Milá Jednadvacítko, je to tak, je to tady. Vyšla mi první knížka. O čem je a co v ní je? Trochu vám dnes, den po oficiálním křtu, napovím a taky vás třeba nalákám k soutěži o ni.
Vaše TeReZa
Svět není černobílý. Ale není ani šedivý. Naštěstí! A mě ohromně baví ho pozorovat! Ten kolem mě i ten v knihách. Čtu odmala. Píšu odmala. A jsem neposedná odmala. A když už posedím, tak ideálně na více židlích. Ideálně doma. Nebo v kavárně. Nebo na zemi. Kdekoliv, kde se dá číst nebo psát. Nepřestala jsem být neposedná ani jako matka. Tuhle funkci považuju za mou nejdůležitější. Děti jsou mi ohromnou inspirací. A doufám, že i já jsem inspirací pro ně. Aspoň v tom dobrém. Jsem ráda dobrovolnice. Ráda mluvím s lidmi. Se starými obzvlášť. Ráda jim naslouchám. Obecně ráda poslouchám, vnímám a nasávám z okolí. Baví mě se bavit s lidmi. S humorem i pokorou. Baví mě nasávat a zaznamenávat příběhy, které denně potkávám. Baví mě zamýšlet se nad drobnostmi, které se kolem nás dějí. Nebo by se měly dít. Nebo neměly. Baví mě pozorovat všechny tóny života. Denně, měsíčně, celoročně.
Objednat si ji můžete na:
https://www.terezacimburkova.cz/obchod/neposedne-fejetony/
Fota: Ivo Habran a Luděk Krušínský
Mým snem je být šťastná po zbytek života.
Žádný velký sen vlastně ani nemám. Stačí mi to, co mám – zdraví, spokojenou rodinu, zajímavou práci, prima koníčky … takže vlastně ano, sny splněny.