(Ne)snadné učení

Autor

Některé děti zvládají přípravu na školu samostatně, vzorně si chystají učení na následující den. Ořezávají tužky, bez připomínek vypracovávají domácí úkoly a v pozdějších ročnících se i hladce a bez problémů učí. Jiné děti tohle nesvedou. Stojíte nad nimi a jako správný rodič dohlížíte, zda si do brašny rovnají skutečně to, co tam patří. Ověřujete domácí úlohy u spolužáků, telefonujete si často s učitelkami, abyste nepřišli o tu nitku, která propojuje svět domova se světem školním.

Den co den, rok co rok. Spolu s dětmi se těšíte na každé prázdniny, protože prázdniny, to je volno, bezstarostnost a klid. Počítáte dny, kolikrát se ještě vyspíte, než se ty volné dny přihrnou do vašich životů a spadne pomyslný kámen ze srdce. Ufff.

První stupeň se dá, co do vědomostí, s potomky zvládnout celkem hladce. Nevím, jak vy, ale já jsem násobilku, či vyjmenovaná slova schopná dodnes odříkat, kdyby mě o půlnoci vzbudili. Kapánek potíž jsem pociťovala, když do osnov třetí třídy přibyl cizí jazyk. Zrovna naneštěstí jiný, než jsme se učili ve škole my. A na některých školách velkou volbu výběru cizího jazyka nemáte. Tedy si říkáte, že třeba právě s cizí řečí váš potomek belhat nebude. A nebo si naplánujete, jak se budete učit spolu. Od prvních slovíček, takže se vlastně se svou dcerou či synkem i mnohému přiučíte.

Samozřejmě, výuka probíhá, letí a váš život, naplněný i mnohými jinými starostmi se zběsile řítí také dopředu. Nezvládáte brzdit a krom některých slůvek vám už uniká i gramatika a to stále víc a víc. Zjišťujete, že vám odbíhá školní svět a snad i vaše dítě, jež se začíná v učivu plácat stylem improvizujícího neplavce, snažícího se zachránit holý život… Přemýšlíte, jak mu hodit záchranný kruh.

Na druhém stupni by se už mělo dítě zvládnout připravovat do školy samo. Je skvělé, když ovládá nějaký zaběhlý způsob, jak si zorganizovat učení. V chystání se do školy využijeme jistého řádu a režimu, který jsme s dítětem od prvního ročníku natrénovali. Ovšem to, že se zvládne připravit, ještě neznamená, že se dovede učit. Neexistuje jednotná rada, jak se s potomkem učit a jak jej na každý předmět naučit. Záleží na vlohách, píli, soustředění, na tom, jakého kantora děti „vyfasují“, záleží na vás a vašem přístupu, důslednosti, motivaci, na tom, jak moc vaše dítě skutečně chce a také, jak se dokáže pro ten či onen předmět nadchnout. Prostě taková loterie. Buď to jde skvěle nebo hůř. A nebo těžce či vůbec.

Jakmile se dostaneme do potíží, měli bychom je pomoci dítěti řešit. Nenechávat vzrůstat starosti a obavy. Jedna špatná známka ještě nic neznamená, ale pokud se v žákovské knížce seskupují i další nepěkné výsledky, je třeba na přípravě více zapracovat. Zkusit ukrojit ze svého času a s potomkem se na problém zaměřit. Zachovejte klid, rodičové, nebuďte netrpěliví, mnohdy trvá déle, než se dostaví výsledky. Mám odzkoušené, že se vyplatí „netlačit na pilu“. I přesto, že se nedaří, brát školní písemky jako hru, která má víc verzí řešení. Případně známé verze zkoušet prakticky či různě kombinovat.

Jestliže se stále nedaří, konzultujete s učiteli katastrofální hodnocení a stále nenacházíte způsob, jak se doma se školákem připravovat, doporučuji se domluvit na nějakém doučování. Nejlépe, pokud jej lze zorganizovat jen pro vašeho potomka. Tak, aby se plně využil individuální přístup. Pokud je svolný strávit s dítětem čas navíc kantor, který ho problémovému předmětu i vyučuje, je to skvělé. Mnohdy dochází při takových přidaných hodinách k vzájemnému pochopení, lepšímu poznání žák versus učitel, učitel versus žák. Usnadní se často komunikace a  odpadne případný blok. Tím může být např. stud dospívajících či pasivita spojená s anonymitou. Ve větší třídě bývá pro průměrného žáka snazší spát, než dávat pozor , protože si myslí, že není vidět, ať již spí či nespí. Chválí se často jen ti výborní žáci a průměrní pro svou šedost klesají ve výkonech.Když předmět žáka nebaví nebo si s ním neví rady, vy si nevíte pomoci a učitel doučování odmítá, nezbývá, než se poptat po okolí. Existuje spousta „odborníků ve výslužbě“, kantorů důchodců, ochotných s vaším dítětem strávit čas navíc. Ať již máte žáka základky nebo střední či vysoké školy, zase se osvědčí metoda individuálního přístupu. Myslím, že právě ta na spoustě škol chybí, dětem schází i doma, přitom stačí mnohdy jen pár minut, hodinka s člověkem, jež učivu dobře rozumí.

Kromě učitelů v penzi máme možnost oslovit nadané studenty VŠ, kteří mají navícvěkovou výhodu. Pro naše děti jsou tak vlastně kamarády, pomocníky, rádci. Při doučování si náš potomek nedovolí vzdorovat, vnímá jistou autoritu a zároveň se věnuje předmětu společně s osobností, která je zde jen a jen pro něj. Může se ptát kdykoli, může reagovat, stopnout výklad, pokud kapánek nerozumí. Učí se nazývat problémy pravými jmény, přiznávat chybám a s odborníkem chyby rozptylovat. Neúspěchy se tak proměňují v odhodlání a odhodlání jej vede k úspěchům. Přesně tak, jak to v životě chodí.

I na internetu nalezneme spoustu doučovacích agentur, virtuálních učitelů. Pokud máte někdo zkušenosti s takovou formou doplňování znalostí, napište prosím o svých dojmech. Sama pro své děti vybírám raději „skutečné“ lidi, učitele, s nimiž mohou konverzovat live. Ovšem ne každý má možnost sehnat kvalitní doučování poblíž svého bydliště.Samozřejmě, že jednou z otázek je „za kolik“. Nesetkala jsem se s žádnými přemrštěnými sumami, tedy si myslím, že kvalitní doučování seženeme za normální ceny, na které průměrné rodince platy většinou stačí. Když přirovnáte hodinku doučování k hodince v zájmovém kroužku, jímž se v ideálním případě učivo pro našeho potomka stává, myslím, že není co řešit.

Závěrem přeji všem rodičům všech dětí pevné nervy na cestě k cíli za blížícím se vysvědčením. Dětem, jimž se zdá ta cesta dlouhá, nekonečná a obtížná vzkazuji jen tolik, že chybí malý krůček a prázdniny se otevřou v plné kráse. A za sebe a své syny: „ Hurá vstříc prázdninám!“ … (Slyšíte, jak klepou na dveře?)

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na