Napadlo vás někdy srovnávat vzpomínky na své dětství s dětstvím vašich dětí? Způsob her, zábavy, četnost povinností? Já se přiznám, že mě ano. Moc ráda také poslouchám, jak trávili dětství moji rodiče, a od seniorů si nechávám vyprávět, jaké to bylo, když byli oni malí. Některé útržky vzpomínek jsou inspirující, jiné slouží jako odstrašující případy. Chtěli byste, aby váš potomek strávil jeden den ve vaší kůži nebo v kůži vaší maminky, otce, babičky, dědečka?
Možná už zapomínáme, čeho jsme měli moc a necítíme tu vtíravou touhu po tom, co nám tehdy chybělo. Snad si ani nedovedeme představit, jak žily děti před sto lety. Zapátrala jsem v stářím načichlých časopisech JAS, jejichž objemné svazky se z půdy přemístily do naší knihovny. Našla jsem okénko do života dětí v třicátých letech minulého století. Koho zajímá můj úhel pohledu, nechť nasadí brýle nebo poposedne, vyrážíme za dětmi do roku 1930.
„Jako je různý osud lidí, tak jsou i různé osudy dětské, a mnohé dítě právě v té době, kdy by potřebovalo nejvíce péče svých rodičů, je buď odkázáno samo sobě, nebo dokonce musí vydělávati. Co v něm roste a jak se vyvíjí, je ovšem zcela zvláštní historií u každého jednotlivce.
Zvědavé děti
Např. jistě ne právě nejlépe roste chlapec našeho prvního obrázku, který přes záclonu nahlíží do cizího příbytku. Kdož ví, co tam vidí a jaké stopy zanechá v něm třeba pro celý život takový jeden zvědavý pohled tam, kam se dívati nemá. (JAS, č. 11,1930)“
Děti – hráči
Také děti, které tráví svůj čas na ulicích, neužívají ho zrovna nejlépe. Na obrázku vidíme skupinku dětí z Barcelony, kterak již v poměrně útlém věku používají svého volného času ke hře o peníze., kdo ví jak získané, a ještě k tomu ke hře hazardní, také u nás známé, kdysi mezi mládeží hojně rozšířené a zvané lidově „k čáře“ nebo „hlava – orel“ (JAS č.11, 1930).
Jak vidno, hazardní hry lákaly děti už před více, než osmdesáti lety. Již tehdy se házela čára – mincemi, kroužky a za mého dětství populárními umělohmotnými céčky. Čím hrají čáru současné děti, netuším. Vy ano?
Děti – filmové hvězdy
Takové děti byly, co film je filmem a zřejmě také co film bude filmem i zůstanou. Jedná se o děti, které se chtějí stát filmovými hvězdami. Nakolik si tehdejší děti mohly hrát a dovádět mezi ostatními a nakolik musely svůj čas rozplánovat na jednotlivé zkoušky a nahrávání se z téhle fotky nedozvíme. Kolik jich „vyroste“ z ideálních dětských rolí a více se u filmu už neuchytí, je věc druhá.
Děti – pracující
„Ve francouzských přístavech shledáváme se se zcela jiným druhem dětí. Jsou to chlapci již dorůstající, a jejich největší touha je cigareta, za kterou putují přístavem a dávají se najímati i k různým pracem. To je ostatně touha i ničitel všech chlapců jejich věku.
Ale ne každé mládí je již takto trudné, byť se i více namáhalo. Prostá a jistě ne pohodlná svačina mladistvých dělníků a učedníků dlaždičských v Praze nám ukazuje, že i v prostých poměrech lze žíti zcela jinak, byť mnohdy i odpočinek v polední přestávce konal se za poměrů krajně nepříznivých.“ (JAS č. 11, 1930)
Dětství našich prarodičů nebo praprarodičů se od současnosti lišilo. Přesto, že se z těchto dob dochovaly jen černobílé fotografie, dětství našich předků černobílé nebylo. Mnohé hry přetrvávají věky věků, přátelství, žebříčky některých hodnot… Klademe na své potomky větší nebo menší nároky? Vychováváme je více nebo méně k samostatnosti? Máme na ně více nebo méně času, než měli tehdejší rodiče?
Víme, jací rodiče a prarodiče vyrostli z dětí na fotkách. Jací dospěláci vyrostou z našich dětí?