsem své milované děti rozdala, pěkně spravedlivě každé k jedné babičce. To abych babičky opravdu jen potěšila a nepřivedla do blázince. Říká se: jedno dítě, žádné dítě, ale i to jedno dokáže zabavit a zpřetrhat plány, a proto si na týden nenechám žádné. Ano, žiju si jak za mlada.
Konečně mám čas sama na sebe, konečně se dostanu i do města, aniž bych vedla některé z dítek do zájmového kroužku, sháněla nové pastelky, obaly, cvičky, tepláčky, pláštěnky…. Konečně můžu vstoupit i do mých oblíbených obchůdků s dárkovým zboží či kreativním sortimentem bez reptání. Ba co víc, mohu se zajít podívat na něco pěkného na sebe, na muže nebo na děti a nikoho nevytahuji zpod stojanu s oblečením ani nehledám ve zkušebních kabinkách. Dokonce, a na to mám zvláštní úchylku, se mohu hodinu přehrabovat v second-handu a hledat ten nejlepší úlovek. Máte taky pochopení pro tuto zálibu? Nebo ji stejně jako moje maminka nedokážete porozumět a při představě, že si oblečete něco obnošeného a ani nevíte, po kom vám nabíhá husí kůže?
Zjistila jsem, že mi naše město jde vyloženě na ruku a v mém koníčku mě doslova podporuje, protože se sekáčky se u nás roztrhl pytel. Rozličné obchůdky na náměstí postupně převálcovali vietnamští spoluobčané a těm se přiznám, já zrovna nefandím, i když netvrdím, že jsem u nich nikdy nic nekoupila. Nejeden kousek mám od nich ve svém šatníku, ale od té doby, co je vídám i s potravinovým zbožím se jim nějak vyhýbám. Nic proti nim nemám, jen se mi protiví kupovat chléb a máslo od asiatů. A když už obchody nepatří jim, jsou tu second handy, sekáčky, levné zboží z Anglie, hrabárny či prodejna vše za 29,- Kč, snad jen to papírnictví a masna je stále na svém místě a prosperuje.
Někdy si říkám, že je až škoda, že jsme dali přednost velkým nákupním centrům a z měst se vytrácí obchody a obchůdky s rozličným zbožím. Jako malá holka si vzpomínám, jak jsme chodívali do mléčného baru, s dědečkem na chlebíček do lahůdek, když budeme jako pěny chvilku v železářství, maminka zase přislíbila nové pohledy v papírnictví nebo korálkové náramky v rohovém malinkém krámku s bižutérií, když bez povyku vyčkáme frontu v masně, aby bylo na nedělní oběd. Tohle už moje děti opravdu nepamatují. Já přistavím auto rovnou z práce k některému ze supermarketů, naložím, co je zrovna potřeba, a odjíždím. Velké víkendové nákupy se nekonají. Klasickou frontu na banány dnes střídá mela v Lidlu v 7 hodin ráno, když nabídnou v letáčku něco lákavého. To lidé tvoří frontu již před obchodem dříve, než se stihne otevřít a co vás pak čeká uvnitř, raději nepřipomínat. Ale, kdo by nechtěl výhodně nakoupit?
A tak to já dám přednost raději klidnému prostředí secondhandu a vydržím dlouhé hodiny se přehrabovat, hledat a objevovat. Odnesla jsem si ještě s visačkou čepici z H&M za 10 Kč. Černé koktejlové šaty za 50 Kč jsem zase hned vyvětrala na plese. Dětem se snadno koupí nové kraťásky či tričko. Dokonce syn má i helmu na lyže za 30 Kč. A já si teď odnesla dva nové šátky do práce po 10 korunách a košili s proužkem. Jen muži vím, že se nemám ani na nic dívat, ten mě sice vše, co nakoupím, pochválí, ale sám by si nic po někom stejně jako maminka neoblékl. A přitom není žádný snob, co by musel chodit jen draze a značkově oblékaný, jen tohle mu prostě nesedí. A jak jste na tom vy?
Foto: pixabay.com