Otevřená energie Ceylan Ünal

Když jsem chodila na gymnázium, měla jsem často vztek. To když mi naše učitelka v předmětu Dějiny umění snížila v testu nebo při zkoušení známku za moji verzi „co tím chtěl autor říci“. Už tehdy jsem si říkala, že pokud malíř tvořil obraz z nějakého duševního přetlaku nebo touhy se vyjádřit, nemůže nikdo jeho emoce přesně interpretovat. Jistě, jsou tu kritici, kurátoři, sběratelé…milovníci…a také tu máme autory, kteří tvoří, aby „prodali“, ale já miluji svobodu. Svobodu touhy, pocitů a projevu. Dnes jsem měla možnost prožít příjemné okamžiky vedle lidí v Arnavutköy Art Gallery při vernisáži výstavy výtvarnice Ceylan Ünal . Podstatou její tvorby je „otevřená“ energie. Pojďte se se mnou podívat do jejího světa…

 

Malinkatá galerie se před vámi prostě vyloupne. Je tam, mezi desítky let starými budovami a loděmi. Dveře s kováním a původní zdivo, ve mně vyvolaly pocit klidu. Možná mi to připomenulo Dům u Černé panny v Brně?! Miniaturní prostory s točitým schodištěm nabízí příjemný pohled na práci Ceylan Ünal. Vše je rozmístěno s rozvahou, přesto působí ležérně. Pokaždé, když kouknu do nějakého rohu, kde bych nic nečekala, najdu nějakou zajímavou plastiku. Ani mi nevadí, že pokaždé jde o obličej umělkyně. V jejím projevu je něco fascinujícího.

 

Ptám se, k jakému stylu se ona sama přiklání a jakkoliv bychom to mohli zařadit do škatulky – expresionismus, ona sama se škatulkování brání. Říká: „ dejte mi plátno, štětec, barvy, transformuji svoji momentální prožitky“. Opravdu, její malby a plastiky jsou obklopeny aurou štěstí. Ceylan mluví o harmonii a přírodní vyváženosti. Něco jako, když ráno sbírám ponožky po svých chlapcích a pak jdu na schůzku s designerem? Asi tak…všechny elementy musí být zastoupeny. Mně osobně chybí v Istanbulu prvek země. Hledám ho všude, v malinkých parcích, zahradnictvích i na výstavách. Proto jásám, když vidím, že kromě žen, je malířčiným oblíbeným námětem strom. Stromy v jejím podání překypují energií. Jakoby chtěly explodovat. Kupodivu plastiky obličejů celkový dojem červené a oranžové vyvažují. A jak poznáte z fotek, staly se mým oblíbeným námětem.

Ale zpátky k malbám. Nejprve si všímám obrazu s dívkou a rybami. Je velmi nápadný (viz obraz v úvodu). Ceylan Ünal říká, že ho malovala na „etapy“. Inspirována knihou Samarkand (Amin Maalouf) se pustila do práce a po nějakém čase k dívce, uprostřed moře a pouště přimalovala další prvky. Připomíná mi to Řecko a Mamma Mia… Ano, na stole jsou položené hrozny a sýr. Zelenina nakrájená na proužky s dipem a sklenice s vínem. Jednoduché, příjemné. Hledám správné slovo…nekomplikované. Přirozené jako dýchání. Tahle výstava je pro mne takové malinké kulturní nadechnutí…

 

Některé ženské prvky jsou radostné, některé euforické, jiné bolavé, žádající o prostor. Démonicky působící anděl nebo fontánka „mládí“, vše je propojeno neviditelnou nitkou holčičí energie. Jako ten náhrdelník, který má Ceylan na krku. Nápadně krásný, přesto, když kouknu na detail, drobné květy, které se k sobě s láskou tisknou… Ceylan Ünal i majitelka galerie, paní Zeynep Özay, dotváří onen pocit kompaktní vyváženosti. Usměvavé, energické… nemohla bych si přát víc, než být na chvilku součástí této energie.

 

Jsem ráda, že můj druhý pokus o sání atmosféry Arnavutöy Art Gallery vyšel. Poprvé jsem přišla ze svého kojícího časoprostoru mimo otevírací dobu…podruhé jako člověk…správný den a správnou hodinu (a ve správném rozpoložení). Nerozhodil mne ani manžel, podle kterého moje tunika vypadala jako „vesmír“. S úsměvem na tváři člověk překročí hranice všech galaxií…

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na