S Markétou Baňkovou nejen o bajkách

Autor

V září letošního roku se na našem trhu objevila nová knížka. Její název je Straka v říši entropie. Jedná se o bajky pro dospělé i děti. Každá z bajek se humornou formou věnuje přiblížení nějakého z přírodních zákonů. Tak se nám vlastně pomocí příběhů ze života zvířátek přibližuje fyzika. Nevím jak pro vás, ale pro mě školní výklad Archimedova zákona, termodynamiky, teorie relativity nebo třeba kvantové fyziky moc zábavný nebyl. Tyto hodiny jsem spíše protrpěla, než bych si je užívala.

Aby moji synové neprožívali hodiny fyziky podobně (starší syn ve škole s tímto předmětem druhým rokem válčí), rozhodla jsem se pro ně tuhle raritu ze světa knih pořídit domů. A jak mě už asi znáte, většinu knížek, které chystám svým dětem, si nejdříve přečtu sama. Straka v říši entropie mne doslova nadchla. Bajky se skutečně pokaždé srozumitelně doberou k vyložení fyzikálních zákonů, takže jsem je schopná pochopit (a v reálu si představit, jak fungují) já i moje děti.

Autorkou knihy je paní Markéta Baňková

„Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Je známá jako průkopnice oboru net art, zabývá se fotografií, internetovým designem, filmem a grafikou. Na internetu publikovala výtvarně literární Město.html, Mapu New Yorku (nycmap.com) a Čáranice-Scribble. Zajímá se o moderní technologie a přírodní vědy. Straka v říši entropie je její první vydaná kniha.“ (informace o autorce z knihy Straka v říši entropie)

S paní Markétou Baňkovou se mi podařilo spojit a pohovořit nejen o její knížce. Rozhovor nyní nabízím i vám k bližšímu seznámení se zajímavou osobností.

Jaké knihy jste četla v dětství?

Četla jsem v dětství mnoho, to byla doba, kdy bylo na čtení nekonečně mnoho času, byť knih bylo omezeně, protože jsem vyrůstala v době komunismu. Naštěstí jsem měla k dispozici knihovnu nacpanou knížkami a literárními časopisy ze šedesátých let, Tvář, Sešity, Světová literatura… všechno jsem to hltala prakticky bez rozdílu. Byla jsem tenkrát ochotná číst úplně cokoli, četla jsem si ve škole pod lavicí, kvantita vítězila nad kvalitou. Ale samozřejmě jsem měla své oblíbené: Mistr a Markétka, Plavčíci kapitána Bontekoea (skvělé hlavně pro kluky), knihy Eduarda Štorcha, Čechovovy Humoresky. Vždycky jsem se těšila na konec roku, když jsme fasovali na další rok mezi učebnicemi i Čítanku, kterou jsem pak měla přečtenou za dva dny. A u strejdy v Rakovníku, který byl doktor, jsem četla jeho lékařské knihy, dodnes si z nich pamatuju nějaké experimenty s transfůzí krve. Také byly mé oblíbené Dějiny ženy S.K. Neumanna, těch bylo několik dílů, ale měla jsem je zakázané, protože tam byly nemravné obrázky. A celkem „nemravné“ a proto oblíbené byly také originální nezkrácené Pohádky tisíce a jedné noci, které jsou k sehnání i dnes.

Fyzika nebývá oblíbený předmět děvčat. Vás bavila?

Mě docela bavila, ale radši jsem to mezi spolužákama moc neříkala, aby mě neukamenovali. Ale vzorečky a počítání mne nebavily. Spíš jsem k fyzice měla takový vlažně vstřícný postoj a nechápala jsem, proč se nad ní všichni tak ošklebují, když byly mnohem nudnější předměty jako třeba ruština. Vlastně si říkám, že už tenkrát tam možná vznikl nějaký zájem. Fyzika – na rozdíl třeba od chemie – byla taková akční, nějaké těleso se někam koulelo, cestou potkalo nějaké jiné, to do něj drclo a co z toho vzešlo… takové zárodky příběhů. Pod záminkou fyziky si šlo něco představovat.

Prozradíte nám něco o sobě? Co Vás vedlo k napsání knížky Straka v říši entropie?

Co se mé práce týče, mám ráda změnu a pořád zkouším různé obory. Dlouho jsem to považovala za handicap, ale už jsem se s tím nějak smířila. Asi je to nějaká nutnost. Nevyhovuje mi ani stálá pracovní doba a pravidelný řád. Když jsem studovala jeden obor, nikam necestovala a žila stále stejným životem, alespoň jsem doma neustále stěhovala nábytek z místa na místo a pořád si přešívala oblečení.

Moje knížka byla opět krok jiným směrem, ale mám pocit, že správným, protože v sobě zahrnuje to, co mě nejvíc zajímá. Literaturu, vědu, výtvarné umění. A říkám si, že můžu svou roztříštěnost zájmů zúročit tím, že je propojím.

Pro jaké čtenáře je kniha určená?

Je určená především pro děti a mládež, ale je i pro dospělé. Taková kniha pro všechny. Některé bajky jsou spíš pro děti, jiné jen pro dospělé. To téma by si mělo samo přitáhnout čtenáře bez ohledu na věk. Je pro ty, koho zajímají otázky spojené s fungováním přírody, času, prostoru, vědy jako takové i jejího přesahu do filozofie. Ale především je pro ty, kdo rádi čtou úplně normální beletrii. Příběhy o životě, vztazích mezi lidmi. A pro ty, kdo mají rádi humor.

 

Knihu jste nejen napsala, ale také sama ilustrovala. Tipuji, že ilustrace vznikaly průběžně s jednotlivými bajkami. Je tomu skutečně tak?

Není! Nejdřív vznikl text, až pak jsem dlouho hledala, jakou výtvarnou formou povídky doprovodit. Nakonec jsem ale dvě z nich připsala až po dokončení ilustrací.

Vaše Straka v říši entropie je kromě ilustrací doplněná i vpisky Vaším rukopisem. Bylo záměrem, že jsou mnohdy nečitelné a jakou mají vlastně tyto vpisky v knize úlohu? Imitují sešit žáka fyziky?

Ano, mají být jen tak napůl čitelné. Jsou to ilustrace. Psané písmo se mimochodem mění, děti se učí ve školách nové. Tyhle mé kresby budou časem nejspíš jen taková historická památka na rukopis. Rukopis je ale na pomezí literatury a vizuální informace, kdy způsob, jakým píšeme sděluje něco i mezi slovy.

Kmotrem Vaší knihy je pan Jiří Grygar. Poznali jste se díky Vaší knize?

Ano! Jiřího Grygara jsem osobně neznala, ale samozřejmě jsem ho znala jako osobnost již od dětství. Sledovala jsem jako malá Okna vesmíru dokořán, což byl skvělý televizní pořad, v tehdejší době úplné zjevení. Když byla má knížka těsně před vytištěním, napadlo mne oslovit ho a rukopis mu poslat. Odpověděl, ať mu pošlu ukázku a já mu poslala celý text mailem. Pak jsem nervózně čekala, co odpoví. Dva týdny se však nic nedělo! Když už jsem žádnou odpověď neočekávala, přišel od něj velice povzbuzující mail a od té doby knížku úžasně podporoval.

V knížce vystupují zvířata. Máte nějaké domácí zvíře? A jaký je Váš vztah ke zvířatům?

Měla jsem vždycky zvířata ráda, vyrůstala jsem s nimi. Děda byl sedlák a obchodník s koňmi. Měli jsme vždycky alespoň kočky. Teď mám kocoura, kterého jsem našla před patnácti lety na ulici. Je to už moudrý stařeček, který se na naši rodinu a vůbec na uspěchaný svět lidí dívá s klidem, shovívavě. Alespoň mi to tak připadá.

 

Na čem dalším pracujete? Jaké máte plány do budoucna? Mohou se čtenáři těšit na nějakou Vaši další knihu?

To je strašně brzy, křest knihy byl ani ne před měsícem. Plány mám! Věnovat se dětem, na které jsem kvůli práci na knížce měla méně času, než bych chtěla, přečíst knížky, které se mi vrší u postele, uklidit neuvěřitelný nepořádek v mé pracovně, někam jet konečně na dovolenou a tam jen tak posedávat v kavárně s výhledem do ulice a snít. Pak možná zkusím něco dalšího, ale nechci nic teď slibovat.

Paní Markétě Baňkové mnohokrát děkuji za milý rozhovor a přeji čas na odpočinek, spoustu krásných nových projektů a Strace v říši entropie hodně spokojených čtenářů.

Více informací o nejen knize na http://www.bankova.cz/straka/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na