Roztěkanost u dětí

Autor

Asi každý má určitou představu o tom, co znamená být roztěkaný. Ve slovníku synonym nalezneme ke slovu roztěkanost několik dalších výrazů – roztržitost, nesoustředěnost, rozptýlenost, nepozornost.

Z hlediska psychologie je pak potřeba vycházet z ryze odborného termínu – pozornost. Na první pohled jde o pojem zcela jasný, jedná se o „psychický stav, který zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu na jeden jev, objekt, jednu činnost“. Abychom pochopili, proč někdo problém s udržením pozornosti má a jiný ne, je třeba vědět, že pozornost sestává z mnoha dimenzí, je ovlivňována mnoha faktory a především neexistuje sama o sobě, ale je to vždy součást vnímání, představování, myšlení a dalších poznávacích procesů. Je také velmi citlivým ukazatelem funkčního stavu centrální nervové soustavy a její úroveň je závislá na zralosti, koordinaci a spolupráci mozkových struktur.

Pozornost dělíme na bezděčnou a záměrnou. Bezděčná pozornost je vyvolána silnými podněty (silný zvuk, nápadný objekt), nebo podněty, které pro nás mají osobní význam. Vzniká rychle a může i rychle zaniknout. Vedle toho záměrná pozornost je regulována cílem a volním úsilím (učím se, neboť zítra píšu test, i když bych se raději věnoval svým zálibám).

Rozlišuje se několik vlastností pozornosti:

Selektivita – výběrovost = schopnost zaměřit pozornost na významné podněty, stejně tak jako umět ignorovat bezvýznamné podněty. To pro dítě není vůbec snadné. Tendence věnovat pozornost všem možným podnětům bez výběru bývá projevem nezralosti (tato schopnost dozrává koncem osmého roku věku dítěte ), ale může se jednat i o poruchu funkce.

Koncentrace – soustředěnost = schopnost regulovat pozornost žádoucím směrem, tedy např. soustředit se na výklad učitele a odolat rušivým vlivům.

Kapacita – je vymezena množstvím objektů, které člověk dokáže postřehnout současně, nebo ve velmi krátkém časovém úseku.

Stálost – je určována časovým intervalem, v jehož průběhu jsme schopni soustředěně sledovat jediný podnět. Toho je dítě schopno většinou jen velmi krátce, a tak dochází k těkání, neboli fluktuaci pozornosti.

Pozornost ovlivňují vnitřní i vnější faktory, k nimž patří především celkový stav organismu, nálada a psychické rozpoložení (psychická pohoda a vyrovnanost pozitivně ovlivňují koncentraci, kdežto pocity nejistoty, strachu působí negativně), vůle, motivace a zájem o určitou činnost, přiměřený stupeň náročnosti (ani málo, ani moc), ale také optimální pracovní a sociální prostředí, síla, novost, intenzita, pestrost a délka působení podnětu.

V raných obdobích vývoje dítěte hovoříme spíše o pozornosti neúmyslné, bezděčné, nebo také spontánní, která těsně souvisí se základními životními potřebami. Pozornost úmyslná, záměrná, aktivní se vyvíjí v dalším procesu vývoje a výchovy dítěte a její intenzita, šířka a vytrvalost začíná narůstat v předškolním a mladším školním věku. Pozornost a koncentrace jsou procesem postupným, kterému se neučí všechny děti stejně. Uvádí se, že u dětí mladšího školního věku schopnost koncentrace pozornosti roste o jednu až maximálně jednu a půl minuty za rok, tzn. že dítě v sedmi letech je schopno se soustředit zhruba sedm až deset minut, dítě v desíti letech přibližně deset až patnáct, maximálně však 20 minut.

Bohužel, podle slov učitelů představují nedostatky v oblasti pozornosti u dětí jeden z největších problémů, se kterým se musí potýkat. Pozornost je přitom jedním z klíčových činitelů školního výkonu a úspěšnosti. Jestliže dítě nedokáže udržet pozornost, často neví, co má v danou chvíli dělat, jak to má dělat, přestane pracovat, rezignuje, chybuje. Může se cítit bezradné, ztracené, méněcenné a vyučování je pro něj fyzicky i psychicky vyčerpávající, je unavené, ztrácí motivaci. I dítě s velmi dobrými intelektovými předpoklady pak podává podlimitní výkony.

Pokud tedy od pedagogů slyšíte, anebo sami pozorujete, že vaše dítě je roztěkané, nesoustředěné či roztržité, pak máte několik možností, jak se pokusit situaci změnit, neboť pozornost, jako psychický stav, se dá regulovat. Do jisté míry.

Začít můžete zcela přirozeně.

  • Zajistěte dítěti pestrou a vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály (ovoce, zelenina, celozrnné pečivo, luštěniny, …) vč. pitného režimu (bez sladkých limonád). Pro výživu nervové tkáně je např. důležitý přirozený vitamin B6, který se nachází v obilných klíčcích.
  • Pravidelně větrejte místnost, v níž dítě pobývá.
  • Přesvědčte se, že jsou světelné podmínky vhodné pro učení i hraní – důležité je co možná nejvíce přirozeného světla .
  • Dopřejte dítěti dostatek pohybu, a to i o přestávkách mezi úkoly. Hledejte společně s dítětem vhodný sport a snažte se, aby v něm vytrvalo (doporučují se bojová umění). S malými dětmi choďte na procházky a výlety, společně je plánujte a udělejte je zábavnými. Zážitky přeneste do společného tvoření doma.
  • Organizujte volný čas dítěte tak, aby byl v rovnováze se školními povinnostmi.
    Určete čas pro sledování televize a počítače, dobu takto strávenou přizpůsobte věku dítěte.
  • Překvapujte dítě novými impulzy a podněty – motivují ho a dávají mu sílu a energii.
  • Dbejte na dostatek spánku.

Co dál?

  • Dítě by se mělo vždy setkávat se stejnými principy a pravidly a to od všech, kdo se na výchově podílí. Pár dobře zapamatovatelných pravidel dává dítěti stabilitu. Na jejich dodržování trvejte.
  • Chvalte dítě, pokud pravidla dodržuje. Zasáhněte však, rozhodně a okamžitě, nejsou-li respektována.
  • Chvalte a odměňujte (můžete si vytvořit i nějaký zajímavý systém odměňování -sbírání bodů, nalepování obrázků, vybarvování cesty za pokladem apod.) nejen za dosažený úspěch, ale i za vůli učinit úsilí. Reagujte co nejčastěji pozitivně, dítě povzbuzujte.
  • Chtějte po dítěti splnit jen takové úkoly, které je schopno zvládnout.
  • Nepřipomínejte mu chyby z minulosti, i v případě selhání mu dejte najevo svou lásku.
  • Na domácí úkoly stanovte určitý čas. Dítě by mělo mít klid, vlastní uklizený psací stůl, okno za zády. Je dobré plnit úkoly v pořadí jednoduché, poté náročné a nakonec opět jednodušší. Zaměřte se pouze na podstatné a nenechte se obtěžovat podružnějšími záležitostmi, jako je například neúhledné písmo. S dítětem pracujte každý den v přibližně stejnou dobu a plně se mu věnujte (nevykonávejte u toho další činnost).
  • Střídejte aktivity náročné na pozornost a odpočinkové.
  • Učte děti soustředit se na jednu věc už od raného věku – buď poslouchej rádio, nebo prohlížej knihu, buď si hraj, nebo sleduj televizi, buď se věnuj domácímu úkolu, nebo si pusť hudbu.
  • Všeho moc škodí, i hraček v dětském pokoji.
  • Respektujte individuální rytmus svého dítěte, jeho náladu, zdravotní stav.
  • Nenuťte dítě násilně ke klidu. Když se soustředí na to, aby klidně sedělo, nesoustředí se pak na důležitější činnosti. Umožněte mu změnu pracovní polohy.

Existují také aktivity, které dítě učí nebo mu pomáhají v udržení záměrné pozornosti a přitom jsou pro děti zajímavé a přitažlivé.

Předčítání dítěti, vyprávění příběhů (doporučuji!), poslech pohádek z CD.

Speciální úkoly a cvičení – dnes je najdete v každém dětském časopise i v různých sešitech a knihách určených předškolním dětem i školákům. Nejde o nic jiného než např. hledání rozdílů v obrázcích, bludiště, hledání obrázků ve změti čar, dokreslování, obkreslování, hledání stejných tvarů, spojování obrázku a stínu, dětské osmisměrky, řazení dle posloupnosti atd., atd. Tato cvičení využívají pro děti zajímavého a lákavého obsahu úloh a podněcují jejich plné nasazení, zvýšení pozornosti a soustředění se na detaily. Jedním z ryze odborných materiálů, které je možné využít pro děti cca od osmi let je soubor pracovních listů autorek Zelinkové, Rezkové, Tumpachové: Koncentrace pozornosti http://www.sevt.cz/produkt/koncentrace-pozornosti-10832405/

V oblasti sluchového vnímání jde pak například o zapamatování si různě dlouhé melodické linie, rytmu, rozeznávání jednotlivých hudebních nástrojů v orchestru apod.

V podobném duchu můžete využít i hmat, čich a chuť. Skvělé jsou tzv. Kimovy hry, které můžete hrát doma i venku.

Pohybové hry na rozvoj pozornosti – oproti úlohám a cvičením zmíněným výše se liší možností využití pohybu a zapojením fyzické aktivity. Děti svoji pozornost neupírají pouze na psychické obsahy, ale i na fyzické procesy a svoje tělo, mimiku, gestiku, často s doprovodem hudby. Začněte prstovými říkadly, doprovoďte písničku nebo melodii pohybem, zdramatizujte si pohádku (zapojte celou rodinu). Děti mohou navštěvovat taneční či dramatický kroužek.

Jógová, dechová a relaxační cvičení, autogenní trénink – uvolněním svalového napětí a regulací rytmu dýchání se dosahuje i uvolnění psychického napětí. S pomocí těchto technik může člověk regulovat a lépe ovládat své duševní stavy, tedy i pozornost a soustředění. Pokud jde o jógu pro děti, je možné zakoupit vhodné knihy, zúčastnit se různých kurzů.

Jestliže dítě ani za optimálních podmínek není schopno udržet pozornost po delší dobu než pár minut, rodiče by měli vyhledat pomoc odborníka. Jen diagnóza zkušeného lékaře či psychologa, který postupuje podle předem definovaných kritérií vyšetření, vám a vašemu dítěti dá jistou odpověď. Nejčastější poruchou s deficitem pozornosti je lehká mozková dysfunkce (LMD), dnes také označovaná jako ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity a ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou.

Práce s dítětem je pak komplexní záležitostí a sestává především z různých speciálních nápravných postupů – nácviku konkrétních dovedností a odstraňování jednotlivých příznaků (programy KUPOZ, KUPREV, HYPO aj.) a také z farmakoterapie – výživy mozkové tkáně, která posiluje aktivaci nervových buněk. Dětem jsou podávány vitamíny a minerály, dále tzv. nootropika (piracetam, pyritinol, lecitin, ginko biloba), event. i psychostimulancia či thymoleptika. Vždy ale s indikací od lékaře.

Jednou z velmi zajímavých metod je EEG – biofieedback.

EEG – biofeedback je účinná metoda na zlepšení koncentrace pozornosti, paměti a schopnosti učení nejen u dětí či dospělých s poruchou pozornosti, ale i u těch, kteří si chtějí tyto schopnosti vylepšit. Po absolvování metody EEG – biofeedback je tato schopnost trvale zlepšena. Pokud vás zaujala právě tato informace, pak se rozhodně podívejte na odkaz: http://eegbiofeedback.cz/

Ze všeho co zde bylo pouze ve zkratce napsáno je patrné, že roztěkané a nepozorné dítě se nezmění ze dne na den, ale že se jedná o běh na dlouhou trať. Moje vyučující – psycholožka říkávala – chce to odhodlání, trpělivost, empatii a důslednost. A to od všech zúčastněných, tedy rodičů, vychovatelů, pedagogů, ale i třeba sourozenců a spolužáků. Obecně pak také snížit nároky na výkon člověka – není stroj.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na