Co, komu a kde číst?

Autor

Jednadvacetiletý Jakub Pavlovský rád čte, píše a pomáhá. Pomoci se rozhodl seniorům, a to ušlechtile, právě knihou. Projekt pojmenoval jasně a přímočaře: DARUJ KNIHU SENIOROVI. Ale akci posunul ještě výše, a to tak, že seniorům nabídne nejen knihu na výběr dle vlastního přání, ale i dobrovolníka jako společnost na čtení či povídání nebo jiné aktivity. Taková akce mě nemohla nechat chladnou. Vás třeba nenechá chladnými, že často sedává na zemi. S knihou. Nejen s knihou, ale někdy i s králem etikety, panem Ladislavem Špačkem.

Jakou cestu a jaký cíl má Váš projekt „Daruj knihu seniorovi“?

Akce má jednoduchý plán – vybrat od lidí knihy, ty probrat a následně je darovat starším lidem. Vybírání knih se odehraje v sobotu 21. března v pražské Galerii Vernon. Nápad vzešel z mého projektu na podporu čtení knih Book’s Calling. Chci pomáhat nejen šířením fotografií, skrz které ukazuju, že číst se dá kdekoliv a kdykoliv. Rád bych pomáhal i aktivnějším způsobem. Od vstupu do Krásy pomoci jsem se začal víc zajímat o seniory. Volal jsem do různých domovů, kluboven či institucí, kteří se seniorům věnují. Původně jsem měl v plánu vybírat jen knihy, ale budu rád, když s knihami přijdou i zájemci o dobrovolnictví, kteří budou chtít předat knihy seniorům osobně. Velmi se těším na to, až s vybranými knihami za seniory půjdeme.

Jak jste se dostal ke spolupráci s nadací Krása pomoci, která se věnuje především snaze o zlepšení kvality života seniorů?

Loni jsem měl nutkání odjet do Anglie. Byly dvě možnosti – buď se to povede, nebo ne. Řekl jsem si, že pokud to nevyjde, zůstanu v Praze, budu aktivní a budu pomáhat ostatním. Anglie nevyšla, proto jsem si v září sedl k počítači a začal hledat, komu bych mohl pomoct nebo alespoň zlepšit den. Na webové stránce www.dobrovolnik.cz jsem našel několik možností, nejvíce mě zaujala nabídka od nadace Krása pomoci. Napsal jsem jim a následně jsme se sešli a domluvili. Dobrovolnictví u Krásy pomoci spočívá v tom, že se jednou týdně na přibližně dvě hodiny sejdete se seniorem u něj doma a společně trávíte čas podle jeho preferencí. Kromě individuálních návštěv plánujeme organizovat pravidelná setkávání v jedné z poboček Městské knihovny v Praze, kde nejen se seniory budeme trénovat paměť pomocí knih.

Mluvíte-li o dobrovolnictví a seniorech se svým okolím, jak se na to tváří?

O dobrovolnictví jsem hned mluvil s rodinou a přáteli. Rodiče jsou nadšení, taky by se zapojili, ale nemají tolik volného času. A přátele se rozdělili do dvou táborů – jedni jsou pro a druzí… nechci říct proti, ale spíš se diví, proč jsem se do toho pustil. A tento jejich přístup chci změnit.

Čím se jinak zabýváte: studijně, pracovně, volnočasově..?

Momentálně se připravuju na přijímací zkoušky na vysokou školu, na žurnalistiku. Mám rád umění, rád chodím do galerií, chodím do kina, do divadla, na operu. S rodinou a přáteli vymýšlíme různé společné aktivity a také rád cestuji. Třetím rokem přispívám do online magazínu Menstyle právě články o cestování, společnosti či kultuře.

Dělal jste rozhovor i s panem Ladislavem Špačkem, který se stal i patronem Vašeho čtecího fotoprojektu…

Pana Špačka obdivuji od svých dvanácti let, kdy jsem se začal více zajímat o společenské chování. Je pro mě takovým vzorem, a když se mi naskytla možnost výběru osobnosti měsíce pro online časopis, byl pro mě jasnou volbou. Rozhovor a oběd s ním byl pro mě splněným snem. Později se stal i patronem projektu Book´s Calling.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jací jsou Vaši rodiče a prarodiče?

Za své rodiče jsem nesmírně rád – myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že máme spíše přátelský vztah. Přiznávám se, že s nimi stále bydlím v jednom domě, ale nijakým způsobem mě to neomezuje. Z prarodičů mám jenom babičku, která bydlí na Slovensku a za kterou pravidelně jezdím. S babičkou jsme si vždy rozuměli, je s ní sranda, rádi společně vaříme, nakupujeme a díváme se na seriály. Nedávno oslavila 79. narozeniny a pomalu připravujeme velkou oslavu na příští rok.

Jaká je podle Vás typická rodina 21. století?

Jelikož jsou mí rodiče spolu téměř 27 let, rád bych věřil, že je právě toto model typické rodiny 21. století. Bohužel to tak není. Mnoho z mých přátel má rodiče rozvedené a často tak vidím typičtější model moderní rodiny – jedno či dvě děti, jeden rodič v bytě, druhý v domě a velmi komplikovaná komunikace mezi nimi. Naopak mám i pár přátel v mém věku, kteří jsou již sezdaní, a tak se jim snad podaří postupem času zlepšit rozvrácenost dnešních rodin.

Jakým způsobem je podle Vás možné změnit pohled společnosti na stáří a stárnutí a jaký vliv může mít právě u seniorů dobrovolnictví?

Já myslím, že je to jednoduché – stačí, když se o stáří a starých lidech bude mluvit. Pokud se o něčem nemluví, neřeší se to a lidi to nezajímá, protože je to mnohdy ani nenapadne. A co se týče dobrovolnictví, právě skrz to lidé poznají, jaké jsou životy seniorů. Mezi lidi by se proto mělo dostat více informací o možnostech pomoci druhým.

Děkuji moc za rozhovor a držím palce, ať je sobotní akce vydařeným startem na Vaší cestě pomoci seniorům!

Více info a fotografií:
http://www.instagram.com/bookscalling
V článku použity fotografie z archivu J. Pavlovského, úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na