Rodičovská dovolená patří mezi nejkrásnější období v životě ženy. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Pro mne to volno s maličkými dětmi znamenalo skutečně nejpůvabnější životní zastávku. Ani jsem si to všechno snad neuvědomovala. Důležitost a neopakovatelnost každé společné chvilky. Tehdy jsme žili pro zážitky, pro objevy všedních radostí, pro první zoubek, první krůček, společnou písničku…
Nevím, jestli to tak máte v každé rodině, ale v té naší děti neskutečně rychle rostou. To, že máme kluky od sebe věkově o pouhé dva roky nám „hází vzpomínky do jednoho pytle“, protože většina zážitků s prťaty byla spojená s jednou procházkou, jedním výletem, či jednou letní oslavou (oba kluci slaví narozky v létě).
Než se stihnete připravit a dozrát k loučení a osamostatňování, ťuká na pomyslné dveře veliký Konec zvonec a nahlíží pod pokličku vašich citů, pocitů a očekávání nový Začátek. To proto, že za každým koncem se přece vyklube nějaké pokračování, zase jiné, než byla předchozí kapitola, jinak hezké, jinak barevné a důležité.
Já se konce rodičovské dovolené opravdu hodně bála. Možná byl můj strach umocněný tím, že jsem před mateřskou nestihla nikdy nikde pracovat. Váhala jsem, zda to vůbec umím. Obávala jsem se, že nepochopím žádné zaměstnání, a proto ho nebudu moci ani vykonávat. A také jsem si byla téměř jistá, že nejvíc a nejlíp a upřímně jedině umím být jen maminkou.
Já
Utíkala bych klidně tak, jak bych byla, v pantoflích, bílém triku a bílých zdravotnických kalhotách. Jistě bych zvládla i ten úsek deseti kilometrů, co mne od dětí dělily. Jenže jsem věděla, že velkému Konci bych neutekla a nový Začátek by přesto přijít musel. Na druhý, třetí nebo desátý pokus.
Tedy jsem „plavala“, jak jsem dokázala. Zadržujíc pláč, stesk a to obrovské nutkání utéct. A najednou to přebolelo. Moje práce mě začala bavit.
Přesto bych ráda znala pocity, které berču provázely, než se lehce popustila těch pout, které ji vázaly k dětem a co pro ni znamenal ten velký Konec a nový Začátek. Zda prožívala podobné pocity, jako já před sedmi lety, nebo svůj návrat do zaměstnání vnímala jinak.
Berču jsem proto oslovila s žádostí o rozhovor. Ochotně souhlasila. Tedy máme možnost vžít se do časů před několika týdny spolu s berčinými vzpomínkami, které jsou dosud velmi živé. Pojďme, berča nás provede…
Berčo, jak dlouho jsi byla na rodičovské dovolené s dětmi doma?
Kolik let bylo tvým dětem, když ses rozhodla jít do práce?
Jak ses cítila na konci rodičovské dovolené, cca poslední měsíc před nástupem do práce?
Vrátila ses ke svému zaměstnání, které jsi vykonávala před rodičovskou dovolenou nebo jsi šla na nové pracoviště?
Jaký byl první den v práci? Stýskalo se ti po rodině nebo jsi spíš řešila takovou spoustu nových věcí, že se ti stýskat ani nestačilo?
Vyměnil se pracovní kolektiv za ta léta v nové lidi nebo ses vracela do zhruba stejného kolektivu lidí?
Jak zvládala tvůj nástup do práce vaše rodina?
Jsi víc unavená, než když jsi byla s rodinou doma nebo se cítíš odpočatější?
Co se v tvém (ve vašem rodinném) životě tvým nástupem do práce změnilo?
Co bys vzkázala ženám, které taková změna dřív nebo později čeká?
Děkuji berče za rozhovor. Za to, že jsme se mohli spolu s ní ohlédnout. Na mě působí berčino povídání moc mile. Skutečně optimisticky a odvážně. Přeji jí, aby se jí v práci nadále moc líbilo, aby jí dávalo zaměstnání radost a aby byla méně fyzicky unavená.
Všem ostatním maminkám přeji, aby jejich vstup do zaměstnání, ať už návrat na známá místa nebo nový velký Začátek byl nebolestivý a radostný.
Jak vzpomínáte na konec rodičovské dovolené a začátky ve vašem nynějším povolání? A kdy to čeká vás, maminky, které jste doma s dětmi?
Foto: pixabay.com