Svátečně prostřeno

Autor

„…Když zasedneme k bohatému štědrovečernímu stolu, cítíme milou vánoční pohodu nejsilněji. Snad i tím, že jsme u večeře všichni upravení, máme hezky prostřeno a máme i čas na klidné posezení.V skrytu nás v takové chvíli napadne, proč by alespoň část takové pohody u stolu nemohla být po celý rok – i když samozřejmě ne s tak bohatou výzdobou a jídelníčkem.

A vidíte, už je tady důvod k zamyšlení. Proč bychom nemohli každou, nebo skoro každou večeři proměnit v takovou malou slavnostní chvíli všedního dne? Vždyť je to mnohdy jediná příležitost být s celou rodinou pohromadě. Neměl by být přece problém určit pravidelnou dobu večeře, dát na stůl kytičku, nejíst jenom lžící, a přitom si v klidu popovídat s dětmi o škole nebo školce a s manželem o novinkách v zaměstnání.“

Znáte mě a víte, jak ráda si prohlížím a pročítám knihy a časopisy z let dávno minulých. Tenhle článek jsem objevila v časopise Žena+móda z roku 1973.

Téma, které je i po tolika letech tak aktuální. Předsevzetí naservírovat si více společného času, lpět na upraveném stole a vkusném stolování. Vždyť tím, jak jsme schopní a ochotní si prostřít, vypovídáme o vlastní kulturnosti. Není důležité jen jídlo, které na stůl nosíme, ale také jak náš jídelní stůl působí. Protože stůl je část nábytku, který každý den spojuje a stmeluje rodinu, pomáhá s vytvářením pohody mezi námi a našimi hosty.

Sváteční stůl

O Vánocích se může takové rozhodnutí, zavést hezké stolování do všedního života snad i snáze uskutečňovat, protože asi každá rodina si na nazdobeném vánočním stole zakládá.

Jak by měl vypadat svátečně prostřený stůl? Nesmí na něm chybět čistý vyžehlený ubrus, bílá tradiční barva může být nahrazená barevným motivem s vánoční tématikou. Mezi letité vánoční tradice patří svazování stolu řetězem nebo stuhou – symbol rodinné soudržnosti.

Mnozí trávíme vánoční dny spolu se svými příbuznými, a tak se někdy sejde tak početná společnost, že nemáme ani dostatek místa u stolu. V takovém případě se dobře uplatní i nápad, prostřít dětem na zvláštním stole. Ne proto, abychom se jich stranili, ale dětem můžeme tak dopřát odlišnou – dětskou dekoraci s vlastním vhodným nádobím. Vyřešíme tak případné potíže se seskupováním stolů, kdy může být každý stůl různě vysoký. Malé strávníky potěší i např. vlastnoručně nastříhané a nadepsané jmenovky.

Zasedací pořádek je dobré mít na paměti dnes snad pouze orientačně, protože každá rodina obsazuje místa u stolu podle vlastních zvyklostí a podle toho, jak komu vyhovuje. Ještě před slavnostní večeří (před příchodem hostů) je potřeba mít rozmyšlené, kam koho posadíme. Hlavní čestné místo je uprostřed stolu proti vchodu do místnosti. Po pravici hosta je druhé čestné místo. Za další čestná místa se považují protilehlá čestná místa. Při obsazování je vhodné rozsadit střídavě muže a ženy. Hosty usazujeme i podle toho, jak se znají.

Látkový ubrousek se připravuje na talíř. Host jej smí odložit na levou stranu talíře nebo rozložit na klín. Tímto si chrání oděv před případnou nehodou způsobenou náhodným potřísněním oděvu jídlem. Papírový ubrousek si na klín nikdy nedáváme, odkládáme ho vždy na levou stranu. Slouží k otírání úst před napitím, mezi jídlem a po jídle.

Jíst začínáme tehdy, kdy mají všichni jídlo před sebou na stole, ne dříve.

Pokrm servírujeme na stůl v mísách na podnosu nebo přinášíme přímo na talíři. Mísy se umisťují doprostřed stolu, aby byly dosažitelné všem strávníkům. Pokud si lidé u stolu podávají mísy s jídlem, směr podávání je zleva doprava. Jídlo si na talíř z mísy servírujeme z levé strany. Pokud podáváme pokrm přímo na talíři, pak jej hostům předkládáme z pravé strany. Nápoje naléváme vždy z pravé strany hosta, použité nádobí odnášíme z levé strany.

Každý máme jiné cítění pro vkusné prostření stolu. Inspirovat se můžeme v mnoha časopisech, na návštěvách a v médiích, můžeme experimentovat a zkusit prostřít stůl pouze do jedné barvy, jindy pestrobarevně, tak jak se nám bude chtít a jak se nám zlíbí. Podobně jako obměňujeme druhy napečeného cukroví a svátečních pokrmů nebo zůstáváme věrní osvědčenému druhu, vnímáme i úpravu a nazdobení slavnostního stolu.

„Každá rodina je jiná, každá má jiné možnosti. Ale rozhodně taková slova jako: „To je dobré, vždyť už jsme doma sami“, nebo „Vždyť je ještě maličký, stejně tomu nerozumí“, nejsou v žádné rodině namístě. Nebereme to přece jako práci navíc, ale jako milou zábavu, která se nám mnohokrát znásobí v dobré vánoční pohodě.“

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na