Moře inkoustu a zlata i moře dalších novinek z Albatrosu

Autor

Vrhněte se do zlatavých vln v právě vycházejícím bestselleru, a když vám z toho vyhládne, můžete si pro inspiraci sáhnout do Receptíků pro kuchtíky. V novinkách však své najdou i příznivci krimi nebo historie.

AnotaceUkázka z knihy

Moře inkoustu a zlata – Čtenářka
Autor: Traci Chee

Ohromující debut o temném světě, kde je čtení výsada a je povoleno jen těm nejmocnějším.

Sefia se ukrývá v divočině se svou tetou Nin od doby, kdy byl zavražděn její otec. Když však tetu unesou, začne si klást otázky. Kdo Nin unesl, a proč? Souvisí její zmizení s otcovou vraždou a s podivným hranatým předmětem, který teta tak pečlivě schovávala? Tajemná Kniha, kterou ale nedokáže přečíst, a záhadný němý chlapec, jehož zachrání před krutým zacházením, se stanou její nadějí. Klíčem k odhalení magického světa i otcovy tragické smrti.

Více o knize na http://www.albatrosmedia.cz/tituly/36850921/more-inkoustu-a-zlata-ctenarka/

U vstupu na náměstí se zastavila a rozhlédla se, aby zjistila, jak to na trhu vypadá, a zapamatovala si šikovné uličky, kterými by se dalo rychle utéct, kdyby bylo potřeba. Obchody po obvodu náměstí se daly snadno identifikovat podle štítů nade dveřmi: sekáček a prase – řezník, kovadlina – kovář, zkřížené sázecí lopaty – pekař. Ale největší davy se rojily kolem shluku stánků uprostřed náměstí. V tržních dnech sem kupci a místní sedláci přicházeli z daleka široka a prodávali všechno od látek přes voňavá mýdla po klubka provázků.

Sefia se proplétala mezi prodavači manga a marakuji, pytlů s kávou a stříbřitých ryb. V davu zákazníků zahlédla uvolněné sponky náramků a kabátce vyboulené váčky mincí, ale teď nebyla vhodná doba na krádeže.

Minula stánek zpráv, kde ji členka cechu zpravodajů, žena v zprávařské čepici s krátkým štítkem a s hnědými páskami na rukou, přivítala dalšími novinkami o nepokojích v zahraničí. „Další obchodní loď podlehla kapitánu Serakinovi u Likarského pobřeží! Královna vydala rozkaz posílit námořní doprovod

vyslanců směřujících do Likara!“ U jejích nohou stála miska na drobné a do ní s cinkotem pršely měďáky.

Sefia se zachvěla. Na jihu spolu bojovaly Everika a Oxscinie, ale horké pouštní království Likaro mělo své vlastní problémy: Serakina, Metlu východu, a jeho fl otilu brutálních pirátů. Terorizoval moře kolem ubohého ostrova, pobřežní města plenil a ostatní vydíral, napadal kupce a zásobovací lodi přivážející pomoc zemi, která už několik generací neměla krále. Ona a Nin jen taktak unikly jedné ze Serakinových válečných lodí, když před víc než rokem Likaro opouštěly. Ještě si pamatovala dunění vzdálených děl a vodu vybuchující po obou stranách lodi.

Mířila ke stánku kožešníka, prorážela si cestu mezi lidmi v pracovních halenách a starých kalhotách, dlouhých bavlněných šatech a šosatých kabátech. Cestou ji zaujal zlatý záblesk, světélko ne větší než loužička, které se vlnilo pod těžkými botami chodců. Usmála se. Kdyby se dívala příliš pozorně, zmizelo by, a tak se spokojila s vědomím, že tam je, že ho koutkem oka vnímá.

Matka jí vždycky říkala, že ve světě je skrytá energie, že je v něm světlo, které se třpytí těsně pod povrchem. A skutečně, pořád tu bylo, neviděno kroužilo kolem ní, a tu a tam vybublalo na povrch, jako z praskliny v zemi vyvěrá voda, zlatá záře viditelná jen těm, kteří jsou na ni naladěni.

Jako její matka. Její krásná matka s měděnou pletí, která se v létě opálila do bronzova. Po ní zdědila svou štíhlou postavu a neobvyklou grácii, a také pocit, že ve světě je víc než to, co se dá fyzicky vnímat.

Když o světle Sefia začala před Nin, teta naštvaně mlčela, odmítala odpovídat na otázky a dokonce celý den nepromluvila ani o ničem jiném.

Sefia se už o tom nikdy nezmínila, to ale neznamenalo, že to přestala vídat.

Když se loužička světla začala rozplývat, přešel před ní nějaký muž. Tuhé černé vlasy s pramínky stříbra, nahrbená záda zdůrazněná ještě mohutným svetrem. Podívala se znova.

Ale nebyl to on. Měl jiný tvar lebky. Byl jinak vysoký, neměl rovné obočí ani mandlové oči, černé jako onyx. Všechno bylo špatně. Nikdy to nebyl on.

AnotaceUkázka z knihy

Receptíky pro kuchtíky: Hurá za dobrodružstvím!
Autor: Pavla Šmikmátorová

S naší knihou si připravíte proviant na dobrodružnou výpravu!

Již čtvrté pokračování oblíbené dětské kuchařské knihy, plné barevných fotografií, vtipných ilustrací a napínavých komiksů, je určeno všem dětem, které milují dobrodružství a chtěly by svým kamarádům, rodičům nebo prarodičům připravit zajímavé a vzrušující pohoštění. Ještě než se však pustí do přípravy tradičních pokrmů, mohou si s naší knihou nejdříve vyzkoušet jídla méně náročná, zato však originální, hravá a hlavně chutná.

Recepty, které v knize naleznete, zahrnují jak pokrmy SLANÉ (jednohubky, saláty, sendviče apod.), tak i SLADKOSTI (muffiny, nepečený koláč, čokoládová pěna apod.). Provedení těchto známých pochutin vás však zaručeně překvapí! Už jste někdy jedli okurkové žabičky, ochutnali zmije opečené na ohni nebo se pustili do sladkého mraveniště? Jednotlivé recepty jsou navíc rozděleny do čtyř kapitol podle nebezpečného prázdninového prostředí, takže se nemusíte bát, že byste se s naší knihou v průběhu vaření začali nudit. Každá z kapitol je pak uvedena vtipným a napínavým dvoustránkovým komiksem, v němž se znova potkáte se svými starými známými: opičkou CHECHTIČKOU, prasátkem CHROCHTOU a mravenečníkem FRFŇOU. Tito tři zvířecí kamarádi vám budou při vaření radit, jak na to, a při přípravě každého z receptů vám přispěchají na pomoc s dobrou radou v podobě malého ZLEPŠOVÁKU.

V KNIZE NALEZNETE: * 24 originálních receptů pro malé i velké kuchtíky * 24 praktických „zlepšováků“ * 4 vtipné komiksy a 3 legrační zvířátka * nekonečně dlouhou a strašlivě rychlou stonožku * velmi hladovou zubatou štiku * tlupu mlsných medvědů hnědých * … a mnohem více

Více o knize na http://www.albatrosmedia.cz/tituly/44333430/receptiky-pro-kuchtiky-hura-za-dobrodruzstvim/

AnotaceUkázka z knihy

Rubáš pro slavíka
Autor: P.D. Jamesová

Proč umřely sestřičky ze Slavičího domu?

Čtvrtý případ inspektora Dalglieshe. Ve Slavičím domě se mladé ženy stávají ošetřovatelkami a učí se zmírňovat utrpení. Když však jedna ze studentek při ošetřovatelském výcviku hraje pacientku, je děsivě, brutálně zavražděna. Další dívka umírá za stejně záhadných okolností a je na Adamu Dalglieshovi ze Scotland Yardu, aby odhalil vraha, který jako lék na všechny nemoci předepisuje smrt.

Více o knize na http://www.albatrosmedia.cz/tituly/40123470/rubas-pro-slavika/

Slečna Muriel Bealová, inspektorka škol pro výcvik ošetřovatelek při Ústřední radě ošetřovatelek, se probudila toho dne, kdy se stala první vražda, brzy po šesté hodině; s loudavostí přiměřenou časnému ránu si uvědomila, že je pondělí 12. ledna, kdy má jet na inspekci školy při nemocnici Johna Carpendara. Zaznamenala už napůl první důvěrné známé zvuky nového dne: Angelin budík zmlkl téměř dřív, než si uvědomila, že jej slyší; zaslechla Angelu, jak funí a šourá se po bytě, jako by tu cupalo neohrabané, ale dobromyslné zvíře; vnímala příjemné cinkání šálků připravovaných pro první ranní čaj. Přinutila se otevřít oči; odolávala zrádnému přání skrčit se ve vyhřáté posteli a nechat myšlenky sklouznout do blažené nevědomosti. Co ji jen přimělo povědět představené Taylorové, že přijede brzy po deváté a zúčastní se už první vyučovací hodiny třetího ročníku studentek? Je to směšné a zbytečně brzo. Nemocnice je v Heatheringfi eldu na hranici mezi Sussexem a Hampshirem asi padesát mil odtud; aspoň část cesty by měla urazit před rozedněním. A pršelo; už od minulého týdne se stejnou odpornou vytrvalostí pršelo. Zaslechla slabé svištění pneumatik na Cromwell Road a příležitostnou spršku na okenní tabule. Bohudíky, včera si dala tu práci, prohlédla si plán Heatheringfieldu a našla si přesnou polohu nemocnice. Rostoucí tržní město, nadto neznámé, by se mohlo za vlhkého pondělního rána stát motoristovi bludištěm, kde by ve spleti dopravy jen marnil čas. Instinkt jí napovídal, že dnešek bude perný. Protáhla se pod pokrývkou, jako by se na něj vyzbrojovala. Natáhla ztuhlé prsty a skoro vychutnávala ostrou okamžitou bolest napnutých kloubů. Už je napadá artritida. To se ostatně dalo očekávat. Je jí koneckonců čtyřicet devět. Načase, aby se začala trochu šetřit. Co pro všechno na světě ji vedlo k myšlence, že by se mohla dostat do Heatheringfieldu před půl desátou?

Dveře se otevřely a škvírou vnikl paprsek světla z předsíně. Slečna Angela Burrowsová rozhrnula záclony, prohlédla si černou lednovou oblohu a deštěm postříkané okno a opět záclony zatáhla. „Prší,“ prohlásila s chmurným potěšením proroka, který nenese zodpovědnost za toho, kdo jeho varování ignoruje. Slečna Bealová se opřela o loket, rozsvítila lampu na nočním stolku a čekala. Její přítelkyně se v několika vteřinách vrátila a na podnose nesla přichystaný ranní čaj. Podnos byl prostřen naškrobeným vyšívaným ubrouskem, ouška květovaných šálků byla natočena jedním směrem a na stejně květovaném talířku byly přesně srovnány čtyři piškoty, po dvou z dvojího druhu; z konvice stoupala jemná vůně čerstvě uvařeného indického čaje. Obě ženy si libovaly v pohodlí, měly rády pěknou úpravu a pořádek. Měřítka, která kdysi prosazovaly na soukromém oddělení své fakultní nemocnice, uplatňovaly i pro svůj vlastní domov, takže život ve společném bytě se podobal pobytu v drahém soukromém sanatoriu.

Slečna Bealová bydlela se svou přítelkyní od doby, kdy obě před dvaceti pěti lety absolvovaly tutéž ošetřovatelskou školu. Slečna Angela Burrowsová působila nyní jako vedoucí odborná učitelka v Londýnské výukové nemocnici. Slečna Bealová ji považovala za vzor odborné učitelky péče o nemocné a při všech inspekcích podvědomě hodnotila podle zásad správné výuky ošetřovatelství, běžně hlásaných její přítelkyní. Slečna Burrowsová se opět ze své strany podivovala, co si počne Ústřední rada ošetřovatelek, až nadejde čas, kdy slečna Bealová půjde do penze. Na takových útěšných iluzích bývají založena ta nejšťastnější manželství; podobně vznikl zcela jiný, v podstatě nevinný vztah slečny Bealové a slečny Burrowsové. Až na tuto schopnost vzájemného, byť nevyhlašovaného obdivu se od sebe velmi lišily. Slečna Burrowsová byla statná, podsaditá, obávaná; skrývala zranitelnou citlivost obhroublým zdravým rozumem. Slečna Bealová byla drobná jako ptáček; přesně vyslovovala, pohybovala se odměřeně a překypovala staromódní uhlazeností, která ji někdy téměř zesměšňovala. I jejich fyziologické návyky se různily. Silná slečna Burrowsová se probouzela k okamžitému životu při prvním zazvonění svého budíku, byla plná energie až do odpoledního čaje, a jak večer pokračoval, upadala do ospalé letargie. Slečna Bealová denně otvírala slepená víčka váhavě, do ranní aktivity se musela nutit a teprve s pokračujícím dnem se čím dál více rozveselovala. Dokázaly se vyrovnat i s těmito protiklady. Slečna Burrowsová ochotně vařila ranní čaj, slečna Bealová myla nádobí po večeři a chystala kakao na dobrou noc.

Slečna Burrowsová nalila do obou šálků čaj, do šálku své přítelkyně hodila dvě kostky cukru a svůj šálek si vzala s sebou na židli u okna. Navyklá kázeň zabraňovala slečně Burrowsové usednout na postel. „Musíš vyjet brzy,“ prohodila. „Pustila jsem ti vodu do vany. Kdy začínáš s inspekcí?“

Slečna Bealová slabě zamumlala, že ohlásila představené svůj příjezd co nejdřív po deváté. Čaj byl báječně sladký a osvěžující. Udělala sice chybu, když slíbila, že přijede tak časně, ale teď začínala být přesvědčena, že by koneckonců do čtvrt na deset mohla být na místě.

„Představenou je tam Mary Taylorová, viď? Získala si docela dobrou pověst na to, že je představenou jen ve venkovské nemocnici. Je zvláštní, že nikdy nepřijede do Londýna. Nepožádala

ani o uvolněné místo, když šla do penze slečna Montroseová.“ Slečna Bealová něco nesrozumitelného od broukla; vzhledem k tomu, že o všem hovořily už dříve, vyložila si slečna Burrowsová její odpověď správně jako protest, že Londýnnevábí každého a lidé až příliš ochotně předpokládají, že z venkova nemůže vzejít nic pozoruhodného.

„Je to tak, samozřejmě,“ přisvědčila Angela své přítelkyni. „A nemocnice Johna Carpendara je ve velmi příjemném koutku světa. Mám ráda ten kraj na pomezí Hampshiru. Škoda že tam nejedeš na inspekci v létě. Ale i tak, není to jako být představenou v předním výukovém ústavu. Se svými schopnostmi by jí mohla lehko být; mohla by se dokonce stát jednou z generálních představených.“ Za svých studentských let ona i slečna Bealová trpěly v rukou jedné takové generální představené, ale nikdy nepřestaly hořekovat nad tím, že ten příšerný výcvik už skončil.

„Mimochodem, měla bys raději vyjet dřív. Silnice bude uzavřena, jen co odbočíš na guildfordskou objížďku.“

Slečna Bealová se nevyptávala, odkud její přítelkyně ví, že silnice bude uzavřena. Takové věci věděla slečna Burrowsová neomylně. Zvučný hlas pokračoval:

„Viděla jsem tenhle týden ve Westminsterské knihovně Hildu Rolfovou, jejich vedoucí odbornou učitelku. Výjimečná žena! Inteligentní, samozřejmě, a podle pověsti prvotřídní učitelka, ale myslím, že je postrachem studentek.“

Slečna Burrowsová byla rovněž postrachem svých vlastních studentek, o většině jejích kolegyň z učitelského sboru ani nemluvě, ale udivilo by ji, kdyby jí to někdo pověděl. Slečna Bealová se zeptala:

„Říkala něco o inspekci?“

„Jen se zmínila. Vracela nějakou knihu a velice spěchala, nemluvily jsme spolu dlouho. Zřejmě se jim ve škole dost rozšířila chřipka a polovina sboru leží.“

Slečna Bealová si pomyslela, že je divné, když si vedoucí odborná učitelka najde čas k cestě do Londýna jen proto, aby vrátila vypůjčenou knihu v době, kdy učitelský sbor má takové potíže, ale neřekla nic. Před snídaní slečna Bealová šetřila energií a raději přemýšlela, než mluvila. Slečna Burrowsová obešla lůžko a nalila do šálků druhou dávku čaje. Prohodila:

„S tímhle počasím a s polovinou učitelského sboru ve stavu nemocných tě zřejmě čeká mrzutý den!“

Obě přítelkyně byly po léta zvyklé říkat si, co přijde, s onou pohodlnou zálibou v opakovaném potvrzení zřejmé skutečnosti, což je jednou z příjemností dlouhodobé důvěrnosti. Slečna Burrowsová se stěží mohla víc zmýlit. Slečna Bealová od onoho dne nečekala nic horšího než únavnou jízdu, obtížnou inspekci a možná střetnutí s těmi členy Nemocničního výboru pro vzdělávání ošetřovatelek, kteří se budou obtěžovat účastí na inspekci. Přehodila si přes ramena župan, obula si bačkory a odšourala se do koupelny. Vykročila do dne, v němž se měla stát svědkyní vraždy.

AnotaceUkázka z knihy

Světové osobnosti jak je (možná) neznáte 2
Autor: Stanislava Jarolímková

Co v učebnicích dějepisu nenajdete

Druhý díl knihy přináší přehled světových osobností novověku, jejichž jména možná znáte ze školy, ale spoustu věcí o nich určitě ještě nevíte. Víte, že první americký prezident George Washington nebydlel ani jediný den v Bílém domě? Že T. A. Edison byl dvakrát ženatý a v Praze navštívil jedno slavné kino? Anglická královna Alžběta I. omezila „mlýnská kola“, vymyslela speciální lžíci a milovala hlávkový salát? Charles Darwin trpěl mořskou nemocí, stěžejní dílo psal přes dvacet let, a se sestřenkou Emou měl 10 dětí? Britská královna Viktorie svého budoucího manžela požádala sama o ruku, zavedla v zemi bílé svatební šaty i vánoční stromeček, a milovala jízdu vlakem? Karel May byl skvělým, čtenáři milovaným „lhářem“, a na svoji skutečnou cestu po světě se vydal až téměř v šedesáti letech, a to s bedekrem a cestovní kanceláří? Car Petr I. nenáviděl Kreml, nezaložil slavný Zimní palác a navštívil Čechy?

Více o knize na http://www.albatrosmedia.cz/tituly/36926122/svetove-osobnosti-jak-je-mozna-neznate-2/

AnotaceUkázka z knihy

Legendy kriminalistiky
Autor: Miroslav Vaňura

Zákulisí vyšetřování nejznámějších zločinů divokých 90. let

Knižní podoba dokumentárního krimiseriálu České televize o novodobých zločinech především z období divokých devadesátých let. Autor nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších porevolučních kauz, například orlických vražd, Biedermanova gangu nebo sériových vrahů manželů Stodolových. Čtenáři odkrývá pohled na práci různých policejních složek od psovodů přes detektivy až po vyjednavače a seznámí ho také s méně známými, ale o to děsivějšími případy vražd v kruhu rodiny. Případy přibližují vyšetřující policisté, příbuzní obětí, ale také samotní vrazi. Díky exkluzivním archivním materiálům z policejních rekonstrukcí budou mít čtenáři možnost zjistit, jak se chovají a přemýšlejí skuteční zločinci.

Více o knize na http://www.albatrosmedia.cz/tituly/38738554/legendy-kriminalistiky/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na