Panenky Unicef u sasanky

Autor

Ahoj mamky ! Já vím, adoptmamky, ale já to tak prostě neberu. Jste mamky a hotovo. Já Venouš vám leckdy svým mlčenlivým výrazem vyrážím dech, ale co je to proti mé sestře Vendi? Ta je naopak tak zvědavá , že div nevypadne z krabice. Taky že ta krabice prdla. Cvoček nevydržel a… Protože adoptmamka Sasi ve vesničce nesehnala ani sekundové lepidlo, natož cvočky se kterými by tu krabici dala do pořádku, je to na naší mamce Hance, aby něco sehnala v Brně.

Byl jsem spolu s Vendy ve vísce, která se honosí názvem Ivaň. No ale to bych předbíhal.
Jeden den jsme se potkali s adoptmamkou Sasankou v Brně. To zprostředkovala Berča, u které jsme byli doposud. Dala si s ní spicha v Brně na hlaváči přímo u stánku s kytkama. Ale napřed šoupla holčičku směrem k babičce a pak jsme jen z krabice slyšeli, jak se ty dvě vítaly. A že sasi nepřijela sama, měla i dva klučíky. Ten velký je docela „hustý“. Ty jeho kecy nám nazvedávaly víko z krabice. Docela nás to bavilo. Jen mamču to někdy čílilo. Nechápu proooč?? Ale to je jedno. Sotva vyzunla sasi s berčou kafčo a kluci snědli zmrzku, Vítek si ustlal pod stolem. Docela prča, néé? Když si vezmete, že nás sledovalo celé okolí.

S berčou si sasi rozuměla. Našly nejedno společné téma. Ale pak už s náma uháněla po Brně. Protože jsme ve velké krabicové ubikaci, docela se s námi natahala. Ale slíbila klukům řádný oběd a my se těšili na nové bydliště… tak se nereptalo a šlo.

Nejprve nás vzala do Veverských Knínic. Je to kousínek od Brna. Tam nám ukázala babičce, Aničce, Ivánkovi, Darince a zvířátkům. Koukali jsme na 20 prasátek, na pejska Danečka, na slepice, kohouta, kuřátka, králíky i na ovečku. Jo a na papouška, který povídá lidským hlasem tak, že se jeden domnívá, že mluví nějaký člověk, ne papagáj.

Z tama jsme jeli do Ivaně. No, vesnička je to moc krásná, samé kytičky, hodně zeleniny a ovocných stromů. Ale letos prý bez valné úrody. Vendyna stejně očichávala pořád jen kytičky, ňuhňala se s nimi a tahala mne „do kytek“ také. Tak jsem jim tu radost udělal a zapózoval.

Mne spíš zajímal ten kruh, co v něm byla voda. Vítek, náš adoptbráška se tam rochnil a nás tam nepustili ! Vítek nás bral s sebou i do stanu, ale mamka to zakázala. Ale do postýlky jsme mohli. Je to sice taková kovová klícka, ale prý děti v tom spávají. Mělo to výhodu. Z tama jsme viděli na všechny strany a tím jsme byli v „dění“ rodiny. Vítka jsme takto naučili v té postýlce spávat, aby mamka furt nebrblala, že spává s ní a je pak z toho celá polámaná.

Ráno, to vám byla pohoda! Sedávali jsme na verandě u kulatého stolečku v proutěných křesílkách a kochali se přírodou. Tichem, které rušilo jen a jen bzukot včel a datlováním datle, který se krmil na tamních stromech. Sasi popíjela ranní kávu, Vítek zmlkl při snídani a …. oáza klidu. Jen Vendy nadšeně vykřikovala, jak viděla ty krásné výšivky. No jo, ženská!

Kecáš! Venouši, kecáš! Ano, obdivovala jsem všechny kytičky a výšivky, ale ty jsi je hladil a koukal jsi na to stejně blaženě, jako já. A viděla jsem, jak jsi se zježil, když na tebe chtěl Vítek šáhnout ručkama od snídaně a mohl tě pomatlat máslem a kdoví čím ještě! A sám jsi tajně chodil čichat ke kytičkám a ty večery, kdy nás máma zavřela do krabice jsi neměl rád. Vím jak jsi celou noc provzdychal. A taky jak jsme poslouchali jak byli na výletě v zámeckém parku v Židlochovicích, to jsi jen vzdychal, že nás nevzali s sebou. A na tom parníku na brněnské přehradě..

Ale viděli jsme Pálavské vrchy (Pálavu) a sice jsme se nefotili, což je škoda, ale byli jsme tam!! A pak nám sasi ukázala KOLBY. To je takový kopec u Pouzdřan. Pak že jih Moravy je placka. Pchéééé ! A sám jsi koukal, jak roste vinná réva, prý z toho dělají dobrý nápoj. Mamka to pila a moc si pochutnala. Nám bohužel nedala. Ale! Do krabice nám vložila pexeso, prý to máme na zahnání nudy. Je fakt, že nám to nenastříhala a tak jsme jen koukali na obrázky různých autíček.

A ještě něco ! Berča nám dala lízátka, ale nerozbalila nám je. A sasi říkala, že s takovou nám vydrží co nejdéle. Jsou to ale baby, co?

Představte si, kam nás potom sasi odvezla. Jeli jsme do Brna autem. Mamce pořád kecala taková ta malá krabička. Prý to je navigace, jak povídal Venouš. No, je asi víc na tu techniku. Však s klukama je pořád u noťasu,až sasi brble, že kluci jej zkazí. V Brně pak jsme se seznámili s další adoptmamkou Hankou a jejím synkem Amírkem. No, padli jsme si do oka všichni. A tak jsem zvědavá, jestli nás někam vytáhne a hlavně, jestli nám opraví náš příbytek.

Joo a moc pozdravujeme všechny maky u kterých jsme už byli a moc se těšíme na nové. A taky jsme slyšeli, že tu přibyly nové tváře na „našem“ portálku. Tak tedy , VÍTEJTE!!

Tak cca za měsíc se zase ozvem, mějte se blaženě, letně a ahooooj. Vaše děti V+V

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na