RozPařená Okoř

Autor

Hudebně i návštěvnicky našlapaný Festival Okoř začal v sobotu 17. srpna 2013 velkým horkem a skončil zhruba o 12 hodin později chladnou nocí. Naštěstí občerstvovací zásoby byly dostatečné, nohy se přes odpoledne daly osvěžovat v potoce a s chladnějšími nočními hodinami se mnohatisícové publikum (mimo plný kotel) zvedalo z dek a zahřívalo se kromě alkoholu i tancem. Srdce jste si pak mohli kdykoliv zahřát u charitativního stánku Světlušky. Jejich heslo „Svítíš?“ se tak v rozzářeném a rozpařeném dni rozšířilo o další význam.

Tahákem v nečekaně brzké odpolední hodině byl hned po začínající Anně Veselovské velký oblíbenec TOMÁŠ KLUS. Dorazil klasicky i s kytaristou Jiřím Kučerovským a letos s bubeníkem Petrem Škodou. Po vystoupení pokračovali na další koncert, takže tentokrát letošní Slavík neoblažil další kapelu svým tancem a vokály, jak to bylo loni s MIG 21. Nicméně na kumulaci kapel stejně došlo i letos, jen v jiném složení. Tomáš Klus a jeho kapela si užili ohromného vedra, ale také nadšeného publika, které díky němu dorazilo na festival hned v začátku akce. Nechyběly politické vsuvky, stejně jako vsuvky láskyplné a – jak je mu vlastní – vtipné. Jakmile publikum předvedlo, že skladba Nina je mu velmi blízká a známá, komentoval to slovy: „Jestli to znáte, tak to můžeme skočit, ať Vás nezdržujeme!“

Při pohledu na mladší ječící dívčí část publika – navzpaměť znající slovo za slovem každé písně – jsem si říkala: a počkejte, děvčata, až vám pořádně dojdou obsahy všech písní, budete znovu ječet, ale také plakat a dojímat se či hněvat. Nutno dodat, že Tomáš Klus má fanoušky napříč mnoha typy lidí a opět jsem (jako po každém jeho koncertě) zaslechla několik uznalých překvapených mužsky mužných názorů, že „naživo je fakt dobrej, no…“ Celkově byl dav nadšený, hlučný a pro vystupující jistě potěšující, přesto (proto) jej několikrát chlapci z pódia klidnili slovy: „Nehlučte, koncert není holubník!“ Ano, to byl opravdu slušný začátek, vedro nevedro!

Po rychlé zvukové zkoušce nastoupil na pódium další čerstvý tatínek, a to XINDL X s (alespoň pro mne) čerstvým účesem. Byl také čerstvým narozeninovým oslavencem, takže nelenil a na své čtyřiatřicátiny si připil směremk publiku, kterému posléze láhev kvalitního alkoholu poslal. Snad z toho nebude moc oparů nebo jiných kožních onemocnění a bude z toho jen více zdraví pro oslavence. Zdraví návštěvníků celou dobu jistila Rychlá záchranná služba, která nebyla kupodivu volána tak často, jak by se ve vedru dalo čekat. Jednou jsem zahlédla děvče, které zřejmě také slavilo narozeniny, hudební svátek, nebo kdoví, co ještě. To záchranáři zkontrolovali a nechali v péči přátel. Poté jsem je ještě zahlédla na výjezdu k ošetření skokana z hradu, který se – až neuvěřitelně, protože se jednalo o dvanáctimetrový pád – zřejmě opravdu jen odřel. Také kvalitně připito na zdraví!

Ondřej Ládek neboli Xindl X dal k dobru své nejznámější písně, jako většina interpretů, a publikum se opět přidávalo. Ač někdy slovně i filozoficky už je náročnější se textů chytit. Jedním však publikum rozhodně v teplém odpoledni zmrazil, a to bylo, když většinu zmátl prohlášením, respektive prozpíváním, že Štědrej večer nastal. A slunce a letní žár mu přitom zářil do obličeje i do kytary. V teple mimochodem vícero kytaristům více než obvykle praskaly struny. Naštěstí všichni měli dobré zázemí a náhradní kytary i struny, takže stačilo vždy jen udělat rychlou výměnu. Také interpreti se na pódiu měnily rychle a kdo tu nebyl, toho ostatní aspoň propagovali, jako třeba právě Xindl X se tvým The Tap Tap tričkem.

ONDŘEJ BRZOBOHATÝ natoupil s příjemným, pro veliký festival možná až moc poklidným repertoárem. Ale mě bavil. A nebyla jsem rozhodně sama. Navíc se na konci ukázalo, jak moc fanoušků měl seriál, kde oceněný herec roku účinkoval. Kromě herectví zde tvořil i hudebně, takže na festivalu pro své gymnazijní fanoušky vystřihl i titulní píseň – v „tv originále“ nazpívanou Danem Bártou a Ewou Farnou. Ondřej Brzobohatý je však především skvělý muzikant a skladatel, na Okoři to předvedl dá se říci bohatě, protože repertoár byl velmi různorodý a bylo vidět, že se Ondřej cítí silný v mnoha směrech.

Kapela EDDIE STOILOW s sebou nepřivezla svého občasného bubeníka fotbalistu Petra Čecha, zato s nimi přicestoval kosmonaut, který celé vystoupení zahájil. Moc jsem mu v tu chvíli jeho skafandr nezáviděla (ale vzpomněla si na něj závistivě kolem půlnoci). Po vesmírném úvodu přiběhla vstříc nadšenému publika sama kapela a začal „nářez“, který roztančil a rozezpíval i mnohé na dekách v kopci proti hradu. Bylo vidět, že kapela už má slušnou fanouškovskou základnu a nevadí, že s nimi zrovna nesedí za bubny slavný a sympatický fotbalista.

Následovala kapela NIGHTWORK, během jejichž koncertu zapadalo Slunce. Oni však naštěstí měli Slunce v duši a další oblíbené kousky, předvedli i úplnou novinku Tancuj. Hesla z nové písně se drželi během celého vystoupení a předvedli několik moc zajímavých kreací. Jakub Prachař se v tanci zřejmě natolik vzhlédl, že o několik hodin později přiběhl zatančit i ke skupině Kryštof, která má pro změnu píseň Zatančím. Zpěváka Vojtěcha Dyka jsem letos viděla dvakrát při vystupování s B-side Bandem, takže bylo trochu třeba se přeladit na jinou notu. Nicméně svůj dokonalý hlas předvedl zcela tradičně. Měla jsem to potěšení ho vidět a slyšet i před vystoupením během přípravy, soustředění a rozezpívání, není tedy asi většině žen divu, že se mi při fotografování třásly ruce ještě po celé první tři písně.

Klasické složení kapely rozšířila ještě tříčlenná dechová sekce, jestli to byli členové brněnského bandu jsem nezjišťovala. Na vystoupení kapely Nightwork byl velký nával a nutno říct, že nejen v publiku, ale spousta fanoušků byla i z druhé strany, kdy se přišla pod podium podívat a pobavit mimojiné i policistka, konající službu. Je vidět, že když zpívá Vojta Dyk, zastavuje se v nejbližším okolí čas, srdce i kriminalita. Nejen dokonalý hlas byl oceněn také ze strany publika, když na pódium přiletělo několik darů. Včetně spodního prádla – zřejmě inspirace filmem Revival? Zde si zahrála celá skupina pod názvem DarkWerk. A že tma už na konci vystoupení – kdy přišlo první časové posunutí, za které se pro přídavky nikdo nezlobil – už opravdu byla.

Klasik (česko-)slovenské hudby MEKY ŽBIRKA vystoupil v mladistvém oblečení i náboji s mladistvou kapelou a dojal celou Okoř. Písničky zpívali vážně snad všichni a bylo úžasné, že je znají všechny současné generace. Chvíli zpíval s kytarou, chvíli bez, bylo to úžasné vystoupení, při kterém běhal mráz po zádech, lidé se objímali (a jistě nejen pro zahřátí) a pohupovali vo slovenském rytmu. Na česko-slovenský duet Čo bolí to prebolí dorazila i zpěvačka Martha a závěr podle slov Mekyho Žbirky „nemohl být bez Atlantídy“, na čemž něco opravdu bude.

Na půlnoční vystoupení dorazila kapela Kryštof a rozjela to zcela neospale. Richard Krajčo sladěn dočervena, naladil publikum do tanečna i do dojemna, prostě to s lidmi umí. Křídla z mýdla, kde oproti studiové verzi chyběl Jaromír Nohavica, zvládl talentovaný všestranný umělec odzpívat sám, ale vlastně nebyl na to zas tak sám, protože publikum jej dokonalou znalostí písně skvěle doplňovalo. Kapela Kryštof mohla být spokojena, stejně jako její fanoušci i náhodní posluchači, kteří z nich jsou po loňské pauze extrémně nadšení.

Společná pěvecko-taneční kreace, kdy se do kapely Kryštof vmísil Jakub Prachař z Nightworku jistě nebyla plánovaná, o to byla zábavnější. Jen mi bylo líto, že se časově míjel Richard Krajčo s Tomášem Klusem (oba měli ještě ten den další vystoupení), protože jejich společná píseň Cesta je dost povedená. Poté mě již čekala moje vlastní cesta domů, zima a únava po více než desetihodinovém kulturním maratonu byla silnější, než Vypsaná fiXa a Doktor P.P., kteří ještě statečně hráli publiku buď neunavitelnému, nebo později dorazivšímu. A tak jsem viděla, slyšela a fotila letošní Festival Okoř.

Okoři zdar a za rok v srpnu zase ahój!
P.S. Lístky včas, bývá vyprodáno předem…

Fotografie: Tereza Cimburková

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na