Zahrádka od A do Z – Pěstujeme cibuli a celer

Cibule

Mezi další obyčejně neobyčejné druhy zeleniny patří bezpochyby cibule. Cibule je nepostradatelná v kuchyni i v lidovém léčitelství. Obsahuje spoustu léčivých látek, které pomáhají našemu organismu k celkovému pročištění. Čerstvá cibulová šťáva smíchaná s medem se používá při rýmě a nachlazení. Cibule se dobře hodí i jako první pomoc po bodnutí včely či jiného hmyzu. Po vymytí postiženého místa, popřípadě po opatrném vytažení žihadla, je dobré, alespoň podle rad našich babiček, přiložit na zanícené místo rozpůlenou cibuli.

Pěstování cibule je možné ze semínek. Také jsem to ze zvědavosti zkusila. Semínka jsem vysadila brzy zjara do řádků a pravidelně zalévala. Poté jsem cibulku vyjednotila, abych mezi jednotlivými rostlinkami zanechala vzdálenost asi 5 cm. Podle, snad osvědčených rad, jsem ji při jejím růstu zalévala, poté, při dozrávání jsem ji nechala více méně bez zálivky. Protože cibule nedorostla požadovaných rozměrů, místo jedné „normálně“ zakoupené jsem spotřebovala asi tři vlastní, vyzkoušela jsem pěstování následující rok vypěstovat si ji ze sazečky.

Malé, zakoupené sazečkové cibulky jsem sázela v dubnu do zahrádky tak, aby špičky sazečky nepatrně přečnívaly nad povrchem půdy. Zálivku jsem prováděla obdobně jako při pěstování z cibulových semen. A když měla cibulová nať tendenci začít polehávat, věděla jsem, že již brzy nastane čas její sklizně. Po sklizení jsem nať neotrhala. Cibuli jsem spletla do cibulových copů. Sice nebyly úplně profesionální, pletla jsem je poprvé, ale posloužily jako originální, dočasná ozdoba kuchyně, která byla postupně s chutí, konzumována. V posledních pár letech jsem vlastní cibuli nepěstovala. Když se nad tím tak zamýšlím, tak hlavním důvodem není omezený prostor mojí zahrádky, ale prostý fakt, že pytlíčky se semínky květin a zeleniny jsou k mání naprosto všude a v široké škále různých druhů, odrůd a sort a právě pro ten, až neskutečně bohatý výběr jiných zeleninových druhů na ni zapomínán a nezastavuji se pro ni v prodejnách pro zahrádkáře.

Na co však nedám na zahradě dopustit, je jarní cibulka. Je to malý poklad. Vážně. Nenáročná na pěstování a skvělý, ba přímo vynikající zdroj prvních jarních vitamínů a jiných prospěšných látek posilujících naši celkovou imunitu. Na rozdíl od „klasické“ cibule je zde konzumována nať, která raší podle aktuálního počasí buď již koncem zimy či počátkem jara. Naťovou cibulku používám do polévek, chléb či brambory. Vlastně všude tam, kde je možno použít pažitku. Raší však o chvilinku dříve a vzhledově je o něco silnější než právě zmíněná pažitka. I její chuť je o něco výraznější.

Celer

Celery rozlišujeme tři druhy. Celer řapíkatý, listový a hlíznatý (bulvový). Já pěstuji a využívám v kuchyni druh, který je u nás nejhojněji rozšířen – hlíznatý. Celer předpěstovávám. Již v únoru sázím do květináčků či truhlíku velmi drobounká semínka celeru. Jelikož předpěstovávám více druhů zeleniny a nově i květin, truhlíčky si pomocí samolepek popisuji jménem rostlinky, které jsem do nich zasadila.  Tedy většinou. Letos jsem tak, z nějakého, i mně samotné neznámého důvodu, u celerových nádob neučinila. Protože těsně vedle květináčků s celerovými semínky stály květinové, domnívala jsem se, že jsou zde také květiny.

Na jaře, v květnu, jsme s dcerkou přesazovaly předpěstované květinky. „Mámo, a co je tohle za kytičku?“ ptá se mně během sázení dcera. „Už nevím, co jsem tam dala, letos jsem koupila více květinových semínek. Uděláme si krásnou, rozkvetlou terasu.“ „Kytičky“ jsem pravidelně zalévala a byla zvědavá, kdy se na té neznámé objeví alespoň náznak kvítku. Neznámá „kytička“ jen přidávala lístky a těmi se velmi brzy prozradila.

A tak jsem milý celer vsadila do zahrady. V létě jsem jeho listy přidávala do polévek a za několik dnů vydloubnu z půdy i celou hlízu. Na některé si pochutnáme v polévce a jiná bude spolu s mrkví a petrželí základem pro výbornou svíčkovou omáčku.