XIII. ročník Smetanovy výtvarné Litomyšle má z velké části delší trvání, než hudební část festivalu. A tak je ještě čas vyrazit za uměním.
Rodinná výstava Ilustrace a portréty (muž Stanislav Kolíbal, žena Vlasta Prachatická a dcera Markéta Prachatická ) v Galerii Miroslava Kubíka je otevřena do 2. září 2017. Co mě na tomto autorovi baví nejvíc je to, jak je pokaždé jiný, vlastně to i sám popisuje a vysvětluje: „Nezabýval jsem se systematicky ilustracemi knih. Mezi jednotlivými tituly jsou někdy i dlouhé odmlky. Tyto intervaly lze chápat jako jistou výhodu, neboť časový odstup mi dovoloval přistupovat ke každé knize zcela nezávisle. Tak jak se liší jednotliví autoři, tak by se měl lišit i způsob výtvarného zpracování. A proto jsem volil nejrůznější výtvarné prostředky.“
Imaginárium Divadla bratří Formanů zve velké i malé návštěvníky do Regionálního muzea až do 3. září 2017. A počítejte minimálně s hodinkou, spíš více. Protože je co prohlížet, je na co se koukat, je s čím si hrát! Jedná se o živou výstavu divadelních, loutkových a výtvarných ostrostřelců. Do výstavy se vstupuje jako do herny a nikdo s tu nebude nudit!
Z Váchalova rodinného alba. Kde jinde, než v Portmoneu – Museu Josefa Váchala. Výstavu, představující obrazovou galerii nejbližších členů Váchalovy domácnosti, a to jak lidí, tak zvířat, je k prohlédnutí do 3. září 2017. Právě čtyřnozí přátelé měli v životě autora mimořádně důležitou roli. Další součástí výstavy jsou fotografie a obrazová galerie z výtvarných prací. A jako vždy je potřeba projít i Váchalovu ulici a navštívit knihkupectví Paseka.
Do konce září se můžete zajít podívat, a poté přemýšlet nad tím, co představuje Magdalena Jetelová a její „the essential is no more visible“. Zlatý sarkofág autorky, řešící svými díly především pojmy jako je etika a morálka, byl umístěn do krypty Piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže. Můžeme se zde i poté zamyslet, zda něco důležitého nevidíme.
V Domě u Rytířů se vzpomíná na místní rodačku. Malířka Lííída Jandová se nám zde prostřednictvím svých raných děl z 60. a 70. let představuje až do 10. září. Rodinným mostem se dostaneme k poslední pozvánce, a to do White Gallery v Osíku. Po loňské výstavě se opět představují díla Daniela Pešty, tentokrát jsou to GENY! Velice specifická a oceňovaná díla po několika místech v Evropě poprvé uvidíme i u nás v České republice. Do 30. září. To samozřejmě není vše. Ani z toho, co jsme viděli a je ještě k vidění, ani vše, co Litomyšl nabízí.
Co jste mohli také vidět:
Poklady Jana Zrzavého v Galerii Zdeňka Sklenáře. Díla dokonalá, že byste většinu si přáli mít doma. Jedním z nejlepších popisů pocitů jsou asi slova od Jaroslava Seiferta: „A mohu mluvit o štěstí, že mi bylo dopřáno sledovat, a někdy i zblízka, Vaši práci od prvních začátků, kdy jste poprvé svými obrazy předstoupil před veřejnost. Byli jsme tenkrát ještě mladí, bylo nám něco přes dvacet let, ale zaujal jste nás naráz. Bylo to jako zjevení. A přinášelo nám veliké poselství ze světa, kam jsme měli právě namířeno.“
Výstava Generation One byla poctou první generaci velkých českých umělců, kteří začali překračovat formu klasické sochy či obrazu. Generaci experimentátorů, hledačů nových cest – první generaci české postmoderny. Všichni narození umělci se narodili kolem roku 1930. Zdaleka je však nespojovala jen generační příbuznost.
Pokud jste zaváhali a neviděli, příště neváhejte a směr Litomyšl naberte včas, v rámci dalšího ročníku hudební Smetanovy Litomyšle 2018!
http://www.smetanovalitomysl.cz/cs/
Na konec ještě zmíním výstavu „Ruku v ruce – touha je zázrak“, která je k vidění do konce prázdnin jak v prostorách zámeckého pivovaru, tak v zahradě zámku. A zmiňuji jen krátce, protože připravujeme samostatný článek s pozvánkou. A příběhem. Který je hodně silný.