Končí nám léto, snad nejkrásnější roční období. Denní světlo, které si ještě nedávno přivlastňovalo i čas, který již patřil večerům a počátku noci, již nemá tolik sil a pomaloučku, polehoučku ustupuje stínům a šeru noci a zanedlouho se jejich síly na chvíli vyrovnají a den bude stejně dlouhý jako noc. Sluneční svit má však stále dostatek sil a barví ovoce a zeleninu na zahrádkách, na polích i v sadech do teplých odstínů plné zralosti. A co kdo zasel, tak teď sklidil či sklízí.
Co jste zaseli Vy? U nás letos kromě běžných typů zeleniny sklízíme i melouny. A to dokonce dva druhy. Vodní a cukrový. I když to byl tak trošku běh na dlouhou trať, zdá se, že se nakonec vyplatil. Semínka jsem koupila již před třemi roky na jaře. A zasadila. Nic. Vůbec nic nevyrašilo, ani jedno semínko se neuchytilo. Z důvodu delší vegetační doby jsem se k dalšímu pokusu odhodlala až napřesrok. A úspěšně. Tedy alespoň to tak vypadalo. Ze semínek se vyklubaly malé sazeničky, které se měly čile k světu. Ale zřejmě se jim na světě moc nelíbilo, protože ještě před jejich plánovaným pobytem na čerstvém vzduchu, na slunku, v čerstvě zryté zahradě, začaly slábnout, ochabovat, chřadnout, churavět až se mi do slova a do písmene ztratili před očima, a tak jejich plánované letní místo pobytu obsadila jiná zelenina.
Letos jsem je vysadila zas. Ani jsem nedoufala v úrodu, jen mi bylo líto semínka vyhodit. Podle hesla za zkoušku nic nedám, jsem doma v brzkých jarních měsících zasadila semínka do květináčků a s podivem jsem sledovala, že se semínka, která byla dle údajů na sáčku již po době expirace neboli trvanlivosti, či v tomto případě spíše po době, kdy se možnost jejich vyklíčení rovná velmi malému procentu, naklíčila a vytvořila malé rostlinky, které neustále sílily a roztahovaly se do větších rozměrů.
Letos si rozpínavá zelenina svoje místo na slunci zasloužila. I když na jaře měly oba druhy více méně stejné podmínky, postupem času byly vodní melouny znevýhodněny. Šlahounovité fazole, které v jejich blízkosti rostly a stoupaly den za dnem po napnutých provázcích výš a výš, jim ubíraly životodárné slunce. Ale ani toho se tato plodová zelenina nezalekla, a i přes mírně znevýhodněné podmínky pokračovala ve svém růstu a formování plodů. Mou radost z vypěstovaných plodů nezkazí ani fakt, že je jejich vegetační doba delší, sklizeň byla až koncem srpna a u některých plodů počítám se sklizní tak kolem poloviny září a jejich velikost je o poznání menší, než známe u většiny jejich jmenovců pocházejících z jižních krajů.
Meloun, který se honosí přídavným jménem cukrový, si na naší zahradě dopřál luxusu v podobách opakujících se slunečních koupelí, které byly převážně ve večerních hodinách doplňovány vydatnou zálivkou, se nám odměnil sladkými plody v odpovídající velikosti a plné zralosti v měsíci srpnu.
A co Vy? Zkoušeli jste již také někdy pěstovat melouny? A s jakými výsledky? Či pěstujete jinou, v našich končinách se běžně nevyskytující zeleninu či ovoce?
Zkoušela jsem letos poprvé a zřejmě i naposledy. Nejprve se rostlinky bránily nájezdům slimáků, když jsem to vyřešila, dorazili je mravenci. Zachránila jsem jen jednu a ta se vzpamatovávala tak dlouho, že než se na ní objevil první zelený korálek, přišel její čas, zežloutla a odešla na věčný kompost. Takže melouny zřejmě nejsou ideální plodinou pro mě.