Znáte to, jak to letí. Skončí prázdniny a skočíme rovnou do adventního času. Tentokrát dárky mám koupené v předstihu. Jednak jsem věděla co puboš si přesně přeje, pro maminku mám dlouho vymyšlený dárek, prtěti je jednoduché udělat radost, bráchovým dětem také, tedy až na toho nejstaršího. Ten už je na hračky velký 😉
Teď je však na programu pečení. Pečení je radost, jak hlásá HÉRA. A já peču ráda. Sice z másla. S mámou jsem domluvená, že něco upeče ona, zbytek je na mne. Měla jsem v listopadu dovolenou. Vzala jsem ořechy, které jsem syslila celý rok ve sklepě, Vítka a nechala jsem se odvézt milým kamarádem k mamince. My tam toho táhneme vždycky celý vagón. Malé věci po Martinovi, ale i po Vítkovi. „Zateplujeme“ tím půdu. Však to znáte. A od kamaráda jsem dostala ještě jedny ořechy. Takže bude na cukrovíčko.
Vítek hned první den u mámy horečkoval. Druhý den mu bylo lépe, a protože neposeděl, šli jsme na šípky. Šípkový čaj je prostě nejlepší. Jen co jsme vyšli, Vítek řádně oblečený a obutý v nových Alpínkách šlápl do psího tentononc! Nejen že do toho šlápl, ale při lezení na stojany, kde se odkládají kola, si to lejno rozmázl po celé nohavici (otřel botu o kalhoty) a rukou na to sáhl. Naštěstí v rukavicích. Co teď? Vrátit se?? Kdepak, rukavici jsme pověsili na nejbližší křoví s tím, že na zpět ji vezmeme a šli jsme na sběr šípků. Šípků v Bolaticích moc není. Díky za radu MAČCE, která věděla, kde šípky rostou.
Druhý den jsme se s maminkou pustily do loupání ořechů. Jedny jsme vyhodily, byly celé černé a „chrobalivé“ a ty druhé, ty byly pěkným „oříškem“. Ne a ne se nechat rozlousknout. A když už, tak byly napadrť. No i tak jsme to nevzdaly a loupaly celý den. Do toho nezdaru a bince přišla na návštěvu MAČKA. Naštěstí ji to neodradilo a chvíli nám dělala společnost.
S naloupanýma a namletýma ořechama jsem odjížděla spokojeně domů. Však toho bylo!! Doma jsem si připravila těsto na perníčky s tím, že je za týden, na druhou adventní neděli, upeču.
Druhý ADVENT jsem opravdu začla s pečením. Nejdříve jsem vyklepávala úlky (ořechové), poté jsem udělala dvojtou dávku těsta na „ořechy“ a chtěla péct perníčky i ty uřechy. Vítek syrové těsto ujídal, zahnala jsem jej a sama si dala kousek do pusy. TFUJ! I přes mé nachlazení a škrábot v krku jsem cítila divnou pachuť toho těsta. Čím to? Zavolala jsem zbytek domáctnosti a každý musel ochutnat. Ano, ořechy byly načichlé zatuchlinou ze sklepa. Až jsem slzičku ukápla. Kvalitních surovin do těch těst jsem dala tolik, že darmo povídat.
Naštvaná na celý svět jsem se pustila do generálního úklidu kuchyně. Máme pěknou sbírku všelijakých starých předmětů, od zvonečků, žehliček, váh, mlýnků, tak bylo co leštit, umývat a pucovat a drhnout. Všude se válely předměty, na stole, lince, na zemi, na židlích. V obýváku osiřel Martin, v pokojíku Vítek. Martin kolem sebe plno skleniček na pití, Vítek rozstříhané papíry, samé pastelky a v tom zvonek. návštěva!! Přišla švagrová Hanka s mým bráškou Přemkem. Do toho bince!!! Darmo jsem vysvětlovala, že musí zavřít obě oči a chodit pouze v pantoflích. Dokonce i káva v ten den prostě došla.
Teď je třetí Advent před námi. Snad si konečně tu trochu cukroví upeču.
Krásný Adventní čas, každému z vás. Bez pohrom a neštěstí.
Foto: pixabay.com