Vysvědčení

Autor

Je konec školního roku. Většina slavnostně oblečených dětí jde, kráčí, či se klidným tempem ubírá směrem ke školním budovám, ale najdou se i někteří jedinci, kteří i dnes, poslední den tohoto školního roku pádí, spěchají i pospíchají, aby jim školníci či školnice nezamkli pře nosem a oni nepropásli to nejdůležitější – vysvědčení.  Většina žáků či studentů přichází s hezkou kytičkou, bonboniérou či jiným dárkem pro paní učitelku a ve většině případů panuje dobrá nálada a radostné očekávání příštích, volných, sladce voňavých, optimisticky laděných, prázdninových dnů.

I mé děti jsou náležitě oblečeny a s květinami v rukou kráčejí vstříc poslednímu, slavnostně laděnému školnímu dni, aby obdržely v podobě vysvědčení výsledky za celou svou pololetní práci. I když ani u jedné své ratolesti neočekávám samé jedničky a přestože jsem přesvědčena, že by minimálně u mých dvou starších dítek mohl být výsledek ještě o malý kousíček lepší, jsem spokojena.

Má spokojenost pramení nejen ze školních znalostí a dovedností, ale i z výsledků mimoškolních. Spokojenost je na místě, když vidím, jak se mé děti učí popasovat se s problémy a při nezdaru neházejí flintu do žita, ale snaží se danou situaci napravit.

Nedávno dcera dostala z matematiky za pět, ale téměř zároveň se se známkou nejhorší objevila i ta nejlepší – jednička. „Co si popletla, že si dostala pětku?“ tážu se jí a dostává se mi následující odpověď: „To bylo zkoušení u tabule. Paní učitelka chtěla, abych vše co dělám, říkala nahlas. Ale na to já nejsem zvyklá a celou mně to popletlo. A druhý den jsem se paní učitelky zeptala, zda by mně nevyvolala na opravu a poprosila jsem jí, abych mohla jen zapisovat na tabuli a počítat si v duchu. Dovolila mi to a dostala jsem jedničku.“ „To si šikovná, že ses zeptala“ chválím dcerku a ta dodává „po mně se přihlásilo ještě několik dětí, kterým popisování, co a jak právě počítají, nebylo také příjemné.“

I synovi se nedávno nedařilo. A také shodou okolností máťa. Zvrtal závěrečnou písemku. I když z ní nedostal známku nejhorší, byla by tato známka stačila k tomu, aby mu na vysvědčení byla dána o stupeň horší známka. Kdyby…  „Mámo, já vím, že se mi písemka nepovedla, ale hned jsem šel za panem profesorem, jestli by mně nevyzkoušel. Sice říkal, že mně už nevyzkouší, ale oznámil mi, že budeme psát ještě malý test.“ Test psali a byl na výbornou. A tak na vysvědčení bude dvojka.

A to je přesně to, co se mi líbí. Ještě mnohokrát se jim něco nepovede, nepodaří či nezdaří úplně podle jejich představ, ale chuť, touha, ochota, snaha danou událost napravit, odčinit, nebo alespoň malinko zlepšit je pro život velice důležitá, možná někdy i důležitější než samotné vysvědčení.

A všem, ať již máme známky jakékoli, přeji  krásné, jedinečné prázdniny, se spoustou nádherných zážitků.

16
Komentujte jako host

16 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
1 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
16 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Je to vážně hezké, jak chodí ty vyfešákované děti s kytičkami 🙂

Mačka

Je to už mnoho let, co já jsem chodila s kytičkou posledního června pro vysvědčení. Pak jsem ty kytičky chystala dcerám. Teď nemáme žádné dítko školou povinné. Já jsem se nejvíc těšila, že mi ubudou o prázdninách takové povinnosti, jako úkoly, příprava pomůcek, a starosti, jestli jsem naučená. Moc jsem se sice učit nemusela, hodně jsem si zapamatovala z výkladu ve škole, ale třeba slovíčka, vyjmenovaná slova, násobilku, nebo něco méně záživného jsem se taky musela vyloženě našprtat. Na prázdniny jsem nikam nejezdila, ale na vesnici s kamarády jsme měli vyžití až až. Takže jsem se nejvíc těšila na to,… Číst vice »

Majka

Já se vždy nejvíc těšila k babičce a dědovi do Beskyd. Měli jsme tam partu dětí a doma nás viděli jen na oběd, po ránu a večer. Vlastně moc nezávidím dnešním dětem, že je musí mít dospělí stále pod dozorem. Jedno léto jsme stavěli v lesích bunkr a bylo třeba přivázat lano na strom, brácha tam vylezl, ale při slézání špatně odhadl vzdálenost větve, uklouzl, spadl a zlomil si ruku. Kdyby to bylo dnes, už jsou babička s dědou ve zprávách na Nově, že nás nehlídali. A ještě by reportér připojil hororový komentář ve stylu „Můžeme se jen domnívat, co… Číst vice »

Andrea

Jako malá jsem na letních prázdninách milovala to, že pojedu ke své babičce a dědečkovi. Já žila ve městě a oni na vesnici, což pro mě bylo kouzelné. Žádné paneláky ani městský ruch, jen domy, příroda a klid. Babička i dědeček jsou ti nejlepší kuchaři, jaké znám, takže jsem si z prázdnin i odnesla pár kilo navíc. Ale nikdy bych nevyměnila chvíle s nimi, třeba za zájezd k moři.

Jitka Holešová

Nejvíce jsem se těšila na to, že nemusí do školy a že mohu trávit čas u vody.

Viera Krincvajová

Konečně prázdniny! Většina dětí jásá a já jsem v dětství byla nadšená z volných dní. Chodila jsem se koupat s kamarádkami, hráli jsme volejbal, mastili karty…Byla jsem knihomol a četla knížky, paní knihovnice mně dobře znala. V té době ještě nebyl takový provoz na silnicích a vpodvečer jsme jezdili
na kolech. U moře jsem poprvé byla až ve svých 18 letech. Krásné časy dětství!

Ivana M

Prázdniny pro mě vždy představovaly slunce, koupání, zmrzlinu, meloun a houbaření u babičky. 🙂

Zuzana

Pro mne, holku z vesnice, byl největší zážitek trávit léto u babičky v Praze. Zatímco ostatní děti jezdily do přírody, já milovala velkoměsto. Tramvaje, výstavy, muzea, kavárny, lanovku na Petřín….. Ted mám sama děti a ty to už mají jako ostatní – jezdí za babičkou na venkov 🙂

Jana

Těšila jsem se na to, že nebudu muset vstávat a bude dva měsíce klid.

Markéta

Na co jsem se těšila? Na dva měsíce prázdnin plných dobrodružství, na dva měsíce na chatě na soutoku Sázavy a Vltavy, kde jsem trávila prázdniny, na dědu s babičkou, poněkud podivíny, kteří mi připravovali soutěže, hry a zábavu. Těšila jsem se na kamarády, kteří pro mě nebyli vhodní a které jsem viděla jen o prázdninách. Dodnes znám jejich přezdívky: Frč, Pták, Herdule, Olios. Díky nim se ze mě stávala divoká a nespoutaná holka,která celý den lítá po lesích, jezdí na kole, koupe se v Sázavě, zpívá s trampy u táboráku, opéká buřty, chodí do chaty až za tmy nasmrděná od… Číst vice »

Markéta

Těšila jsem se, že zase pojedu s rodiči k moři. 🙂

Majda13

Já se nejvíc těšila na to, že nebudu muset vstávat 🙂

Kristýna Mádrová

Nejvíc jsem se těšila na tábor v Černé hoře a na nocování ve stanu

seniorka Věra

Jsem již 10r. ve st. penzi, nepřipadám si tak,žila jsem s dvěmi sestrami rodiči a dědou v zemědělské rodině na venkově.Na dohled jsme měli rybník jménem Řeka,Rodiče hospodařili sami,poté společ. v JZD, nezbývalo jim času a i kdyby trochu vyšetřili, tak koupání v řeči našeho dědy nar. 1900 byla jen zbytečná kratochvíle. Jsem nejstarší z dcer, které toužily se jít koupat,zažít vstřískot turistů,prohlédnout si dění u táboření- to jsme vůbec neznaly. S naší rodinou se kamarádila starší paní, říkalo se jí teta Pepička,ta se obětovala a párkrát přemluvila naše rodiče a šla s námi na vytoužené „letovisko“My si vzaly modré… Číst vice »

Petra

Nejvíc jsem se těšíla na blbnutí na našem rybníku s kamarádama a bratránkama.

Pája

Tak já se nejvíc těšila na to, že budem „bydlet“ na zahradě, nejdřív ve stanu, pak tam naši postavili chatičku. Jednou jsme tam spala pouze s taťkou, ještě ve dvě v noci jsme mastili karty a měli to jako tajemství. Jenže soused to mámě vyzvonil a pak jsem ho pár dní nezdravila:-)