Povolání? Kadeřnice

Autor

Téma budoucího zaměstnání s námi začínají přetřásat rodiče a pedagogové ve školách už někdy okolo 14.,15. roku. Jen malé procento dětí si je na konci devátého ročníku základky svou volbou jisté. Stačí si vzpomenout sama na sebe. Místo svými schopnostmi, řídila jsem se při volbě střední školy spíše tím, kam se hlásí kamarádky. Obávala jsem se opustit rodné hnízdo a nechtěla jsem být na internátu. Přemýšlela jsem o škole, na kterou by mne vzali bez přijímaček. Nakonec jsem ani nijak konkrétně netušila, co by mě bavilo. Koníčků a zájmů jsem mívala spoustu, ale takových přelétavých – chvíli klavír, keramika, historické knihy, cestování, jazyky. Rodiče nechávali volbu na mě a nijak příliš se mnou hovory o mých snech nenavazovali.

Snad proto jsem se dlouho hledala a vyšlapala spoustu cest, než jsem našla tu pravou trasu na svůj osobní Mont Everest, jehož vrchol se mi dosud tyčí v dáli. Ale dnes již vím, že bych se na něj ze srdce ráda vyškrábala. Postupem let, někdy, až budu hodně silná a vědomostně vybavená dosáhnout svého cíle. Nových obzorů, které tak lákají.

Konkrétní tvar a velikost svých snů jsem si vlastně uvědomila v dospělosti. Nestydím se přiznat, že až po mateřské dovolené. Vím, že nás je víc. Žen, které vložily mnoho let svého života do péče o děti a teprve s caparty po boku se odhodlávají k prvním nesmělým krůčkům do vlastního profesního života. Je to těžké, ale je to potřeba. Roztáhnout vlastní křídla a doletět ke snům, jež se zdály před lety nereálnými. Není se čeho bát. Každý den stojí za to odhodlání podstoupit k němu cestu.Redakce našeho portálu by vám ráda poradila s mapkou, kudy tudy k vysněnému povolání. A abychom nepůsobili jen ploše a teoreticky, oslovili jsme lidi, kteří to určité povolání prakticky vykonávají jako zdroj své obživy. S ochotou nám odpověděli na pár otázek.

Račte dál, naše první zastávka směřuje do salónu ke kadeřnici.
Myslím, že tady se nám, ženám, většinou moc líbí. Útulné prostředí, teplo, relaxační hudba. Hned ve dveřích nás vítá paní Iva. Bohužel ostýchavě zamítne nabídku zviditelnit se tak moc, aby se dala k našemu rozhovoru vyfotit. Škoda, je velmi půvabná, skvělá představitelka svého zaměstnání. Usměvavá s lehce zpěvavým hlasem, světlovlasá krátkovláska, jíž by nikdo nehádal dvě dospělé děti. Paní Iva má momentálně krátkou svačinovou přestávku, tedy si sedáme k vonící kávě a začínáme si povídat.

Moje první otázka směřuje k prvním, ještě dětským naivním snům. Budou vzdálené současné realitě? A jak moc?

O jakém povolání jste snila jako malá?
Paní Iva dlouho nepřemýšlí, upíjí první lok ze své kávy, v jejích očích postřehnu šibalský záchvěv dosud živé vzpomínky.
„Samozřejmě jako každé dítě i já jsem měla více představ o tom, čím bych jednou chtěla být. Pamatuji se, že jsem měla období, kdy jsem toužila péct cukroví a stát se tedy cukrářkou. O povolání kadeřnice jsem přemýšlela před ukončením základní školy, ale nakonec jsem si zvolila jiný obor. Až po mateřské dovolené jsem se znovu rozhodla pro obor kadeřnice.“

Jak jste se dostala ke své současné práci?
„Po mateřské dovolené jsem dostala možnost pracovat v soukromém kadeřnictví, této nabídky jsem využila a začala rekvalifikací v tomto oboru. Po ukončení kadeřnického kurzu jsem začala hned pracovat.“
Iva působí velice přirozeně a spokojeně a mě zajímá

Co vás na povolání kadeřnice baví?
„Baví mě na něm spousta věcí. Jednou z nich je určitě práce s lidmi, dále můj volný prostor ke tvoření a fantazii. Také mně velmi vyhovuje, že hned vidím výsledek své práce a že každý den je jiný a nezažívám stereotyp.“

Co vás na něm štve?
„V povolání, kde se pracuje s lidmi každý ví, že se najdou i klienti, kteří jsou nepříjemní. S těmito lidmi nerada pracuji. Naštěstí je těchto lidí málo.“Než dopijeme voňavý nápoj, chci zjistit i něco z Iviných plánů do budoucna a poradit mužské části populace, protože kadeřnice Iva se specializuje spíše na pánské střihy.

Chcete u svého povolání setrvat nebo se hodláte časem posunout jinam?
„Pokud zdraví dovolí a klienti se budou neustále vracet, tak bych u této profese ráda zůstala co nejdéle.“

Co je v dnešní době nejvíce „in“?
Muži si přejí především pohodlí, aby se svými vlasy neměli příliš práce. Převažuje střih na krátko strojkem. Časté jsou také střihy kombinované, například střihy na gelování nebo hodně prostříhávané. Ty nosí především mladší kategorie. Nejoblíbenější je stále střih nůžkami „na Havla“.

Děkuji paní Ivě za rozhovor a v jejím salónu se trochu víc rozhlížím. Ivě začínají přicházet další zákazníci. Zřejmě stálí klienti, protože dva ze třech přítomných mužů vyslovují požadavek „jako posledně“. Paní Iva začíná umývat první hlavu a mně dovolí vyfotit si pár trofejí z návštěvy. Kadeřnický salón, pracovní plac, kde je tato světlovláska skutečnou královnou. Postřehnu fotografie Iviných dospělých dětí, které krášlí zdejší zrcadlo. A  Iva se rozpovídává jako každá hrdá máma.

Při stříhání pána ve středních letech mi stihne vyprávět o svých zálibách a způsobech odreagování. Miluje výlety do přírody a s manželem často vyrážejí na motocyklu na výlety. Pohybem kompenzuje občasnou bolest nohou, rukou a zad, která kadeřnice tu a tam provází.

Než se s paní Ivou rozloučím, stihnu se dozvědět i to, že stát se kadeřnicí je možné dvěma způsoby. Absolvujete tříleté studium na kadeřnickém učilišti zakončené výučním listem nebo si můžete zaplatit kadeřnický kurz, v jehož závěru získáte potvrzení o absolvování a zdařilém vykonání závěrečné zkoušky.

Do salónu se hrnou další pánové a já ho pomalu opouštím. Loučím se s příjemnou dámou, kterou v našem malém městě zná osobně skoro každý. Jsem ráda, že mi umožnila nahlédnout pod pokličku své profese. Vím, co je to dotekové zaměstnání a jak dokáže být práce s lidmi náročná. Paní Iva ji vykonává s chutí, elánem a vlídnou energií a mě napadá, že je opravdu ženou na svém místě.

Tedy příště zase někde jinde u jiného šálku kávy. Nechám na vás, zda to bude ten váš…

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na