Kakao v povídce i bábovce

Autor

Jak ten čas letí! Ať se nám to líbí nebo ne, máme tady podzim, dny se krátí a večery prodlužují. Je to období, které vybízí zahloubat se do knížek nebo si třeba poslechnout vyprávění. A když vyprávění, tak proč ne pamětnické? Do jednoho takového jsem se zaposlouchala a ráda se s vámi o ně podělím…

Je to přesně 55 let, co jsem byl prvňáčkem. Chodil jsem do vesnické jednotřídky a plnil každodenní úkol od maminky – před začátkem vyučování jsem vyzvedl v obchodě batoh s chlebem a rohlíky, abych ho po skončení školy dopravil domů. Krátce před Mikulášem mi prodavačka přidala k obvyklému nákupu dvě krabičky kakaa. Kakao se v dědině běžně koupit nedalo, objevilo se jako „podpultové“ zboží jen před Vánoci. Od první vyučovací hodiny jsem byl se spolužáky zvědavý, jak kakao chutná a jaké vlastně je v té krásné, neznámé škatulce. O přestávce – kousajíc chleby s tvarohem, obvykou svačinu vesnických školáků – jsme krabičky otevřeli, kakao zprvu nesměle olizovali, avšak vzápětí do něj už vesele foukali. Při té naší strkanici se obsah krabic vysypal. Rázem bylo vše, včetně nás a našich svačin, pěkně dohněda, o to víc, že jsme se usilovně snažili všudepřítomný kakaový prášek smést rukama zpátky do škatulí. Když spoušť uviděl učitel, nejprve zkoprněl, vyvalil oči, ale dětskou zvědavost bral s nadhledem a poslal nás jen si opláchnout ruce.

Po vyučování venku čekala, stejně jako v ostatní dny, banda předškolních prťat (kdo z vás prožil mládí na vesnici, je mu jasné, že tu kamarádí všechny děti pospolu, prakticky bez rozdílu věku), abychom se společně klouzali, honili, zkrátka dováděli. K našemu údivu se tentokrát prckové nehnali směrem k nám, ale s vřískotem utíkali pryč.

Později jsme se dozvěděli, že tvaroh s kakaem a dětská fantazie udělaly své. Nejbojácnější mrňata si myslela, že se na ně řítí čerti, ostatní, že jsme upatlaní od… však víte od čeho.

K nostalgickým vzpomínkám se hodí šálek čaje a něco k zakousnutí. Mezi naše dobroty „stálice“ patří tvarohová bábovka, osvěžená citronovou kůrou. Abych ji nepekla pořád nastejno, tuhle jsem provedla oříškovo – kakaovou inovaci:

V jedné míse smíchám 100 g hrubé mouky s polovinou sáčku prášku do pečiva.

V druhé misce smíchám 50 g hrubé mouky, 50 g mletých, prosátých vlašských ořechů a zbytek prášku do pečiva.

Předehřeji troubu. Vyšlehám 160 g změklého másla, 4 žloutky, 250 g krupicového cukru a 500 g tvarohu ( používám z vaničky). Do žloutkové hmoty vmíchám sníh ze 4 bílků. Polovinu této hmoty smíchám s moukou z první mísy. Druhou polovinu hmoty smíchám s moukou a oříšky z druhé misky. Z každé mísy odeberu jednu polévkovou lžíci hmoty, tu pak smíchám s kakaovým práškem. Mám tři druhy těsta, která kombinuji v bábovkové formě. Upeču tříbarevnou bábovku – viz fotografie.

Přeju dobrou chuť, klidné podzimní dny se stopami blížících se Vánoc.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na