Nejen modré obrázky

Autor

První kontakt s Petrou Kameničkovou jsem navázala přes její obrázky. Když jsem totiž poprvé spatřila Petřinu tvorbu, byla jsem velmi zvláštně fascinovaná. Jako by na mě promlouvaly sny. Ocitla jsem se někde hluboko, kdesi mezi vzpomínkami, tvrdou realitou a touhami, které se někdy splní a někdy se splnit třeba ani nemohou.

Dlouho jsem pak nad Petřinými obrázky přemýšlela. Už dávno se mi nestalo, aby se mě nějaké umění takhle dotklo. Tehdy jsem si o modrých snech povídala s kamarádem. Pamatuji si, že jsem ty obrázky připodobnila k mostu. Propojily uvnitř mne pomyslnou propast mezi minulostí a přítomností. Těch deset let vedle postiženého bráchy a pak prudké násilné odtržení ve mně zanechalo nepříjemné prázdno. Z Modrých obrázků Petry Kameničkové, jako by se vysunoval most. Vlídný, užitečný kus napůl skutečnosti a napůl fantazie. Pochopila jsem, že mi spoustu let přesně tento most scházel.

A tak jsem poznala a stále po kouscích poznávám Petru. Je to vždy jen chvilka času, pár slov. Probíráme její dílka a upřesňujeme si, co vyjadřují. Někdy mi připomínají melodie, jen lehoučce pohladí… Jindy volají o pomoc, otevírají oči zdravým lidem, aby si všimli té spousty nemocných, aby před nimi neutíkali, ale aby jim dokázali podat ruku. Často se modré obrázky dívají… a místy se pousmějí. V tomhle mém mostě nalézám jakousi vnitřní harmonii. Pociťuji, že moje matné sny se skutečně kdysi dávno odehrály. Jsem za to ráda, protože když člověk přestane vzpomínat a vybavovat si vůně, tóny a pocity, najednou mu dojde, jak snadno zapomíná.

Veškeré ty sny a vzpomínky patří k mému dětství. Na Petřiných obrázcích jsou také často děti, křehké víly, maminky, kočárky, miminka, andělé. Vlídná atmosféra. Neodolala jsem a jeden z úžasných obrázků jsem si od této umělkyně zakoupila. Okouzlila mě Mořská panna s rybou. Hluboký svět pod vodou, něha, krása a naděje na splnění velkých přání. Ta naděje je v životě tolik potřeba.

Ale zpátky k Petře. Říká o sobě, že je dospělák s duší dítěte. Žije emotivně, umí se radovat, ale i smutnit, prožívat své osobní příběhy naplno. Tolik, že o nich dokáže i kreslit. Má krásnou bohatou fantazii, zajímá se o dění kolem sebe.
„Klidně uveď, že mám tělesné postižení, ale vitality mám za dva.“  Možná bych měla právě touhle Petřinou větou uvést náš rozhovor pro čtenáře Rodiny21.Od kolika let se věnuješ malování a co tě k němu přivedlo?„Maluji asi od tří let, začalo to kresbami princezen. Vedla mě k tomu prostá touha.“Jakou techniku používáš?„Maluji buď pastelkami či použiji speciální prográmek v PC, v případě malby olej, pastely a někdy tempery.“

Pamatuješ si na svou první výstavu? Jak ses vlastně dostala k vystavování svých obrázků?

„Na úplně první si již nevzpomínám, ale utkvěla mi jedna, která se konala v roce 1998, postupem času byly další. Nejhezčí atmosféra byla z Německa, kde jsem vystavovala v roce 2008. K vystavování jsem se dostala vždy přes doporučení či souhru náhody a štěstí. Neumím sama se někde nabízet, je mi to cizí. Pokud jsem se někde tzv. nabídla, bylo to v místě, které už znám nebo na doporučení přátel.“

Je člověk, který ti pomáhá s organizačními záležitostmi nebo si vše zařizuješ sama?

„Výstavu si zajistím sama plus daný organizátor. Někdo mi musí pomoci s instalací.“

Kde je možné tvé obrázky spatřit?

„Vystavuji na facebooku a na internetových stránkách. Nejbližší výstava se chystá na srpen, zahájení 7.8.2010 v německém Tharandtu. Další pak bude v září v Kavarně při Jedličkově ústavu v Praze 4.“

Proč Modré obrázky Petry Kameničkové? Co pro tebe symbolizuje modrá?

„Miluji odstíny modré, fialové, zelené, prostě barvy vody, moře. Uklidňují.“

Jaké je tvé zaměstnání?

„Pracuji jako spojovatelka na Filozofické fakultě UK v Praze. Kromě malování a práce také ráda píšu do svého blogu.“

Jsi šťastná?

„Jsem šťastná. Žiju si konečně svůj život.“

Jaké jsou tvé plány a přání do budoucna?

„Přeji si mít co nejvíce pěkných výstav, fajn práci (tu současnou), být zdravá, bydlet, být v kontaktu s milými lidmi, přáteli, svými dvěma brášky a mou mamčou, která je zároveň i kamarádkou.Chtěla bych, aby se mi dařilo jako dosud, bojím se snad zatím jedině eura.“

Děkuji mladé umělkyni za rozhovor. Přeji splnění všech snů a mnoho úspěchů v tvorbě.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na