Začátek povinné školní docházky je v životě prvňáčka velkolepou událostí. Opora a pomoc ze strany rodiny je nesmírně důležitá. Vstupem do školy se mění především dopolední režim činností. Zatímco v mateřské škole s učitelkou, nebo doma s maminkou převládaly hry, nyní už jsou tu drobné povinnosti, jenž musí žáček plnit. První třída ukládá školákovi radostné, ale i nesnadné povinnosti. Je velmi důležité začlenit se do třídy, do společnosti vrstevníků. Dítě získává svou první významnou sociální roli, stává se jedním z mnohých, ztrácí výsadní postavení, které má v rodině.
Adaptace na začátku školní docházky předpokládá, že se školák přizpůsobí novým požadavkům, že si osvojí nový denní režim, že si zvykne na školní povinnosti. Většina dětí se na školu těší, i když jejich představa o školákovi bývá zkreslená. Děti pouze vnímají to že budou mít novou aktovku, nové školní pomůcky, že budou konečně „velké“. Od kamarádů slýchají, jak budou dostávat barevná razítka, pochvaly a jedničky. Ovšem pokud se nesplní tato dětská očekávání může dojít ke zklamání, k psychickému rozčarování, jenž může komplikovat počáteční fáze vyučování.
Rodiče sledují prvňáčkovy počátky bedlivě, však s nejistotou a obavami. Jsou zvědaví, jak se jejich ratolest vyrovná se školními požadavky, jak mu půjde učení. Už první výsledky žáčka jsou hodnoceni dvakrát: paní učitelkou ve škole, rodiči doma. Je-li dítě úspěšné, mají rodiče radost, jsou s ním spokojeni. Horší jsou situace, kdy se střídají úspěchy s nezdary. Střízlivé hodnocení, méně hvězdiček může probouzet starosti i předzvěst možného trápení. Někteří rodiče nedovedou zklamání z neúspěchů ovládnout.
Jejich dítě pak musí doma vše opakovat, přepisovat. Je pochopitelné, že pak ztrácí původní elán a nadšení ze školy. Rodiče nutí potom ke školní přípravě hrozbami, zákazy oblíbených činností, dokonce i tresty. Důsledkem přetěžování dítěte je únava a nechuť ke škole vůbec. Přitom právě start školní docházky by měl být zdárný. Dítě potřebuje zažít úspěch. Podporuje sebedůvěru a motivuje je k další činnosti a zvídavosti. Vzniká pozitivní vztah k učení, rozvíjí se schopnosti a zájmy, zvyšuje se citová vyrovnanost, sebekontrola i odvaha překonávat překážky.
A v čem spočívá právě ona „pomocná berlička“ rodičů: prvotní je pravidelný režim – dostatečný spánek, časné vstávání bez stresu, ale se snídaní. (Odolejte škemrání dětí, že se chtějí večer dívat na seriál či reality show.)
Omezte prvňáčkovy mimoškolní aktivity – přestup z mateřské školy do základní je velká zátěž. Dítě potřebuje odpoledne vstřebat dojmy z tolika nového, co se ve škole děje. Potřebuje být samo, odpočívat, hrát si. I když jako předškolák docházelo do angličtiny, na balet, do fotbalu, na basket, do mažoretek či folklórního kroužku, anebo na výtvarné tvoření tento rok je nutné dát dítěti pauzu. Alespoň do té doby, než si zažije školní režim a zvládá školní povinnosti. Pohyb na čerstvém vzduchu a kontakt s kamarády je mnohem důležitější, než další „řízená činnost“. Pokud přeci jen kroužky, tak jeden až dva do týdne.
Nebuďte zbytečně ambiciózní – nedělejte víc, než po vás bude chtít paní učitelka. Jistě vás o pravidelném, ale kratším procvičování na třídní schůzce informuje. Zapomeňte na učení se do předu, na několikastránkové přepisování (podle vás) nehezkých procvičovacích cviků.
Příliš nevyzvídejte, nesrovnávejte. Jakmile zjistíte, že sousedovi Pepíček či Anička od naproti mají víc hvězdiček než vaše dítko, nic nepodnikejte. Naopak, pokud se vám dítko se svěšenou hlavou svěří, že dnes nedostalo razítko jako jeho spolužák v lavici, povzbuďte jej.
Dítě potřebuje klidný a zdárný start alespoň první dva, tři měsíce. A potřebuje na to klidnou rodinnou atmosféru s porozuměním. Kde převládne napětí, nervozita a nespokojenost, tam se ze zvídavého školáka stane úzkostlivé dítě, které si vypěstuje odpor ke škole. A těžko se jej během povinné školní docházky zbaví.