Invalidita je nepříjemné téma. I přes svírající pocit v hrudi, je to ale věc, o které je třeba mluvit a být informován. Jeden okamžik nebo zdánlivě banální nemoc může totiž člověka omezit nejen v osobním ale i pracovním životě. Právě proto existuje invalidní důchod, který pomáhá částečnou i úplnou ztrátu schopnosti pracovat kompenzovat.
V dnešní době se invalidita rozděluje na 3 stupně. Od nejlehčího (prvního) po nejtěžší (třetí). Aby byl člověk prohlášený za invalidního, musí se mu snížit schopnost pracovat o předem daný počet procent. Pokud je (dlouhodobé) snížení schopnosti pracovat menší než 35 %, tak jste v podstatě „zdraví“, nebo vám alespoň nepřísluší invalidita a s ní většinou spojený invalidní důchod.
3 stupně invalidity
Invalidita zpravidla následuje po nemoci, nebo úrazu (méně časté) a pozor, může to být překvapivé, ale na invalidní důchod nemá nárok každý invalida! Žadatel musí splňovat některé podmínky, zejména počet odpracovaných let (čím mladší žadatel o ID, tím menší počet odpracovaných let je vyžadován). Počet odpracovaných let hraje i roli při výpočtu výše invalidního důchodu, ovšem zde je výpočet o poznání složitější.
První stupeň invalidity je přisouzen tomu, jehož schopnost práce poklesla o 35-49 %. Druhý stupeň invalidity pak těm, u kterých došlo k 50-69% poklesu. Nad 70 % už jde o stupeň třetí.
O tomto rozdělení rozhoduje posudkový lékař, respektive ČSSZ na základě jeho posudku. Bohužel se v poslední době zdá, že existuje tlak na lékaře, aby žadatele posuzovali příliš přísně. Často se tak stává, že je stávajícím invalidům důchod odebírán, nebo snižován, případně že se invalidního důchodu nedočkají lidé, kteří by na to dříve nárok měli a u kterých existuje prokazatelně zásadní omezení schopnosti práce.
Naštěstí i tady existuje řešení v podobě podání námitky na ČSSZ. Pokud se tedy do takovéto svízelné situace dostanete, na nic nečekejte a tuto námitku podejte skrze OSSZ nejdéle do 30 dnů.
Invalidní důchod a pojištění
Jak bylo řečeno, ne každý invalida má nárok na invalidní důchod. Pro jeho obržení je potřeba získat dobu pojištění (například mít alespoň něco odpracováno, nebo nastudováno, pokud invalidita nevznikla před 18 rokem věku). Konkrétně jde o:
- Dobu pojištění kratší než 1 rok do 20 let věku.
- Dobu pojištění alespoň 1 rok do 22 let věku.
- Dobu pojištění alespoň 2 roky do 24 let věku.
- Dobu pojištění alespoň 3 roky do 26 let věku.
- Dobu pojištění alespoň 4 roky do 28 let věku.
- Dobu pojištění alespoň 5 let nad 28 let věku.
Nejde tedy o žádné závratná a nedosažitelná čísla, obzvláště když se za dobu pojištění považují i roky studia na vysoké škole i střední škole po dosažení 18 let věku. Doba pojištění se neřeší vůbec, došlo-li k invaliditě z důvodu pracovního úrazu, nebo nemoci z povolání – v takovém případě je nárok na ID vždy.