Vypsaná fiXa

Autor

Na začátky pardubické skupiny, jejich tvorbu, hudební i filmové zkušenosti ve Václavovi a Čtyřech sluncích, koncert v Lucerně před koncem světa, u nás tradičně pohled na rodinu, ale i na aktuální předvánoční náladu v kapele mi odpovídal Márdi.

Členové kapely:
Márdi – Michal Mareda: zpěv, kytara
Mejla – Milan Kukulský: kytara
Mejn – Daniel Oravec: baskytara
Pítrs – Petr Martínek: bicí

Jak vznikla Vaše kapela a proč jste zvolili název Vypsaná fiXa?

Vzniklo to tak, že když jsme byli s bráchou hodně mladí-mně bylo 13 a jemu 11, tak jsme dostali od rodičů tzv. dvojče kazeťák Telefunken. Dalo se na něj nahrávat a tak jsme vzali máminu kytaru, na kterou jsme neuměli hrát a nahrávali jsme různé kakofonie, které doplňovaly skřeky, prdění nebo splachování záchodu. Takhle jsme natočili šest písní a vydali jsme kazetu v nákladu jeden jediný kus. Když jsme přemýšleli o názvu naší „kapely“, který jsem chtěl napsat na obal, tak se brácha podíval na stůl, kde ležela fialová vyschlá fixa předělaná na flusačku a řekl „vypsaná fixa“ Když jsem se pak následně po asi sedmi letech seznámil s bubeníkem Pítrsem, tak jsme se rozhodli založit letní projekt bez ambic-no a já si vzpomněl na tenhle název. Paradoxní je na tom to, že všechny naše ambiciózní projekty se rozpadly a tohle přežilo všechno.

Jakým způsobem vznikají Vaše písničky?

Většinou to vzniká dvěma způsoby. Buď doma vezmu kytaru a složím melodii s kusem textu, a pokud to zaujme zbytek kapely, tak se na to společně vrhneme a vznikne většinou něco úplně jiného, ale také tam většinou zůstane ten můj základní duch nebo myšlenka, který je obohacený vlivem dalších tří jedinců. Nebo prostě všichni čtyři jamujeme a já vytvořím melodii přímo do toho jamu a pak do toho následně dopisuju text. Abych to zkrátil-prostě hudbu děláme dohromady a texty píšu já.

Kde berete inspiraci? Nebojíte se vypsání se..?

Podle mě je okolní svět celkem bezedné místo, který člověk inspiračně vytěží až v okamžiku, kdy se mu vypíše tělesná schránka. Jediný čeho se fakt bojím, je cestování v dodávce. Na silnicích se pohybuje čím dál víc idiotů.

Spolupracovali jste na hudbě pro film Václav, jak Vás to bavilo – hudební tvoření i film jako takový?

No tak hudbu do filmu skládal Honza Muchow – my ne. My jsme jen dodali hotovou-posléze klipovou píseň, jejíž text zcela náhodně korespondoval s hlavním hrdinou filmu a vlastně i s celým příběhem. No a to byla naše klika. To, že jsme dostali tuhle šanci, byla zásluha Honzy Muchowa a také naší manažerky Dydly. Ve filmu jsme hráli koncertní kapelu a hráli jsme na playback naše již dávno nahrané písně. Takže jsme v podstatě nevytvořili nic. V tomhle filmu se mi nejvíc líbí herecký výkon Ivana Trojana, který je tam stejně důležitý jako Lionel Messi v Barceloně.

Další filmovou akcí byla Čtyři slunce, jak jste se k této práci dostali a nakolik Vás film ovlivnil?

Tohle už bylo úplně něco jiného. Bohdan Sláma do nás vložil svou důvěru. Nejdřív si myslel, že bych mohl hrát hlavní roli a pozval mě na casting. Tohle neklaplo, ale společný vibrace s Bohdanem proběhly a tak jsme nakonec dělali to, co umíme nejlíp a to je hudba. Věra Chytilová se prý o filmu vyjádřila, že je to pogrom. Svým způsobem pravdivě popsala i to, co se odehrávalo v mojí duši, když film skončil. Je tam dost věcí, které jsem zažil ve svém životě i já. Viděl jsem ten film asi desetkrát. Postupem času vždycky ten pocit pogromu odezněl a zůstalo něco blízko naději a stokrát můžeš být poražený a stokrát se zvedneš a jdeš dál. A to je i myslím to, čím mě ten film ovlivnil.

Máte za sebou koncertování na Slovensku a v Polsku, jaké bylo publikum? Chystáte se další turné opět směřovat i mimo české luhy a háje?

Na Slovensku nám rozuměli skoro všechno a v Polsku skoro nic. Nevím, jak to komplexně zhodnotit. Uvedu několik příkladů. Hráli jsme v Košicích-pod námi neuvěřitelný kotel, ale po koncertě proběhla mnohem menší zpětná vazba než třeba jen v patnáct kilometrů vzdáleném Prešově, kde nás lidé nehnutě pozorovali, ale po skončení našeho setu jsem zažil jednu z nejlepších ohlasů v této zemi. V Polsku to bylo podobné, podle mě se dost liší publikum město od města a nikdy člověk neví, jak se mu to povede. Pro naší partu je nesmírně obohacující vyrazit jednou za čas za hranice. Skoro každý rok někam vyrážíme. Nedávno jsme byli v Bulharsku a opět v Polsku, v létě se rýsuje Německo. Japonsko už asi nepřekonáme, ale je prostě dobrý jednou za čas vypadnout z místní kolalokovy limonády.

Čeká nás také „konec světa“, vy máte den předem koncert v pražské Lucerně, to je hezký závěr, ať se Vám vydaří! Na co se tam Vaši fanoušci mohou těšit?

Budeme hrát pořádně a na základě probíhající internetový zpětný vazby zahrajeme písně, který jsme dlouho nehráli a lidé by je chtěli slyšet. Každý nám k Vánocům může přinést hrníček s čímkoliv. My je posbíráme a pak je zase rozdáme dětem v našem městě. Celkově doufáme, že si to lidi užijí a pak spokojeně odejdou s pocitem, že nic lepšího už nezažijí. No a buď odejdou úplně nebo v lepším případě jen domů.

Chystáte poté něco jinak nebo nově? Plánujete další desku a/nebo jste dostali nabídku na třetí filmovou spolupráci?

Spielberg furt nic a novou desku začneme nahrávat až za rok. Takže zrovna teď nic moc nechystáme. Ale budeme jí nahrávat úplně jinak než ty minulé, už jsme se dokázali dohodnout a to je pro naši partu důležitý, protože když se dohodneme, tak jsme hodně silný kmen.

Zanedlouho jsou Vánoce, jak to členové kapely prožívají nebo neprožívají? Jaké jsou Vaše rodiny a jak se svátky a Silvestr chystají slavit?

Všichni z kapely Vánoce prožíváme a máme je rádi. Naše rodiny se neustále rozrůstají. Dohromady s manažerkou a nehrajícím členem-ředitelem našeho labelu máme už sedm dětí. Jediný, kdo ratolest nemá, je zatím bubeník Pítrs, ale ten zase dělá každý den eko-programy pro spoustu cizích dětí. Musíme se snažit, protože naše děti mají hlad, stále rostou, takže potřebují nové oblečení a všechny ty další věci, který Ti, co čtou vaše stránky, určitě znají. Na Vánoce a Silvestra bude každý s těma svýma, to je jasný.

Jaká je z Vašeho pohledu rodina 21. století? Jaké jsou podle Vás její „moderní“ bolesti, radosti a zvyklosti?

To prostě záleží podle toho, jaká ta konkrétní rodina je. Někdo do zvládání společných radostí, zvyklostí i bolestí jde, někdo se na to vykašle a někdo do toho radši ani nejde. Asi to po mně chcete nějak obecně, takže si myslím, že dřív mělo slovo rodina pro daleko větší část lidí větší hodnotu, než má teď. Sice nehrozí vyvražďující nájezd loupeživého kmene, ale zastupují ho jiné záležitosti. Docela v uvozovkách dobře o tom mluví postava slizkého učitele ve filmu Čtyři slunce. Koukněte na to.

Děkuji za rozhovor, ať Vám to i nadále píše!

Foto: Daniel Vojtěch
Web skupiny: http://www.vypsanafixa.cz/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na