Povolání? Umělecký kovář

Autor

Pan Pavel Valášek je umělecký kovář. Nikdy jsem si se žádným kovářem nepovídala, o to větší jsem měla radost, když pan Pavel souhlasil s rozhovorem pro Rodinu21. A aby nebylo naše povídání bez možnosti zrakového pokochání, zvu vás do jeho dílny alespoň prostřednictvím fotografií.

Pavle, o jakém povolání jste snil jako malý kluk?

„Jako malý jsem kupodivu nechtěl být ani popelářem ani kosmonautem, ale archeologem. Naši mi kupovali k narozeninám nejrůznější knihy o dinosaurech, které jsem donekonečna studoval. Znal jsem podrobně všechny druhy dinosaurů a všechny jsem je uměl nakreslit. A právě kreslení se stalo posléze mým velkým koníčkem a rozhodujícím faktorem pro mé pozdější rozhodování ve výběru povolání.“

Jak jste se dostal ke kovařině?

„Ještě na začátku 9. třídy mě ani nenapadlo, že se stanu uměleckým kovářem. Přemýšlel jsem, že podám přihlášku na automobilní školu jako automechanik, ale na radu rodičů jsem se rozhodl využít mého koníčku v kreslení, a přihlásil jsem se na střední školu Uměleckých řemesel v Brně. Zkoušky proběhly úspěšně, avšak představa, že budu po škole jen sedět v ateliéru a zabývat se grafikou, mě moc nelákala.

Proto mě na poslední chvíli napadlo absolvovat talentové zkoušky na Slévárenskou průmyslovou školu se sídlem v Brně v oboru umělecký kovář. Sice jsem o této profesi nic nevěděl a moje představa byla značně zkreslená, ale věděl jsem, že nebudu pouze kreslit, ale i vytvářet svůj grafický návrh v reálné podobě.

Ihned od prvního ročníku školy mě kovařina zaujala natolik, že jsem u ní zůstal dodnes a svého rozhodnutí určitě nelituji.“

 

Co Vám připadá na Vašem povolání nejzajímavější?

„Na rozdíl od mnoha ostatních oborů je moje práce velice různorodá. Každá zakázka je originál. Nejprve musím vytvořit grafický návrh a poté jej zpracovat v dílně do reálné podoby. To je na tom to nejzajímavější – spojení manuální práce s výtvarnou činností. Každá zakázka je určena do jiného prostředí, kterému se snažím přizpůsobit. Například kovaná brána před rodinným domem nebo točité schodiště v hale se stávají dominantou celého objektu, a mohou sloužit i několik desítek let. Velice mě potom těší ,když vím, že jsou lidé s mojí prací spokojeni.“

Co Vám na Vaší práci nejvíce vadí?

„Bohužel se někdy stává, že zákazníci chtějí ušetřit a vyberou si například kovaný plot z polotovarů, které já musím nakoupit a plot z nich poskládat. Celá zakázka se tím sice zlevní, ale stává se z ní tuctová práce, kterou by dokázal vyrobit každý zámečník. Takovýchto zakázek sice není moc, ale abych se uživil, tak je někdy musím přijmout, ale to je asi tak všechno co mi vadí, těch kladů je mnohem více.“

Chcete ve své profesi setrvat nebo se hodláte časem někam posunout?

„Své profesi bych se chtěl, pokud to bude možné, věnovat i nadále. Umělecká kovařina je naštěstí řemeslo, ve kterém se můžu posouvat celý život. Je nepřeberné množství technologií zpracování železa, dá se kovat i z mědi, mosazi nebo nerezu. Můžu kombinovat kovanou ocel s kamenem, sklem, nebo i dřevem. A také moje výtvarné vnímání se s věkem a zkušenostmi mění.

Nedávno jsem si koupil pozemek a stavím na něm novou dílnu, která bude splňovat veškeré mé nároky do budoucna a do které budu moci vzít konečně i nějakého pomocníka.“

Pavlovi Valáškovi děkuji mnohokrát za zajímavé přiblížení jeho obdivuhodného řemesla. Přeji stálou radost z práce, aby ho nadále jeho zaměstnání těšilo.

Pokud vás dílo pana Valáška zaujalo a chcete se o jeho povolání dozvědět něco víc, případně si u něj nechat zhotovit nějaký zajímavý výrobek, doporučuji prohlédnout si jeho internetové stránky, na které přináším odkaz: http://www.kovarstvivalasek.com/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na