Smetanova hudební Litomyšl 2014

Autor

Už popáté se naše redakce vydala zvát Vás přímo z hlediště kulturního východočeského města na tuto ojedinělou akci. Z operního festivalu se za poslední léta stává stále otevřenější akce rozhodně nejen pro milovníky tradiční opery. Ze široké nabídky zajímavých hudebně – divadelně – společenských (výtvarným se budeme věnovat zvlášť, ale je těžké je oddělit) akcí by si dokázal nevybrat opravdu málokdo. A věřte, že k opeře či operce je to pak už jen malý milý krůček. A ty krůčky můžete udělat nejen vy, ale i vaši potomci. A litovat jistě nebude ani jeden z vás. Festival je v polovině, tak hurá ještě letos do Litomyšle nejen za hudbou!

56. ročník Mezinárodního operního festivalu se letos koná od 13. června do 6. července 2014. Velice lákavou novinkou je „Ouvertura“ – bezplatné lektorské úvody v zámecké jízdárně k některým představením Smetanovy Litomyšle.

Lákali jsme Vás předem, někteří dorazili v předchozích ročnících, někteří letos a zbytek doufám nalákáme nyní. Ať už na druhou polovinu tohoto ročníku, nebo na ročník příští (doporučuji samozřejmě o trochu více první možnost, máte-li tu možnost). A abyste věděli a případně s lítostí přiběhli/dojeli, vězte, co již na Smetanově Litomyšli 2014 bylo letos k vidění. Zahájení proběhlo v pátek 13. 6. a volba nebyla vůbec nešťastná. Na úvod hymna, a poté výběr árií, sborů a scén z oper českých autorů v podání Národního divadla Praha. Hned na úvod Eva Urbanová ukázala, že „to nejlepší“ nemusí být nutně jen/až na konec. Nebudu tajit, že mi během představení kápla slza dojetí. Nejprve jsem myslela, že z toho, že jsem opět po roce „tady“, ale byla to sice první, ale ne poslední slza na letošním festivalu. Celá akce vyvolává silné emoce. Ty byly pohnuty velmi silně v následujícím Varhanním koncertě Aleše Bárty v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže. Ani nebylo třeba na dokonalého varhaníka vidět, stačilo slyšet a cítit. A srdce znělo také při emotivní (a slovy moudré) korunovační mši při příležitosti znovuvysvěcení Piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže celebrované kardinálem Miloslavem Vlkem. Do chrámu byla možnost se podívat i po večerních představeních, což mělo také velmi silnou atmosféru.

Dvě představení, která začínala až ve 21 hodin byla náročná především po tepelné stránce. Na Figarovu svatbu ani Čertovu stěnu byla i deka od pořadatelů málo a leckdo konec představení obětoval. Pár zapřísáhlých milovníků klasiky zvedla ze židle i Liška Bystrouška ve zcela čerstvém nastudování v režii Ondřeje Havelky. Mě to bavilo a bavily mě i komentáře staromilců směřující například na „nahotu“ na klasickém podiu (bylo to jen nahoře bez a ještě „vše“ zakryto!). Mě nijak inovátorství nevadilo, ale trochu mě rušilo, když mužskou roli ztvárňovaly ženy, nejen oním pomrkáváním na stejné pohlaví. Což mi obecně nevadí, ale ve hrách to nadhazovala další dějové linky, ale třeba to byl právě úmysl. Spíš mi tam pak neseděly ony (jinak obdivuhodné) výšky hlasu. Možná jsem nakonec také staromilec. Kde mi naopak vůbec nevadilo, že postavu Gottwalda hrála žena, bylo představení Toufar se Soňou Červenou. To byla další chvíle, kdy jsem pustila slzu. Slzu ze směsi obdivu, odporu a ujištění se, že je potřeba připomínat, co bylo. A představení bych doporučila (ne jako povinné, to bychom zas byli tam, kde nechceme) pro studenty, když se učí o procesech z 50. let. Představení rozhodně sedlo komornější prostředí Smetanova domu. Na většinu představení v Litomyšli jezdí i autoři nebo tvůrci úprav, takže je zde velký prostor pro setkávání a debatování a hraných „kouscích“, což je velké plus tohoto festivalu. Když nezajdete za umělci přímo po/před/během (o přestávce!) představení, je hodně velká pravděpodobnost, že je potkáte v ulicích města.

Na festivale vidíte opravdové osobnosti, kterým by se hodilo ono velké „O“, protože si svůj obdiv vážně zaslouží. Kromě současných mladých umělců má člověk to štěstí potkat i opravdové „bardy“ společenské umělecké sféry. Docházejí (mnozí již v pokročilém věku dosti těžce, často i na vozíku) na cizí i na svá představení, ve kterých jsou buď pozorovatelem, nebo i aktivním členem. Jen pár jmen si dovolím vybrat, a to choreografa Pavla Šmoka či dirigenta Libora Peška – ten své 81. narozeniny oslavil dokonce v den koncertu. Aktivně! A na většinu představení hledí sochař Olbram Zoubek (to už je ten umělecký přesah směr výtvarná Litomyšl…).

Na závěr první části se chci ještě obrátit za povedenou snahou o nalákání mladého publika. Dětská představení bývají oblíbená každoročně, letos dokonce nebylo ani v menších prostorách Smetanova domu, ale přímo na zámeckém nádvoří. Vzala jsem poprvé na operu čtyřletou dceru. Byla nadšena. V první části představila Dětská opera Praha písně Karla Hašlera a v druhé části to už byla jasná sázka na jistotu a dokonalost v podání představení od pánů Uhlíře a Svěráka. Dcera také měla na krajíčku. Poprvé o přestávce, že je „zbytečně pauza“, a pak na konci „že už to končí“. Na to, že doma nevydrží ani čtvrthodinovou pohádku v televizi zvládla skvěle dvouhodinové představení a vytleskávala upřímně přídavek. Nicméně mladší děti vezmou do divadla rodiče a prarodiče, ale pozvat přímo teenagery, to si Smetanova Litomyšl docela troufla. A úspěšně. Představení, kde byly zapnuté chytré telefony „povoleny“, dokonce vítány, to byla dobrá sázka. Naštěstí i dobrá sázka byla na průvodce slovem – Jana Maxiána, který pohotově zachraňoval a zabavoval publikum ve chvilkách, kdy se bojovalo s technikou. Ono když se do hlasování zapojí skoro celé zhruba tisícové publikum, tak je to asi celkem záběr. Jsem zvědavá, s čím přijde Smetanova Litomyšl pro mladé příští rok!

Ale abychom neutíkali k dalšímu ročníku, když letošní ještě neskončil, podívejme se na to, co je ještě letos ke slyšení a vidění: dnes (pátek 27.6.) Bludný Holanďan, v sobotu komický muzikál Smetanovy Největší hity (získal vloni Cenu smíchu) a v další dny pak balet Stvoření, vyrazit můžete na Na krásném modrém Dunaji, klasickou pohádku Rusalka (dny na přelomu měsíců), Mahlerovo Vzkříšení nebo zcela na závěr na Velké finále, jehož přenos bude možno sledovat i v nedalekých nádherných Klášterních zahradách. Tolik jen lehká nabídka, mnohem více informací a fotografií najdete na www.smetanovalitomysl.cz!

Já jsem se rozloučila s letošní Smetanovou Litomyšlí neoperním pořadem Hvězdný prach Zdeňka Kopala, kde vyprávění Jiřího Grygara, poezii z úst Alfréda Strejčka a kytaru Štěpána Rada doplňovala skvělá jazzová kapela Big band Václava Kozla. I toto představení dokázalo, že má jednak Litomyšl velkou minulost, ale díky festivalu rostoucí (žánrově i známostí) i budoucnost. A já vás zvu opravdu úplně srdečně a stejně tak srdečně se těším na příští ročník se zvědavostí, co všechno bude na milovníky hudby a kultury v tomto městě – lázních ducha – k vidění, slyšení a cítění.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na