Robert Bryndza se vrací se Smrtícími tajnostmi

Autor

Detektivní sérii Roberta Bryndzy s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou si oblíbily již miliony čtenářů po celém světě včetně těch českých.

AnotaceUkázka z knihy

Dokonalá vražda potřebuje dokonalé krytí…

I v šestém díle s názvem Smrtící tajnosti se vrátíme do jižního Londýna na stanici Lewisham Row. Jednoho mrazivého rána nalezne matka svou dceru v kaluži krve a zmrzlou na malé předzahrádce. Kdo mohl provést takovou věc – zavraždit oběť na prahu jejího vlastního domu, ještě k tomu na Štědrý večer?

Marissa Lewisová, krásná tanečnice burlesky, se vrací po představení domů. Tam však nedojde. Ráno ji její matka najde v kaluži krve a zmrzlou na malé předzahrádce. Kdo mohl provést takovou věc – zavraždit oběť na prahu jejího vlastního domu? Jakmile začnou Erika a její tým na případu pracovat, najdou souvislosti s útoky ve stejné, dosud poklidné čtvrti Londýna. Všechny spojuje jeden detail – oběti byly napadeny černě oblečenou postavou s nasazenou plynovou maskou. Jen tento útok však skončil smrtí…

Ohlasy:

Pokaždé, když dočtu některý díl s Erikou, jsem sama na sebe naštvaná, že jsem si to nešetřila a nečetla pomalu. Jenže ono to opravdu nejde jinak a já to dočíst prostě musím…!
– DaraMegan, knižní bloggerka

Na hodnocení šestého dílu s Erikou Fosterovou potřebuji ŠEST HVĚZDIČEK!
– Markéta, nadšená čtenářka

Naprosto zbožňuju, jak mi Robert Bryndza hází malé udičky a nechá mě samotnou tápat, kdo by mohl být vrah. Návykové čtení, ze kterého mě mrazí až do morku kostí.
– Letter Book Reviews

Knihu můžete koupit na https://www.grada.cz/smrtici-tajnosti-9786/

KAPITOLA 1

Byl pozdní Štědrý večer, když Marissa Lewisová vystoupila v Brockley z vlaku na nástupiště a spolu s opilým davem zamířila k můstku pro pěší. Vzduchem líně poletovaly první sněhové vločky, z lidí sálalo teplo a alkohol a všichni už toužili být doma a začít oslavovat.
Marissa byla nádherná žena s temně modročernými vlasy, fialkově zbarvenýma očima a postavou přesýpacích hodin. Byla hrdá na to, že patří k tomu typu dívek, před kterým vás bude vaše matka varovat. Vracela se domů z klubu v Londýně, kde vystupovala jako tanečnice burlesky. Na sobě měla dlouhý černý vintage kabát s propracovaným kožešinovým lemováním, výrazně světlý make-up, umělé řasy a karmínovou rtěnku. Když došla ke schodům na můstek, shora se k ní otočili dva mladíci a lačně ji pozorovali. Sledovala jejich pohled, takže viděla, že se jí spodní část kabátu rozepnula, a jak stoupala po schodech, zpod kabátu jí probleskovaly punčochy a podvazky, které měla na sobě při vystoupení. Zastavila se, aby si zapnula velké mosazné knoflíky. Dav se řinul kolem ní.
„Doufám, že to není pravá kožešina,“ zamumlal hlas za ní. Marissa se ohlédla na kostnatou mladou ženu a jejího stejně vyhublého přítele. Oba byli oblečení v pomačkaných zimních kabátech a žena měla dlouhé mastné vlasy.
„Ne, není pravá,“ opáčila Marissa pevným tónem a oslňujícím úsměvem maskovala lež.
„Mně ale jako pravá připadá,“ oponovala mladá žena. Její přítel jen stál a zíral s pootevřenou pusou na krajky a podvazky, dokud si Marissa kabát nezapnula.
„Franku!“ vyštěkla žena a táhla ho nahoru po schodech.
Kožešina lemující Marissin kabát byla pravá. Velmi výhodně ho koupila v Soho ve vintage obchodě s použitým zbožím. Stejně jako kosmetický kufřík, který nesla zavěšený přes rameno.
Marissa vystoupala zbývající schody a vydala se přes můstek. Pod ním se v měsíčním světle leskly koleje a střechy domů začínal pokrývat sněhový poprašek. Když došla téměř na konec, všimla si, že oba mladíci zpomalili a čekají na začátku schodiště. Tlukot srdce se jí zrychlil.
„Můžu vám pomoct?“ zeptal se ten vyšší a nabídl jí ruku. Byl hezký, měl zrzavé vlasy a jeho obličej měl zdravě červenou barvu. Na sobě měl třídílný oblek, dlouhý hnědý kabát a naleštěné hnědé kožené boty. Jeho přítel neměl tak vysokou postavu, oblečený byl téměř identicky, ale co se vzhledu týče, nebylo mu tolik přáno.
„Poradím si,“ odtušila.
„Klouže to,“ trval na svém a rukou se jí zaklesl do podpaží. Blokovali polovinu schodiště, které vedlo dolů. Marissa na mladíka na okamžik upřela pohled a rozhodla se, že by mohlo být jednodušší pomoc akceptovat.
„Děkuju,“ řekla a přijala nabízené rámě. Mladíkův menší přítel jí chtěl vzít kufřík, ale Marissa zakroutila hlavou a usmála se. Scházeli po schodech a pod nohama jim křupala sůl. Marissa byla uvězněná mezi oběma muži, kteří páchli pivem a cigaretami.
„Jste modelka?“ zajímal se vyšší mladík.
„Ne.“
„Co znamenají písmena M a L?“ chtěl vědět ten menší a ukázal na natištěná písmena na kosmetickém kufříku.
„To jsou moje iniciály.“
„Ano? A jak se jmenujete?“
„Já se jmenuju Sid a tohle je Paul,“ představil je vyšší mladík. Paul se zasmál, a odhalil tak velké žluté zuby. Došli na konec schodiště, Marissa poděkovala a vyhákla paži. „Nedáte si skleničku?“
„Děkuju, ale čekají mě doma,“ odpověděla Marissa. Mladíci stále blokovali polovinu schodiště a kolem nich proudil dav lidí. Chvíli jen stáli, čekali a zvažovali, co dál.
„Ale no tak, jsou Vánoce,“ naléhal Sid. Marissa ustoupila, takže chodci mohli procházet mezi ní a dvojicí mladíků. „Nebo vás můžeme svézt?“ dodal a snažil se protlačit k ní. Paul ho následoval a přitom odstrčil nějakého chlapce z cesty. Pohled jeho pronikavých očí byl současně pichlavý i rozostřený.
„Opravdu ne, musím domů. Ale děkuju vám. Veselé Vánoce.“
„Jste si jistá?“ naléhal Paul.
„Ano, jsem, děkuju.“
„Můžeme se s vámi vyfotit?“ zeptal se Sid.
„Prosím?“
„Jenom společný selfíčko. Hezký holky se nám líbí, a až budeme v noci sami v posteli a bude nám zima, budeme se mít na co dívat.“
Způsob, jakým si Marissu prohlíželi, v ní vyvolával představu vlků. Hladových vlků. Postavili se každý z jedné strany a naklonili se k ní. Když Sid zvedl svůj iPhone a vyfotografoval je, cítila na zadku ruku. A ještě jednou. Mladíkovy prsty si začaly razit cestu mezi jejími půlkami.
„Skvělé,“ hlesla a odtáhla se. Ukázali jí fotku. Oči měla doširoka otevřené, ale nevypadala tak vyděšeně, jak se ve skutečnosti uvnitř cítila.
„Vážně jste sexy,“ zkonstatoval Sid. „Jste si jistá, že vás nepřesvědčíme, abyste si s námi dala skleničku?“
„Máme vodku, Malibu, víno,“ vypočítával Paul. Marissa se ohlédla na můstek a registrovala, že po něm jde ještě několik lidí. Znovu se podívala na mladíky a přinutila se k úsměvu.
„Lituju, pánové, ale dneska večer ne.“
Zvedla oči k průmyslové kameře nad nimi, která byla umístěná v plastové kupoli. Sledovali její pohled. Zdálo se, že narážku konečně pochopili. Odešli.
„Taková namyšlená děvka,“ slyšela, jak říká Paul. Váhala. Cítila úlevu, když sledovala, jak došli k autu stojícímu u obrubníku. Když se po ní ohlédli, odvrátila pohled. Slyšela smích, prásknutí dveří a pak naskočil motor. Jakmile se jejich auto rozjelo a opustilo nádraží, Marissa si uvědomila, že zadržovala dech.
Vydechla a viděla, že po schodech sestupuje několik posledních cestujících. Nahoře zaznamenala vysokého atraktivního muže, kterému bylo něco málo přes padesát, a jeho velmi bledou manželku.
„Sakra,“ zamumlala tiše. Rychle zamířila k řadě automatů s jízdenkami a zaujatě sledovala jednu z obrazovek.
„Marisso! Já tě vidím!“ ozval se ženský hlas prosycený alkoholem. „Vidím tě, ty děvko!“ Na schodech se rozléhal klapot, jak k ní žena spěchala.
„Jeanette!“ zakřičel muž.
„Nech nás na pokoji,“ hulákala žena, která došla až těsně k Marisse, ale včas se zarazila, aby se jí nedotkla. Dlouhým prstem mířila asi dva centimetry od jejího obličeje. „Drž se od něj dál!“
Oči měla zarudlé, obličej brunátný a odulý. Šarlatová rtěnka se jí rozpila do vrásek kolem úst.
„Jeanette!“ sykl její muž, chytil ji a odtáhl. Ačkoli byli manželé skoro stejně staří, mužova tvář s ostře řezanými rysy působila přitažlivě. To Marisse připomnělo, že čas dokáže být k mužům laskavější.
„Dělám, co můžu, abych se ti vyhnula, ale bydlíme ve stejné ulici. Naše cesty se pravděpodobně zkříží.“ Marissa se sladce usmála.
„Jsi děvka!“
„Byla jsi v hospodě, Jeanette?“
„Ano!“ zavrčela. „Se svým manželem.“
„Done, vypadáš střízlivě. Myslela bych si, že spíš ty se budeš potřebovat trochu opít, aby ses na ni mohl dívat.“
Jeanette zvedla ruku, aby Marisse dala facku, ale Don ji zarazil.
„To stačí. Marisso, proč nemůžeš zůstat zticha? Přece vidíš, že na tom není dobře,“ řekl muž.
„Do prdele, nemluv, jako kdybych tady nestála,“ nezřetelně pronesla Jeanette.
„No tak, půjdeme,“ vybídl ji muž. Vedl ji, téměř jako kdyby byla invalidní.
„Zasraná kurvo,“ zamumlala Jeanette.
„Nikdy mi nikdo za sex neplatil!“ zakřičela Marissa. „Zeptej se Dona!“
Otočil se a jeho pohled byl plný smutku. Nebyla si jistá, jestli ten smutek vyvolala jeho žena alkoholička, nebo byl prostě v něm. Pomohl Jeanette nasednout na místo spolujezdce do auta, které stálo u obrubníku. Když odjížděli, Marissa zavřela oči, aby si vybavila vzpomínky na tohoto muže. Na chvíle, kdy pozdě v noci, když matka spala, zaklepal na dveře. Jak se kradli do jejího pokoje. Jak cítila jeho teplé tělo na své kůži, když se milovali…
Když oči znovu otevřela, bylo zřejmé, že poslední cestující už zmizeli v přilehlých ulicích a že zůstala sama. Hustě sněžilo a vločky vířily v obloucích jasného světla z lamp kolem nádražní haly. Marissa vyšla z nádraží a zabočila napravo na Foxberry Road. Za okny domů zářily vánoční stromky a zvuk křupajícího sněhu pod jejíma nohama protínal hluboké ticho.
Ulice se na konci stáčela ostře doprava a přecházela v Howson Road. Zaváhala. Ulice se táhla do tmy. Několik pouličních lamp nesvítilo, takže pouze dvě osvětlovaly asi pětisetmetrový úsek, který z obou stran lemovaly řadové domky. Původně tudy chtěla jít s jinými cestujícími z vlaku – stejnou cestu si vždy zvolilo aspoň pár dalších lidí, takže se zdála bezpečnější. Jenže Jeanette a ti dva hnusáci na nádraží jí překazili plány.
Marissa spěchala kolem temných uliček a prázdných neosvětlených oken ke každému zálivu světla. Ulevilo se jí, když se ze tmy vynořila Coniston Road, jasně osvětlená díky škole stojící na jejím konci. Zabočila doleva, minula hřiště a přešla ulici k vrátkům domu, ve kterém bydlela. Když vrátka otevřela, panty zaskřípaly. Všechna okna byla temná a malá předzahrádka se topila ve tmě. Klíče měla připravené. Chystala se strčit klíč do zámku, když vtom za sebou uslyšela měkké žuchnutí.
„Bože! Beakere, vyděsil jsi mě,“ vydechla, když viděla hladké, černé tělo kocoura, který seděl na víku popelnice vedle vrátek. Přistoupila k němu a zvedla ho. „No tak, je na nás oba moc zima, abychom se toulali venku.“ Beaker zavrněl a podíval se na ni výraznýma zelenýma očima. Přitiskla obličej na jeho teplou srst. Zdálo se, že jí kocour milostivě věnuje okamžik své přízně, a pak se v jejím objetí zavrtěl. „Tak jo, ty jeden ničemo.“ Kocour seskočil, vyrazil k živému plotu a zmizel v sousední zahradě.
Marissa natáhla ruku, aby zasunula klíč do zámku, ale za zády jí vrzla vrátka. Zkameněla. Ozvalo se slabé zaskřípání a pak křupání sněhu pod nohama. Pomalu se otočila.
Za ní stála postava v dlouhém černém plášti. Obličej měla zakrytý plynovou maskou, kukla vyrobená z lesklé černé kůže těsně obepínala lebku. Dva velké kulaté skleněné průzory pro oči na ni prázdně zíraly. Dýchací přístroj protahoval obličejovou část až téměř k hrudníku. Postava měla černé rukavice a v levé ruce svírala dlouhý, tenký nůž.
Marissa už téměř otáčela klíčem, ale postava k ní chvatně přistoupila, popadla ji za rameno a zády ji hodila na dveře. Objevil se stříbrný záblesk a pak na skleněné průzory masky dopadla sprška krve.
Kosmetický kufřík spadl na zem. Marissa zvedla ruce ke krku a teprve poté ucítila strašlivou bolest způsobenou hlubokou ranou, která jí prořízla hrdlo. Snažila se křičet, ale vydala pouze klokotavý zvuk a ústa se jí naplnila krví. Zvedla obě ruce, postava zavrávorala a rozmáchla se. Nůž Marisse prořízl dva prsty, proťal látku kabátu a zabodl se jí do předloktí. Nemohla dýchat, lapala po dechu, její krev bublala a stříkala. Postava ji chytila vzadu za hlavu, táhla ji po cestičce a pak jí obličejem praštila do cihlového sloupku u vrátek. Cítila, jak jí tvář exploduje bolestí, a slyšela prasknutí kosti.
Marissa se dávila a zvracela. Nebyla schopná vdechnout do překrvených plic vzduch. Téměř jako by se jí to netýkalo, sledovala, jak se ji ta podivná postava snaží po zemi dotáhnout od sloupku branky doprostřed zahrádky. Postava se zapotácela a zdálo se, že upadne, ale nakonec rovnováhu udržela. Oběma rukama máchala nožem, kterým Marissu bodala a řezala do hrdla a krku. Jak krev tryskala na sněhovou pokrývku a život opouštěl její tělo, stačila si Marissa uvědomit, že rozpoznala obličej za velkými skleněnými průzory plynové masky.

O autorovi:

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již prodaly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posledního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů.

Další případy Eriky Fosterové

Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život.

Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce a hodil do vodních ploch po Londýně.

Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, a mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala?

Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričina kariéra visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než kdokoliv, komu čelila v minulosti.

Dopadne ho dříve, než udeří znovu?

https://www.grada.cz/divka-v-ledu-9514/

Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, vážený praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené.

O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří.

Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem?

Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji…

https://www.grada.cz/nocni-lov-9515/

Některá tajemství mají raději zůstat hluboko skryta…

Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte.

Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety.

Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře.

Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil…

https://www.grada.cz/temne-hlubiny-9516/

Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí…

Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá do její kompetence. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit.

Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu…

Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije?

Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?

https://www.grada.cz/do-posledniho-dechu-9718/

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven…

Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy.

Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech?

https://www.grada.cz/chladnokrevne-9719/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na