Lidé měli odedávna tendenci se obklopovat věcmi, které neslouží jen k přežití, ale jsou také pro ukojení estetického cítění v nás. Úžasné materiály, které lidé objevovali a vynalézali si přímo říkaly o úžasné zpracování, a tak se zrodil šperk. Možná trochu z marnivosti, možná z potřeby dávat na odiv svou sílu a postavení, ale určitě tím prvotním popudem byla krása. Krása, v níž se snoubí magická přitažlivost materiálů často z hlubokého nitra země se zručností prastarého zlatnického umění.
Pravěk
Člověk by čekal, že první šperky budou pocházet z doby, kdy lidé již znali nějaké kovy, ale podle posledních objevů se ukazuje, že lidé se zdobili již v době kamenné, resp. Chvilku poté, co se z člověka vzpřímeného stal člověk rozumný. Jak se ukázalo při vykopávkách na území dnešního Izraele a Alžírska, člověk měl potřebu zdobit se již před 100 000 lety. Prvními šperky se tedy staly nalezené mušličky, které jsou proděravělé a sloužily tak k navlékání. Až donedávna se přitom mělo za to, že nejstarší (cca 75 000 let) jsou korálky z ulit mořského šneka objevené v jeskyni Blombos v Jihoafrické republice.
Nástup doby bronzové a umění zpracovávat kovy s sebou přineslo samozřejmě ještě větší potřebu vytvářet hezké věci, kterými se lidé mohli zdobit. Šperky v této době byly vlastně nejčastějším výrobkem. Nejpoužívanějším šperkem byly jehlice, které sloužily k upínání šatů, jejich obliba trvala velmi dlouho než je postupně začaly nahrazovat šatové spony. Oblíbené byly i různé ozdoby vlasů jako spony a čelenky, ale své místo už nalézají i náhrdelníky, náušnice, náramky a nápažníky. Šperky se vyráběly samozřejmě z bronzu, jež byl nezřídka zdoben rytím, a doplněné byly textíliemi, kůží ale i třeba kostmi apod.
Starověk
Ačkoliv z dochovaných artefaktů je zřejmé, že lidé uměli zpracovávat zlato již v pravěku, jeho největší boom nastal v dobách, kdy se začaly formovat první civilizace. V této době se bohatě zdobili šperky jak ženy, tak muži a ukazovali tím důležitost svého postavení. S tím, jak se zlepšovaly techniky zpracování kovů i kamenů, byly šperky stále propracovanější a důmyslnější. Vyráběly se tepáním i odlévaním a byly zdobeny drahými kameny. Velké oblibě se u žen těšily náhrdelníky, náušnice i nápažníky, u mužů pak ozdobné jehlice, pečetní prsteny i řetězy. Ze zlata byly zhotovovány kromě šperků i nádoby, předměty denní potřeby a dokonce i rakve.
Středověk
S rozmachem křesťanství jsou šperky posunuty mezi nepříliš trpěné ozdoby. Církev nabádala lid ke skromnosti a paradoxně právě na tomto sama bohatla. Nejvýraznějšími šperky ranného středověku byly tak tzv. pektorály, což jsou velké kříže nošené na krku a hlavně církevní a šlechtické prsteny, které se nosily na všech prstech včetně palce. Rozmach zažívají prsteny pečetní. Drahé kovy a kameny jsou určené především na výrobu a zdobení církevních a šlechtických předmětů jako byli kříže, kalichy, koruny, žezla apod. Důležitým prvkem v přizdobování oděvů se stává knoflík a přezky na opascích.
Novověk
Zlatnický cech zažívá svou renesanci právě v období renesance. Lidé po temném období středověku plném válek a nemocí mají potřebu opět se obklopovat krásnem a zdobit se. Diamanty byly známy již ze starověku, ale nikdo je neuměl opracovat, a proto se s nimi ve šperkařství nepracovalo. Až zlatník z Brugg Lodewijck van Berken přišel na způsob broušení diamantů a tak se tyto kameny konečně dostali do umění šperkařského.
Šperky si navíc mohla dovolit větší skupina lidí. Velmi oblíbené byly šperky smaltované a také vykládané drahými kameny. V renesanci a nastupujícím baroku se šperky používaly od spon ve vlasech, přes náhrdelníky a opasky až po spony na botech. Zvlášť v raném novověku měly šperky hlavně církevní motivy. Díky dalekým cestám a výpravám se začínají využívat stále více orientální materiály jako perly, korály, jantar či slonovina. Stále větší oblibu má také používání českého granátu. Roste také používání kapesních hodinek.
Moderní dějiny
Jak se zaváděla průmyslová výroba a zdokonalovaly technologie, staly se šperky součástí zdobení lidí všech vrstev společnosti. V 19. století se rozjíždí v Jablonci bižutérská výroba, která využívá běžné kovy místo zlata, stříbra a platiny a drahé kameny jsou nahrazovány barevnými sklíčky. Rozjíždí se také výroba skleněných perel a korálků. Později lidé do výroby šperků přidali i využívání plastů a dalších průmyslově vyráběných surovin.
Avšak i v této době má zlatnické řemeslo svůj zvuk a firmy jako Cartier nebo Tiffany vzkvétají. Ve stejné době, kdy se rozjíždí průmyslová výroba bižuterie, rozjíždí se také tovární výroba hodinek, a to převážně ve Švýcarsku. Náramkové hodinky jako první vyrobila na počátku 20. století již zmiňovaná firma Cartier.
V dnešní době zažívá bižuterie svůj opětovný rozkvět, avšak lidé spíš než k sériově vyráběným šperkům inklinují k ručně vyráběným originálům.