Práce je důležitou součástí našeho života. Přináší nám finanční zabezpečení, udává naše místo ve společnosti, motivuje k vyšším výkonům. Pracovní úkoly se mohou navyšovat a stupňovat a my své práci obětujeme spoustu času, dáváme jí přednost před zábavou, rodinou, přáteli, stáváme se na ní závislí. Nakonec se zařadíme mezi workoholiky.
„Práce je člověku jako vláha rostlině. Živí ho, ale může ho i zatopit.“ (Plútarchos)
Co je workoholismus ?
Workoholismus vznikl analogií s alkoholismem, přičemž základ slova je anglické work – práce. Je to chorobná závislost na práci a výkonu. V myšlení i jednání jedince převažuje orientace na práci při současném omezení jiných zájmů a aktivit – rodina, zábava apod. Důsledkem je společenská izolace, stavy psychického i fyzického vyčerpání, časté jsou psychosomatické obtíže. Není vzácná kombinace se závislostí na lécích, nikotinu nebo alkoholu, častá je zvýšená konzumace různých stimulačních látek zejm. kofeinu. Přináší-li pracovní úsilí společenský úspěch, zůstává podstata stavu dlouho skrytá a diagnóza je obtížná.
Jak rozpoznat, že už jde o workoholismus?
K. Nešpor, přední český odborník na závislostní chování, ve své knize Závislost na práci popisuje rysy, podle nichž lze tuto závislost rozpoznat:
- člověk má problémy s identitou a nadměrně se ztotožňuje se svou prací,
- má nepružné a rigidní myšlení,
- objevují se „abstinenční příznaky“ pokud člověk nemůže z nějakého důvodu pracovat např. při nemoci nebo o dovolené,
- problémy se stupňují jestliže si problém člověk neuvědomí,
- popírá svůj problém.
Workoholismus prý nejčastěji postihne osoby s vyšším vzděláním a více muže než ženy. Ohroženi jsou lidé ve vyšších funkcích, lidé s nízkou sebedůvěrou a ti, kteří bývají nespokojení v partnerských vztazích. Existují i určité varovné signály, nebo spíš tělesné známky, jako únava, bolesti hlavy, nechutenství nebo přejídáni, poruchy trávení, nastává zde riziko srdečních onemocnění v důsledku nezdravého životnímu stylu (cigarety, alkohol, vysoký krevní tlak). Dále můžeme v chování workoholika pozorovat například hněv, neklid, úzkosti, špatné soustředění a kolísání nálad. V mezilidských vztazích nedostatečně komunikuje, zanedbává rodinu, přátele a má zároveň nedostatek času na sebe, v pracovním prostředí má potom problém s týmovou prací, snižuje svoji výkonnost a mnohdy je nespolehlivý.
Diagnostikovat závislost na práci lze například pomocí dotazníků, které nám pomohou varovné signály rozklíčovat a problém s workoholismem rozpoznat. Jedním z dotazníků je například Dotazník na závislost na práci podle definice závislosti 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí.
Tak schválně, odpovídejte poctivě:
1. Míváte často velmi intenzívní touhu a puzení pracovat?
2. Ve vztahu k práci se špatně ovládáte (nepřiměřeně do ní spěcháte, nevíte, kdy přestat nebo chcete stihnout příliš mnoho)?
3. Když nemůžete třeba i kratší dobu pracovat, cítíte silnou nepohodu a duševní problémy, před nimiž utíkáte k další práci?
4. Vnitřně vás to nutí stále zvyšovat množství času stráveného v práci?
5. Zanedbáváte soustavně jiné potěšení a zájmy jen proto, abyste mohl pracovat?
6. Pokračujete v práci i přes jasné důkazy toho, že to škodí vašemu zdraví nebo to ohrožuje jiné pro vás důležité hodnoty?
Typologie
Podle uvedeného dotazníku by podezření na závislost na práci mohly vzbudit tři nebo více kladných odpovědí. Pokud tomu tak je, zkuste se zařadit do určitého typu, jež nabízí již jmenovaný Karel Nešpor.
- Velikáš přeceňuje svoji práci a podceňuje práci druhých. Neumí pracovat v týmu a jde mu hlavně o obdiv a uznání.
- Dobrák chce být všem užitečný, sám nic nechce a nepotřebuje a druhými se nechá zneužívat.
- Pedant má rád pořádek, pravidla a disciplínu, Nerad přijímá nové nápady.
- Rozpolcenec by chtěl mít těsné vztahy s druhými lidmi, ale zároveň má z takových vztahů strach. Aby unikl tomuto vnitřnímu konfliktu vrhá se do jakékoliv práce, ať už je potřebná nebo ne.
- Startér nesnáší nudu a vyhledává nové pracovní úkoly. Má problém s dokončováním úkolů a zaplétá se do chaosu, který kolem sebe tvoří.
- Šprt potřebuje nadřízeného, aby mu řekl, co a jak se má dělat. Bojí se neúspěchu, neúspěch zastírá za zvýšený pracovní výkon.
Nic není najednou
A to platí i u workoholismu. I ten probíhá v různých stupňujících se stádiích.
- Časné stadium se vyznačuje tím, že postižený myslí skoro pořád na práci, pravidelně pracuje přesčas a odmítá si brát volno nebo jet na dovolenou.
- Střední stadium nastává, když osobní vztahy a společenský život se vytrácejí a často téměř neexistují. Krátkodobé a chabé pokusy o změnu nemívají úspěch. Dochází k tělesnému vyčerpání a k poruchám spánku. Někdy se popisují i okénka v paměti a tupé zírání do prázdna.
- Pozdní stadium je spojeno s narůstajícími problémy. Objevují se např. opakované bolesti hlavy, bolesti zad, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy a deprese a může to skončit i mozkovou mrtvicí.
Co dělat, mám-li problém?
Stejně jako jiné závislosti (na alkoholu, návykových látkách aj.) i workoholismus se dá léčit. Hlavní podmínkou je ovšem uvědomění si svého problému a velká motivace. Celkovou abstinenci však budeme muset vyloučit.
Důležité při léčbě je kontrolovat svůj zdravotní stav, duševní stav a také sledovat svou životosprávu a naučit se relaxovat.
Zbavení se závislosti na práci není krátkodobá záležitost. Je potřeba najít nový směr života, který se krůček po krůčku naučíme žít.
Zdroj:
NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2010.
NEŠPOR, Karel. Závislost na práci. Praha: Grada, 1999
http://lekarske.slovniky.cz/pojem/workaholismus