„To jsme taky měli!“

Autor

Věta, kterou jsme nejčastěji slyšely i samy vyřkly až vykřikly. Naše redakční rada minimálně jednou za rok vyrazí za kulturou. Ani letos tomu nebylo jinak. A chceme do Tančícího domu na výstavu Retro zima za socíku pozvat i Vás, ať si také můžete párkrát vykřiknout onu větu v nadpisu.

Název mluví za vše, ale stejně pár slov ještě přidáme. Každý na minulý režim vzpomíná jinak. Výstava připomíná dobu z pohledu obyčejného člověka. O tom, jak a kde a s čím jsme si hráli. Jak, z čeho, v čem a co jsme jedli. Výstava je doprovázena i textem, který je k pláči i pobavení zároveň, protože vážně sedí. A tak se můžete postavit do fronty na banány a pozor, zbývají tam už jen dva. 

Při čekání si můžete popovídat (jedna z hezkých stránek té doby – lidé spolu víc mluvili, otázkou je, jak moc to bylo bezpečné a kdo je poslouchal a poslal „to“ dál) a prohlédnout oděvy, které jsou jednou z šedivostí této doby. 

Poukazuje se ale i na nucenou vynalézavost a šikovnost především dam, a to hlavně v háčkovaném a pleteném oddělení. Dneska už tato činnost není tak potřeba, takže už tolik nefrčí. Je to spíše okrajová záležitost. Prstíky se dnes zaobírají ve volném čase spíše na klávesnici nebo na jiných technických vymoženostech než aby drželi jehlice. Právě skok v technologii je zde úžasně vidět. Psací stroj, promítačka, fotoaparát. Nádherné kousky historie. Které by dneska – stejně jako třeba klasický telefon s pevnou linkou a vytáčecím ciferníkem – umělo málokteré dítě použít.

Právě opakovaný pokřik TO JSME MĚLI vypovídá o této době asi nejvíc. Všichni jsme měli to samé. Od panenky, přes kadeřnickou sadu až po sadu nádobí a tašku do školy. Je to takové sladkobolné vzpomínání. My, co jsme SOCÍK zažili jen jako děti, si můžeme výskat. Máme vzpomínky z oné doby, ale měli jsme to štěstí už většinu života prožít po svobodnu. Studovat si podle svého, cestovat si podle svého, mluvit si podle svého.

Možná i díky tomu si toho všeho (někteří z nás) váží. A jak jste na tom Vy? Je to na zvážení. A na návštěvu. Tak se přijďte podívat, můžete prodlouženě ještě do 17. března 2019! 

https://www.galerietancicidum.cz/

 

1
Komentujte jako host

1 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
1 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Opravdu pobavila vzpomínka na hnědé punčocháče, do kterých nás vždy natřepali zpátky,když nám slezly, nebo nám dělali uzle u chodidel, když jsme si je nechtěli natáhnout sami 😀